Texty: ZÁVODSKÝ, Vít: Předjarní Hodonín patřil amatérské Thálii - Školní vzpoura!. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 54 - 58.

Zbylé dva soubory s chutí reflektovaly sobě nejbližší školní prostředí. V porovnání s nezávaznou besídkou Štěku šlo při zpracování námětu generační vzpoury daleko hlouběji Divadlo Krátký rozum Brno, systematicky, byť s průběžně proměňovanou sestavou a stále rostoucí úrovní, působící při Gymnáziu Matyáše Lercha pod promyšleným osobnostním vedením předlohy jim píšícího prof. Stanislava Zajíčka. Po pásmu z bohémských veršů Milana Ohniska Obejmi démona! přišla tedy opět vlastní „hra na rebelii“ Školní vzpoura! Od výstupů podložených spíše jen lokálně (skupina studentů obelstí tělocvikáře a v noci obsadí ředitelnu ústavu, vnímaného jimi jako „nehoda duše“) přecházela ke společnému jevištnímu zpracování záležitostí daleko závažnějších: k postojovému rozdělení zprvu svorné party po dravém vpádu komerční televizní stanice a zejména k tématu bezohledné manipulace či demagogie s jejich vlivem na svobodné vnímání rozporuplného konzumního světa i zodpovědné hledání individuálního místa v něm (diplom Kryštofu Bartošovi za role Míši a Karla Martinkoviče). Z počáteční variace na často exploatovaný antagonismus študáků a kantorů vyklubala se tedy zobecňující, velmi aktuální metafora „ukradené revoluce“. Nastudování s osmi sekvencemi a prologovou filmovou dotáčkou tím získalo punc mladistvě bezprostředního angažovaného pohledu na současný stav naší společnosti a rovněž nabídlo užitečnou metodickou konfrontaci s podobnými, učiteli vedenými školními kolektivy.