Texty: ŠOTKOVSKÝ, Jan: Valašské křoví se má k světu i v roce 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 66 - 67.

Valašské křoví se má k světu i v roce 2009

Jan Šotkovský

Osobní vyznání úvodem – do Slavičína na Valašské křoví jezdím rád. Tuze rád. Malé městečko divadlem skutečně žije, návštěvnost představení i rozborových seminářů je potěšující (přes letošní varování organizátorů bylo hlediště takřka stále zaplněné), soubor se o přehlídku s láskou a nasazením stará a péče o porotu (kterou letos tvořili Milan Schejbal, Vladimír Fekar a moje maličkost) občas ohrožuje její žaludky a žlučníky, jak je zavalována množstvím různorodých a vytříbených pochutin. Dokladem vzmáhající se prestiže přehlídky je i účast souborů z Prahy a Kouřimi, pro něž není Slavičín vysloveně za rohem. A dokladem zájmu místních je třebas diskuzní seminář, který časově paralelně s poradami poroty vedl Miroslav Ondra pro mladší část slavičínského souboru. Ta i zahájila festival nesoutěžně svým minipředstavením Červená Karkulka, které jsem bohužel neviděl a tím – soudě podle reakcí kolegů – o mnohé přišel.
Ale k věci a k spektáklům samotným. Je třeba konstatovat, že úroveň přehlídky nebyla letos zrovna vrcholová. Místní soubor Semtamfór se sice snaživě, ale logicky bez úspěchu potýkal s tak kýčovitě slzopudnou, schematickou a ledabyle zkomponovanou hrou, jakou jsou Holky Elky Radmily Adamové (nad tím, že ji uvádí či uvádělo i pražské Letí a ostravské NDM, zůstává opravdu rozum stát). Prostějovské Divadlo POINT jako by se nedokázalo rozhodnout, zda odvyprávět příběh Tylova Strakonického dudáka se vší naivitou a důsledností, nebo zda stvořit mladě drzé představení plné parodické nadsázky – nakonec nebylo v představení příliš ani jednoho, ani nadsázky, ani pozornosti k příběhu a jeho logice a důslednosti. DS Ty-já-tr Hrobeso Praha interpretoval Shakespearova Hamleta strohým, znakovým, po sdělování základních dějových fakt jdoucím, záměrně odemotizovaným způsobem – a vystačil s ním inscenačně natolik, nakolik je Hamlet detektivkou – tedy jen zčásti a jen do určité chvíle. DS Brnkadla Brno přivezl do Slavičína dramatizaci pozoruhodné humoristické prózy Autobus sebevrahů Arta Paasilinny – až na vydařené animované dotáčky však v podstatě nenašel inscenační klíč, kterým by víceméně epickou látku uchopil v potřebné groteskní nadsázce. Inscenaci Enquistovy hry V hodině rysa Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná dominoval pozoruhodný výkon Kristiny Sitkové, který však nenašel důslednou oporu v režijním výkladu této nejednoduché hry, která hvozdenským pohříchu vyzněla dosti monotónně a významově ochuzeně.
Z tohoto průměru se podstatněji vymkly jen dvě produkce. Druhá inscenace Slavičínských, situační komedie Gillese Dyreka Benátky pod sněhem, znovu (po předloňském 1 1=3 a loňském Orgasmu bez předsudků) dokázala, že „ve Slavičíně komedie umí“. Snad poprvé u amatérů, běžně se dopouštějících u komedií základní chyby v nasazení životně pravděpodobného tempa jevištního dění, se mi stalo, že jsem mohl na rozboru poznamenat, že by některé situace nemusely být hrány s tak nekompromisním, „stoptimy“ nečleněným tahem. Jisté pochybnosti vzbuzovala také přílišná „rozpohybovanost“ akcí (u konverzační komedie ne zcela vhodná) a v diskuzi zazněla i výhrada k přílišnému opakování hereckých prostředků z předchozích inscenací souboru. Přesto platí, že režisér Milan Janček Dyrekovu inteligentní, jemně absurdní anekdotu chytře vyložil, zvolil pro ni optimální výrazové prostředky a slavičínský soubor ji suverénně „uhraje“. Zasloužená nominace na národní přehlídku. Benátky by ovšem měly v tomto punktu rovnocenného soupeře v Mrtvé nevěstě Mrsti Prsti, kterou připravil se souborem Mrsťa Prsťa Kouřim režisér Martin Drahovzal podle stejnojmenného filmu Tima Burtona a ukrajinské legendy. Chytrá dramaturgická volba vzhledem k personálním možnostem souboru, precizní scénografická, kostýmní i herecká stylizace a skvostný výběr atmosférotvorné hudby – toť hlavní devízy Kouřimských. Z Burtonova romanticky bizarního příběhu s výrazným hororovým nádechem se „počeštěním“ stal groteskní jarmareční morytát. Bohužel se s touto inscenací soubor již jedné postupové přehlídky zúčastnil, a tak jsme jej – vzhledem k mládí ansámblu – doporučili alespoň pozornosti programové rady Mladé scény, které by jistojistě neměl uniknout.
A to je pro letošek ze slavičínských luhů a hájů vše. Už se těším na Valašské křoví 2010. Jen před tím nebudu moct týden jíst, abych se připravil....