Texty: M.Šimáček, Tendenční hry církevní a divadelní umění, 1933

JUBILEJNÍ ROK - 1900 LET OD SMRTI JEŽÍŠE
Pod titul hodnotného umění divadelního možno zařaditi jen nečetné pašijové hry, jež jsou provozovány silami aspirací skutečně uměleckých....náleží k velmi sugestivním. Účel těchto slavností ve Svatém roce 1933 je průzračný. Jde tu o efekty morální i finanční a hlavně ideově propagační. Aniž bychom se dotýkali zájmů a cílů církve, neoznačujeme tyto pašijové hry (až na výjimky) za projev skutečně divadelního umění, neboť jak textově tak herecky byl až dosud minimální.Přijde zase mnoho lidí ze zvědavosti, budou se kritizovati výkony herců amatérů, bude se mluviti o divadle. Lze připustiti, že výkony některých herců pašijových her stojí na výši. Otázkou zůstává do jaké míry přispívá tu k úspěchu umělecké tvoření a pokud jej vyvozuje náboženské zanícení a extase. Herci se rekrutují většinou z řad ochotníků. Náboženské zanícení může je skutečně přivésti do jakési extáze, v niž se stává hercem jaksi mimořádnou cestou, není-li zrovna vyškoleným ochotníkem. Toto zanícení jakožto mimořádný duševní stav, skrývá v sobě nesporné nebezpečí - vede k přemrštěnému pathosu, a odtud je už krůček ke karikatuře. Tak vznikají kontrasty oproti hercům, tvořícím reálně, resp. umělecky. Extase herců, hrajících se zanícením, nelze však vzbuditi u herců chladnějších a u herců z povolání jí není téměř vůbec. Ti tvoří oproti předcházejícím markantní uměleckou protivu. Jsou to tedy psychologické stavy, jež tvoří disharmonie jednotlivým přednesů i celé hry. Zaviňuje to skoro vždy nutně smíšený soubor hrajících. Žádná režie není pak sto takový ensambl antipodů zvládnout. Co zmůže u některých herců pouhé náboženské zanícení, nedokáže sebe ukázněnější nebo úmyslně potřebné extemporování hra herců ostatních, budujících na nedostatečných textech náhodných autorů. Dobrá vůle těchto autorů, podati realisticky úseky biblických dějů perem znalce Písma k sepsání díla, jež by zhostila se úkolu zároveň umělecky a dalo možnost hercům skutečně umělecky tvořiti, ovšem zdaleka nestačí.
M.Šimáček, Tendenční hry církevní a divadelní umění, Čsl. divadlo 16,1933, s.100n.