Texty: HRUŠKA, Jaromír: Pohádkový víkend Český Krumlov 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 27 - 28.

Pohádkový víkend
Český Krumlov 2009

Jaromír Hruška

Ve dnech 27.–29. března 2009 se v Městském divadle v Českém Krumlově uskutečnila regionální postupová přehlídka divadelních souborů v kategorii dospělých hrajících pro děti Pohádkový víkend Český Krumlov 2009. Jako každoročně bylo jejím pořadatelem Městské divadlo Český Krumlov o. p. s. ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA Praha.
Prvním představením letošního ročníku této přehlídky byla v pátek 27. března inscenace souboru Divadélka Múzika ze Sezimova Ústí. Tuto inscenaci jsem měl možnost vidět již podruhé, což mne spíše utvrdilo v mém názoru na ni. Jednalo se o dramatizaci Doktorské pohádky Karla Čapka, kterou zpracovala Jarmila Turnovská. Musím poznamenat, že to byla dobrá volba, která jednoznačně ukázala, že problémem výše zmíněného souboru je vždy v zásadě volba dramatického textu. Kvalitní text bývá zárukou jisté dramatické jednoty, na kterém je možno jednak sdělovat téma a také prokázat své schopnosti. Text dodal inscenátorům potřebnou dávku dramatické logiky, intelektu i jisté noblesy, která byla Čapkově tvorbě vlastní. Příběh kouzelníka Magiáše zpracoval soubor s potřebnou dávkou pokory, ale i sebevědomí. Situace, které jsou klasické a notoricky známé, měly nutnou míru uvěřitelnosti a pravděpodobnosti. Co herce zrazovalo, byla jejich neschopnost zpívaného projevu, která byla na samé hranici únosnosti. Bohužel, režisér Smetana se nerozhodl k radikálnímu řešení, tj. škrtu písniček, ani k jejich pouhé recitaci. Nechal nezpěváky zpívat, což ve výsledku inscenaci ublížilo, především v rytmu celé inscenace, která byla jinak pro porotu příjemným překvapením. Všichni doktoři i hejkal se zhostili svých hereckých partů se ctí a dovolili nám tak proniknout do světa pohádek Karla Čapka, který je svébytný a ojedinělý, a přesto nám všem tak blízký.
Druhou inscenací letošní přehlídky byla pohádková komedie S. Tomka Jak to bylo s Růženkou?! v podání Divadelního spolku Prácheňská scéna z Písku. Tato lechtivá pohádka, která mohla v záměru pracovat s prvky tzv. převlekové komedie, vycházela z možností textu, a to jak dramatických, tak i invenčních. Převlek komorníka za princeznu by mohl za jistých okolností posouvat dějem a tvořit zajímavé komické situace. Dokonce by se to dalo u převlekové komedie předpokládat. Tento záměr však nebyl naplněn ani režijně, ba dokonce bych řekl, že nemá oporu ani v textu. Místo zajímavého a překvapivého řešení jednotlivých situací skrze konkrétní jednání spoléhají herci pouze na dialog, který ovšem nevrcholí pointou. Herci hrají s chutí až dryáčnickým stylem, ale nevíme příliš o čem. Zatímco jeviště všemu rozumí a baví se samo sebou, hlediště tápe a tone v chabé zápletce. Nejsme tu svědky variace na Šípkovou Růženku ani parodie na tuto klasickou pohádku. Herecky slušně vybavený soubor by jistě svedl i nějaký svůj vlastní pohled.
Nevíme, pro jakou věkovou kategorii dětí je tato inscenace určena. V ději inscenace jsou narážky na sexuální život krále a královny a další lechtivé vtípky obdobného charakteru. Podle inscenátorů jsou tam proto, aby se dospělé obecenstvo nenudilo. Aby to bylo i pro dospělé. Je otázkou, zda dospělí nechodí na pohádky proto, aby se opět na chvíli vrátili do svého dětství a sledovali souboj dobra se zlem, kdy dobro zvítězí a zlo je poraženo?!
Sobotu 28. března odstartovala pohádka M. Mrázové O víle Pomněnce Divadelního souboru Čelakovský ze Strakonic. Autorský text režisérky této inscenace pracuje volně s motivy báchorek J.K Tyla a vytváří svébytný, ne však uzavřený a jednotný celek. To se samozřejmě projevuje i v konkrétním inscenování onoho textu na jevišti. Příběh vesnického Janka, který se zamiluje do víly Pomněnky, je stylově inspirován J.K. Tylem. Objevuje se zde královna víl, která Pomněnku odrazuje od lásky k lidem. Pomněnka si však nedá říci a odejde k Jankovi do chalupy a začne u něj hospodařit. Neumí ovšem vařit lidská jídla, a tak ji hladový Janek ztrácí. Kolem Janka brousí lakotná a ošklivá Barča. Janek je potrestán tím, že je proměněn v plesnivého