Texty: AS 2003, č. 2, s. 63, Pavel Purkrábek.

FENOMÉN

Jako mají místa svého génia loci, hry svá pravidla, věci svou charakteristiku, každé dění má průvodní či přímo tvůrčí fenomén.
Lidé, kteří se věnují divadlu vědí o čem mluvím, tím spíše ti, kteří se věnují divadlu amatérskému, jež svými specifiky vytváří životodárný paradox – s čím většími překážkami se setkává, tím více je vitální. Je to jistě i tím, že tvůrčí duše divadla amatérského jsou prostě takové. Je to určitý typ člověka tenhle amatérský divadelník. Víme, že pohříchu často pod slovem amatérský se neskrývá nic co by vypovídalo o nějaké snížené kvalitě, jak jsme zvyklí vnímat kupříkladu ze sportu.
Typ člověka nezlomného, aktivního, který si ví vždy rady, protože zkrátka musí, to je dobrý amatérský divadelník. Nalézající si čas ve svém nabitém programu, ne protože musí, ale protože chce. Amatérské divadlo totiž není institucí naplňující své bytí obsahem. Je to organismus, jenž je sám o sobě svým obsahem, bez ohledu na institucionální formu.
Stojí a padá na lidech, ne na zdech a sloupech. A má-li být naplněn smysl, musí být naplněn lidmi, pak teprve ideemi.
Člověk žijící takový život je sám takovým fenoménem, jako je fenoménem i to čemu vtiskává smysl. Jsou to různí lidé, tihle divadelníci. Svými profesemi zahrnují širokou škálu lidské společnosti. Od zcela odtažitých profesí, přes prolínavé až k souznějícím.
Takovým člověkem je i dlouholetý přítel amatérského divadla, sám srdcem amatérský divadelník, ačkoli v kolonkách dotazníků už dávno profesionál. Pedagog, multiporotce, výtvarník, multitáta, neuvěřitelný sháněč, hloubkový řešitel, stíhač nemožného, mistr improvizace, tvůrce koncepcí, elegantní malíř, grafik, excelentní kreslíř, příležitostný herec, moudrý rádce i potrhlý kamarád na něhož je spoleh… dosti již. To souvětí by zabralo více než stránku.
Mám na mysli neustále vitálního přítele a kolegu Petra Kolínského, na němž nikdy neuvidíte, prožívá-li něco mimořádně dramatického.
Rozdává energii a „chuť jít dál“ a jeho mnohé aktivity jsou udivující, vezmeme-li v potaz jaké soustředění vyžadují. Kromě scénografické a kostýmní tvorby se věnuje koncepcím interiérů a všem možným s výtvarnem, filmem a divadlem souvisejícím činnostem. Také však společensky prospěšným činnostem (ne-že by ty předešlé nebyly).
Pochopitelně i své sedmičlenné rodině a…a…samozřejmě amatérskému divadlu.
Ani zde se nesoustřeďuje jen na svou výtvarnou práci, (jistě si pamatujete z přehlídek jeho excelentní scénografická a kostýmní řešení – m.j. AUGUST, August, august). Je velmi platným rádcem divadelníků nejen při tvorbě představení, ale i jako člen porot při přehlídkách, které zabezpečují jistou zpětnou vazbu představení „hotových“.
Znám Petra jako pedagoga, jako kolegu, jako přítele. Tento rtuťovitý chlapík s laskavým humorem a velmi nenápadným, ale o to účinnějším pedagogickým stylem pro mě vždycky byl a je zosobněním optimismu a mladistvé vitality.
Je těžké si představit po těchto slovech časové údobí padesáti let, kdy malý Peťula poprvé zamrkal na tento svět.
Ačkoli… záleží-li nějak na čase, pak v tom smyslu, jak se naplňuje, ne jak plyne.
Petr mi kdysi řekl jednu poučku: na každou otázku proč, lze odpovědět dvěma způsoby charakterizovanými slůvky „protože“ nebo „aby“. Jiná verze zní, kdo nechce hledá důvod, kdo chce hledá způsob.
Nezdá se Vám, že by takovou větu mohlo mít na svém praporu i amatérské divadlo, tedy mělo-li by jaký?
Pokud vím Petr vždy hledá odpověď která začíná aby…
Mluvili jsme tu o fenoménu amatérského divadla.
Mluvili jsme tu o fenoménu.
Péťo, všichni Ti přejeme moc štěstí, přejeme ho tím i trochu sobě.
Pavel Purkrábek a další
Petru Kolínskému
* 2.6.1953