Texty: VRCHOVSKÝ, Ladislav: Dospělí dětem v Ostravě – kvalita roste. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 43.

Dospělí dětem v Ostravě – kvalita roste

Ladislav Vrchovský

Ve dnech 2.–4. dubna proběhla v Ostravě-Porubě krajská přehlídka divadel dospělých hrajících pro děti. V programu vystoupilo pět souborů, v jednom případě se však jednalo spíše o divadlo jednoho herce, případně individuální výstup s loutkou.
Divadlo Tramtárie Olomouc uvedlo autorskou pohádku Matyáše Dlaba O králi, který rád mlsal v režii autora. Téma, varování před nebezpečím zubního kazu, bylo vzhledem k cílové skupině (děti od čtyř let) zvoleno adekvátně. Jako ne zcela přijatelná se však jeví teze i samotná výpověď inscenace, podle které je možno mlsat dosyta, hlavně když se při tom nezapomíná na ústní hygienu. Divadlo Tramtárie předvedlo jinak ucelený divadelní tvar s vysokou úrovní mluvního projevu všech účinkujících.
DS Jitřenka Ostrava-Poruba se představil také autorskou pohádkou v režii autora Petra Spurného, navíc představitele hlavní role. Inscenace Rumcajsova krátká vánoční pohádka, určená dětem od čtyř let, se setkala s vřelým přijetím publika, naplnila představy o nadprůměrné úrovni interpretačních prostředků všech účinkujících, z nichž představitel postavy Kaprála, Josef Rada, byl oceněn za herecký výkon.
Divadelní soubor Červiven při SPgŠ Krnov přijel s inscenací hry Duch do domu, napsané na motivy románu Evy Ibbotsonové Strašidlo po telefonu. Autorkou zdařilého převodu prózy do podoby dramatického textu je vedoucí souboru Petra Severinová. Výsledkem je vkusná duchařská komedie s množstvím komických situací a s morálním apelem. Soubor Červiven je typickým příkladem středoškolského divadla generačně souznějícího s věkově odpovídajícím publikem. Herecké schopnosti jednotlivých členů souboru jsou různé úrovně, od začátečnických až po velmi vyspělé, dokládající talentovanost a nabízející velké přísliby do budoucna.
Lidové divadlo Krnov se představilo inscenací hry Tomáše Marka, kmenového herce a režiséra souboru, s názvem Krtčí výlety, napsanou na motivy knihy Jana Hlaváče. Opět vcelku zdařilý převod prózy do jevištního tvaru však naráží na dramaturgickou nedopracovanost. Rozhodne-li se autor pro přepsání závěru hry tak, aby bylo podtrženo téma, kterým je překonávání nejrůznějších neschopností a špatných návyků prostřednictvím pohádky o sourozenecké skupince krtků, bratrů oslavujících narozeniny jednoho z nich, může se předloha stát kvalitním podkladem pro práci mnoha divadelních souborů.
Velkým zklamáním bylo závěrečné představení přehlídky, vystoupení Dany Šenkyříkové se dvěma pohádkami, O neposlušných kůzlátkách a O rukavičkách. Herečka, stylizující se do role zpívající babičky s kytarou, která hraje, zpívá a vypráví pohádky dětem zejména v mateřských školách, pracuje již několik let s ustálenou podobou svého vystoupení. Zve na jeviště děti, které se stávají postavami z pohádek, a na předem stanoveném půdorysu se snaží dovést představení ke zdárnému konci. Až na slušnou úroveň hudebního a pěveckého projevu je však samotný obsah her svědkem neznalosti divadelních i přírodních zákonitostí (zavádějící informace o tom, že lišky jsou predátorem kůzlátek, přichází např. jen z toho důvodu, že v obchodě nebylo možno sehnat plyšovou hračku vlka), ale dokonce i přitakáním zcela nepřijatelnému chování člověka: děti (kůzlátka) nakonec lišku zbijí a pohodí ji mrtvou na okraj jeviště (a ta tam leží i během další pohádky O rukavičkách). Práci Dany Šenkyříkové rozhodně nelze označit za přínos k pozitivnímu rozvoji dětské duše ani v oblasti kreativity, ani v oblasti obeznamování se zákonitostmi života, ba spíše naopak.
Přehlídka přinesla potěšující výsledek dlouhodobého působení lektorského sboru ve věci výběru kvalitních jevištních předloh, případně autorského přínosu prostřednictvím vlastních dramatizací. Vzestupný trend divadel hrajících pro děti v Moravskoslezském kraji je zcela viditelný, i když úroveň jednotlivých představení ještě nedosahuje takového stupně, aby bylo možno některou z inscenací doporučit či nominovat k postupu na národní přehlídku.