Texty: HRUŠKA, Jaromír: Prima sezóna a Mladá scéna Český Krumlov 2009 – The Canterville Ghost. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 25–27.

Třetí inscenací, která se na přehlídce představila, byla dramatizace novely Oscara Wildea The Canterville Ghost v podání studentů Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře. Jde o výsledek projektu, který byl realizován v hodinách anglického jazyka i mimo jejich rámec. Jak jsem již naznačil, inscenace byla nastudována v anglickém originále. Wildeova novela je sama o sobě velmi náročná na jakékoliv převedení z literatury, proto jsme byli plni očekávání, jak si s tímto vskutku nelehkým úkolem studenti poradí. Cantervillské strašidlo je klasikou britské literatury a jeho autor je mistrem konverzace, jemné ironie a suchého humoru, jak správně píší inscenátoři ve svém programu. Pro ono konverzační jiskření je nutno míti talent i schopnosti. Při vědomí toho, že herci hráli v cizím jazyce, musíme přiznat, že bojovali statečně a svým nadhledem skrze ryze divadelní prostředky dělali, co mohli. Budovali divadelní situace, atmosféru, emoce i humor. Prostřednictvím „zcizovacího efektu“ se probourávali do své mateřštiny, což je evidentně bavilo, ovšem v kontextu inscenace se tomu tak dělo poněkud nesystémově. Ve snaze o výše uvedené se vytrácelo téma, na které je dobré mít nějaký názor. Jsou studenti na straně moderního amerického pragmatismu či na straně tradičních, někdy až směšných (nepraktická věc – strašení) anglických hodnot? Díky magistře Věře Regulové (člence poroty), naší jazykové expertce, víme, že anglická služebná mluvila americkou angličtinou a Mr. Hiram Otis mluvil angličtinou nejspíše českou. Ale také víme, že výsledkem byla poctivá práce celého týmu, který překročil meze didaktické hry za účelem výuky cizího jazyka a vytvořil regulérní divadelní představení. Je velká škoda, že inscenátoři nedodrželi styl úvodu inscenace. Úchvatná animace motivu havrana prostřednictvím projekce spolu s hudbou (nové vlny) by dala formální rámec inscenaci, která by mohla být silným diváckým zážitkem. Nicméně i tak stojí za zhlédnutí, neboť nabízí jistou „cestu za divadlem“.