Texty: FEKAR, Vladimír: Zpívající štětky, komická monstra a krvaví hoši v Karolince - Poručík z Inishmoru. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 68 - 69.

Dramaturgicky nejodvážnějším Poručíkem z Inishmoru Martina MacDonagha se zlínské divadlo Opona odklonilo od problematického pohádkového repertoáru dřívějších let ku krutě směšné a krvavé irské dramatice. Tomuto takřka ryze chlapskému souboru ďábelská komedie o krutosti mladých irských teroristů a vesničanů rozhodně svědčila. Soubor disponuje velmi zajímavými hereckými typy, díky nimž má syrovost Donaghových her příležitost vyniknout. Režie Karla Semeráda staví často na rozehrávání krutých detailů, je však na mnoha místech jen přibližná a nesourodá. Inscenaci se nedaří postavit zvrácenou krutost k lidem proti umanuté, ale v kontextu hry až absurdní lásce ke kocourům do ostrého dramatického kontrapunktu. Celkové vyznění a pointa McDonaghovy hry, když se na jevišti objeví živý kocour, se tak bohužel vytrácí. Hudba Michala Vilíma vnáší do inscenace poněkud neústrojný lyrický prvek a v drsném světě Inishmoru působí jako nedramatická idylická selanka. Nicméně razance, s níž se Opona vydala touto v amatérském divadle ne zcela obvyklou dramaturgickou cestou, stojí za pozornost.