Texty: STROTZER, Milan: Ve Žďáru nad Sázavou rozlouskli ladovský oříšek... - Jak to bylo ve Strašidlákově. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 52 - 53.

O poznání zdařilejší inscenační výsledek předvedl soubor Tak jo z Brna. Uvedl původní text své režisérky Jany Blažkové Jak to bylo ve Strašidlákově. Autorka připravila košatou textovou předlohu, jejímž myšlenkovým poselstvím je, že ke štěstí lze dospět tehdy, přestaneme-li myslet jen na sebe a budeme myslet na druhé, respektive nalezneme sílu obětovat se v jejich prospěch. Nepochybně potřebné téma je realizováno ve dvou příběhových liniích, jejichž výchozí dramatické situace jsou však neorganické a působí vykonstruovaně. Inscenace hýří nejen košatostí verbálních prostředků, ale také přepestrou kostýmní výpravou Jany Blažkové (cena), bohatou hudební složkou, jejímž autorem je člen souboru Jiří Našinec (cena). Hlavní problém brněnské inscenace tkví v tom, že je vše jakoby důležité. Režie neodlišuje podstatné od méně důležitého, a tak se nakonec ambiciózní inscenace stává pocitově časově naddimenzovanou, dějově komplikovanou, znemožňující vnímat zřetelněji některé postavy hry (zvláště ty nadpřirozené). Dětské publikum mělo neobvyklou výhradu k velkému množství písní. A mělo pravdu. Navíc proporce některých byly pro inscenaci přímo vražedné. Zkrátka, všeho bylo moc, méně by bylo více. Z hereckých výkonů je třeba jmenovat Ditu Blažkovou v roli Daruly a Jana Tluka coby Brundulína (ceny).