Texty: Tříč, historie divadla, s.15

Tříč, historie divadla s.15 Div. 15
Za peníze z činnosti spolku Venkovan, finančního příspěvku místní Osvětové besedy a KNV byly v roce 1957 zakoupeny reflektory, v roce 1960 byla předělána celá elektroinstalace jeviště
jeho osvětlení. Postupně byly zakoupeny nové židle do celého
sálu a upraveno jeviště.
V roce 1958 se vybíralo za 1.místo 5 Kčs, za 11.místo 4 Kčs.Vybrané vstupné jen stěží krylo potřebnou režii.
Rovněž velký úspěch měla v roce 1962 opereta „Co Čech, to muzikant“, sehraná třikrát doma a na zájezdech v Roprachticich, Zlaté Olejnici, Jestřabí, Vysokém, Přívlače a v divadle v přírodě ve Víchové.
Poslední divadelní hru „Sousedi“ sehráli celkem čtyřikrátmístní ochotníci v roce 1975.
Ještě v roce 1976 ochotníci ze Sklenařic sehráli pohostinsky hru „Mirandolina“.Tak, jako v roce 1938 se za ochotníky z Bratrouchova zavřela opona na dlouhou dobu, tak i ochotníci ze Sklenařic udělali tečku za dříčským divadlem.
Skončila skoro čtyřicetiletá obětavá práce hudebníka, režiséra a pokud se týká dříčské kultury – „byl u všeho“- Petra Nosála z č.9, nové č.29. Skončila i práce jeho pomocníků a všech jeho spolupracovníků ochotníků. Divadelníci ze Tříče udělali za dobu trvání svých spolků veliký kus práce, což svědčí o tom, že tříčští obyvatelé pěstovali divadlo s velkou láskou.
Za téměř stoletou neúplně zaznamenanou činnost divadelních ochotníků ve Tříči je nutno především poděkovat rodinám Nosálových. Přes 50 roků byl Antonín Nosál, hostinský i režisér „domácím“ ochotníků a jeho dcera Anna jim pomáhala všude, kde bylo třeba. A dalších asi 40 let jejich blízký příbuzný režisér a kapelník Petr Nosál s celou rodinou pokračovali v započaté tradici, která, bohužel, asi skončila.
Jen velmi těžko lze dnes zdůvodnit, proč nejen v naší obci veškerý ochotnický divadelní život zanikl. Těch příčin je příliš mnoho.
V minulých dobách byla divadelní činnost téměř jedinou kulturní činností ale i zábavou, hlavně v malých vesnicích v našem okolí na rozhraní dvou národností. Mimo knih bylo to hlavně ochotnické divadlo, které dokázalo v dobách poněmčování, že naše řeč je stejně krásná, jako jiné jazyky.
Počátkem století úspěšným soupeřem divadla se stal film a rozhlas, v posledních letech pak televize. S jejich profesionálními herci se ochotníci nemohli srovnávat i když nacvičování her věnovali již podstatně delší dobu. Po druhé světové válce mnoho lidí se přestěhovalo do pohraničí a do měst. Také v místní obci ubývalo lidí, ubývalo dětí, došlo ke zrušení školy, později v roce 1975 i ke zrušení obce, v roce, kdy se hrálo i poslední divadlo. Po třiceti letech se počet místních obyvatel snížil asi na čtvrtinu.
Jak se snižoval počet obyvatel, tak ubývalo ochotných a schopných divadelních ochotníků. Naproti tomu ale divák se stával náročnější jak na výkon herců tak i na vybavení scény. V padesátých letech již v některých divadelních hrách vypomáhali ochotníci z Vysokého.
Dnes, koncem století, již jen několik nadšenců ze Tříče účinkuje v ochotnickém souboru „Krakonoš“ ve Vysokém n.Jiz. Věřme, že aspoň tento soubor dokáže trvale zachovat tradice ochotnického divadla na Vysocku.

Z.M.