Texty: RICHTER, Luděk: Dospělí pro radost dětem v Havlíčkově Brodě - Kráska a zvíře. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 41 - 42.

Každá inscenace podává sama k sobě klíč, jak má být vnímána, a nastavuje tak sama sobě laťku co do druhu i kvality. Miloslav Břunda na motivy starých pověstí napsal Krásku a zvíře pro brněnské Absolutní divadlo. Inscenace má evidentně ambici takořka broadwayového muzikálu s velkým plátnem scény, rozšiřovaným ještě příchody některých postav z hlediště, řadou efektů, bezmála profesionální hudbou, zpěvem, tanečními kreacemi a kostýmy. Potud všechna čest! porota proto udělila cenu Janě Filové a Janu Brožkovi za herecký, pěvecký a taneční výkon v roli skřítků. Jenže právě tomuto klíči a této laťce nedostává to nejdůležitější víceméně psychorealisticky pojaté herectví, pro něž amatérští herci nejsou dostatečně vybaveni; snad by pomohla stylizace, která by i do této roviny vnesla dominanci prvků estetických nad popisným realismem. A chceme-li diváka ohromit dokonalostí, musí jí být dosaženo i v práci se zvukem a světlem, o malůvkových kulisách v tomto žánru zcela nepochopitelných ani nemluvě. Dramaturgicky zůstávají rezervou některé klíčové motivy (kdy a z čeho například usoudila Kráska, že je Zvíře dobré) a otázkou je pro mne i to, nakolik vložená postava zlé kouzelnice Grizeldy pomáhá vyhrocení dramatičnosti, či naopak ubírá na síle vnitřnímu dramatu titulní hrdinky. Režijně stojí za úvahu především realizace odhaleného Zvířete, jehož plně nasvícená, plně ukázaná a půl hodiny prezentovaná „hrůznost“ hrozí být spíše směšná než hrůzná.