Texty: POKORNÝ, Miroslav: POPAD 2009 – že by svítání? Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 10 - 11.

POPAD 2009 – že by svítání?

Miroslav Pokorný

Letošní Pražská přehlídka amatérského divadla se konala ve dnech 27. 2. až 1. 3. 2009 v krásném a přívětivém prostoru divadla v Horních Počernicích. Lektorský sbor ve složení František Zborník, Miroslav Pokorný, Jaroslav Kodeš a Ota Smrček viděl a spolu s nevídaným počtem diváků hodnotil devět inscenací, z toho tři pohádky. Zatímco inscenace pro děti se příliš nevyvedly (píšeme o nich na jiném místě), hry pro dospělé publikum byly příjemným překvapením. Dramaturgická pestrost, rozmanitost žánrů, užitečná ambicióznost tvůrců, zanícenost, divadelní řemeslnost a tvořivost byly u některých inscenací na takové úrovni, že porota měla problém se stanovením pořadí.
Ale pěkně popořádku:
V sobotu dopoledne vtrhla na jeviště horda místních pistolníků a lepých děv DDS Výtečníci Horní Počernice, aby sehráli věhlasnou koňskou operu Jiřího Brdečky Limonádový Joe. Entuziasmus a pozitivní energie účinkujících musely často nahrazovat hereckou nezkušenost a bezradnost, zato hudební čísla měla strhující rytmus a šmrnc, který mladým divadelníkům velmi slušel. Příjemnou podívanou podpořila i jednoduchá a funkční scéna a pečlivě vyvedené kostýmy.
V inscenaci Jakuba Vítka Rozvod DS Máj Praha nemohlo být o herecké nezkušenosti či bezradnosti ani řeči. Rozvernou aktovku rozehráli „bardi“ souboru Zorka Hauová a Vladimír Bezděk ve věrohodných rolích stárnoucích manželů, zpestřujících si letité soužití hrou na rozvodové stání. Všechno šlo jako na drátkách, jen striktně vymezená scéna jako by bránila hercům v rozletu.
Manželské a mimomanželské trable řešila i komedie Viléma Wernera Právo na hřích v provedení pražského souboru Rachtámiblatník. Účelná, stylová a žánru sloužící scénografie, energicky a vtipně rozehraná úvodní scéna slibovaly veselý divadelní zážitek, který se však pomalu ale jistě rozplynul v neúnosně strnulém hereckém tempu zejména ženské části ansámblu. A tak představení zachránil samotný režisér Antonis Arabadzis svou žánrově přesnou a komicky zábavnou kreací záletného manžílka Rudolfa (cena za herecký výkon).
Členové divadelního spolku Ryio opět nabídli – jak je ostatně u nich obvyklé – originální a dramaturgicky zajímavý titul. Komedie Viliama Klimáčka Kto sa bojí Beatles nahlíží na krizi středního věku a na devalvaci lidských hodnot z nevšedních a nečekaných úhlů pohledu a vyžaduje od tvůrců odvážná a nekonvenční řešení. Toho se publiku, žel, dostalo pomálu. Rozpačitá režie nedokázala důsledně rozlišit důležité od méně důležitého, herci mnohdy zůstali jen u popisné reprodukce textu v jediném temporytmu a „na jednom tónu“. To byla škoda veliká, zvlášť když vydařená komiksová scéna Michala Stančíka a Aleše Prstka (cena za scénografii) přímo vybízela k větší odvázanosti a košatosti divadelních prostředků. Hrálo se v originále, tedy ve slovenském jazyce.
Jedním ze dvou nesporných vrcholů přehlídky bylo monodrama Douga Wrighta Svou vlastní ženou v provedení Libora Ulovce z Divadla SoLITEAter. Jediný protagonista hry v jediném kostýmu dokázal vytvořit více než třicet postav, procházejících životem nejznámějšího berlínského transvestity Charlotty von Mahlsdorf. Činil tak téměř minimalisticky úspornými hereckými prostředky, zato však o to přesnějšími a působivějšími. Libor Ulovec provedl diváky strhujícím životním příběhem bytosti, která „na vysokých podpatcích vyšlapala cestičku mezi nacismem a komunismem“ na úrovni, která se v amatérském divadle hned tak nevidí (cena za inscenaci a za herecký výkon). Příběh o jinakosti a nesmírné složitosti lidské duše byl jímavou, směšnou, dramatickou i nekompromisně krutou výpovědí o lidském osudu, zmítaném molochem doby. Výsostný divadelní zážitek!
Obdivuhodným divadelním počinem je bezpochyby inscenace hry Sauliuse Šaltjanise Jáson. Na prkna počernického divadla ji přivedla mladší generace DS Právě začínáme z Horních Počernic. Mladí režiséři Saša Ptáčková a Michal Pivarči (cena za režii) mnohovrstevnatý a poetický text přečetli s nevídanou fantazií a objevnou kreativitou. Vše, co se na jevišti událo, bylo divadlo se vším všudy – košaté, plnokrevné, barevné, magické, dramatické a divácky strhující. Téměř profesionální byla herecká práce celého ansámblu. Michal Pivarči a Bára Jelínková získali ceny za herecké výkony, uznání zaslouží také tvůrci členité a přehledné scény, práce se světlem i působivá hudební dramaturgie. Jáson je inscenací, oslavující divadlo. Vede s diváky dialog všemi prostředky, jež jsou k mání, a využívá jich s nevídaně působivým účinkem.
Nad POPADEM 2009 – zdá se – svítalo. Na divadelním nebi se neobjevil žádný „propadák“, každá z inscenací měla něco do sebe, snaha o výpověď skrze tyjátr byla evidentní. Hezky se na to koukalo… Odborná porota po sáhodlouhé a bolestivé diskuzi rozhodla takto: Hru SVOU VLASTNÍ ŽENOU doporučila a inscenací JÁSON nominovala na celostátní přehlídku v Děčíně.