dědka. Mladému chlapci je nasazena huňatá paruka. Potrestán je čarodějnicí Rampepurdou, která není zápornou, ale kladnou postavou tohoto kusu. Prostřednictvím její postavy se komunikuje s dětmi. Ruší se ona čtvrtá stěna, čímž mizí pohádková iluze do této chvíle budovaná. Pohádka je „prošpikována“ jihočeskými písničkami ve folkovém vyznění. Hudební dramaturgie zde bohužel absentuje, protože až na výjimku nejsou písně motivicky propojeny s dějem. Obstojně otevřená pohádka jasného stylu začala ze svých prostředků ustupovat, možná aby byla stravitelnější či populárnější. Možná kdyby se držela ve svých jasně daných mantinelech první poloviny, dosáhla by žádaného efektu. Vznikla by totiž pěkná, byť trochu archaická klasická pohádka, a to není, dle mého soudu, málo.
Ten samý den nás DS Tábor, o. s. vzal prostřednictvím textu Ivana Vyskočila Malý Alenáš do říše snů, osobité imaginace a hry s jazykem. Mluvím nyní o Vyskočilovi nejen jako autorovi, ale také interpretovi. Nechci říci, že pouze on, ale především on, skrze svoji bohatou osobnost dokáže nejlépe interpretovat svoje texty. A to „pouhým“ čtením. Obávám se, že „pouhé“ přednesení v dialogu z tohoto textu divadlo neudělá. Těžko se hledají prostředky těchto textů. Absurdní situace, zvláštní atmosféra a jazyková hra vyžadují velmi jemné předivo, do kterého bude jeho text zabalen jako „svátost“. Jaké zvolit prostředky? Jít cestou rytmizace slov a celého textu? Zvolit klasickou divadelní situaci jako klíč a prostředek k převodu na jeviště? Nebo snad klíčem vizualizace přes originální výtvarné řešení? Mají být v inscenaci spíše reálné předměty a děje, které v jistém kontextu vyzní jako iracionální, prapodivné a zvláštní? Domnívám se, že inscenátoři vedení J. Konrádem jsou na rozcestí. Chtějí dojít dál, touží poznat víc, ale k tomu je nutno se definitivně rozhodnout. Tak kudy!!! Přeji jim tu správnou volbu, protože jsem s jejich Malým Alenášem, spolu s dětmi v hledišti, cosi výjimečného prožil.
Posledním soutěžním představením byla inscenace DS Tábor, o. s. textu M. Stránského Kašpárek a loupežníci. Není to poprvé, co se setkávám s tímto textem. A vždy mě dokáže znovu překvapit. Bohužel, většinou v negativním slova smyslu. Jsme v polovině představení, které se jmenuje Kašpárek a loupežníci. Nevím, zda se o loupežníky v první polovině slovem zavadilo, ale jako divák jsem hrubě nespokojen, protože jsem byl názvem pohádky klamavě přiváben na loupežníky a kde nic, tu nic. Teprve po přestávce nastupují a s nimi přichází zábava, situace a pravděpodobný děj. Do té doby chaoticky budovaný text sice využívá hojně motivů a postav klasických pohádek, ale neumí s nimi pracovat ani v situaci, ani v dialogu. Královští ministři a rádci, válečník Hromotluk, alkoholik Vševěděl a Soudkyně nejsou ve figurách ani slabým odvarem tolik vděčných rádců, jak je známe z mnoha českých pohádek. Čarodějnice Černohůlka ve svém efektním výstupu s blikající diodovou koulí sice děti zaujala, ale nevíme, proč je součástí příběhu. Kašpárek je ve svém hereckém výkonu velmi přesvědčivý, ale v podstatě by tam z hlediska dějového také nemusel být. Princezna Pampilinka je krásná, a to nám u princezny stačí. Kromě toho ještě vyniká svým vyzrálým herectvím, které je ovšem dehonestováno nelogičnostmi v textu, a tak chvílemi jedná jako blázen. Režie Václava Nováka je sice poctivá, ale bohužel do důsledku převádí logicky a dramaticky nevalnou předlohu na jeviště. To, co pro tvůrce uvnitř inscenace působí samozřejmě a opodstatněně, nemusí mít při pohledu zvenčí stejný efekt.
Závěr Pohádkového víkendu patřil Divadelnímu spolku Vojan Libice nad Cidlinou a jeho inscenaci textu Vlastimila Pešky Měla babka čtyři jabka. Myslím, že tento závěr byl v mnoha ohledech příznačný, neboť v praxi soutěžícím souborům ukázal, jak je možné dělat divadlo pro děti a jak na to plný sál dětí skutečně reagoval. Mnoho poznámek, postupů a způsobů řešení popisovaných lektory na seminářích dostalo prostřednictvím této inscenace konkrétní rysy a reálnou podobu. Lepší závěr jsme si opravdu nemohli přát.
Odborná porota pracovala ve složení: Mgr. František Řihout – dramaturg, Zuzana Horová – herečka a loutkoherečka, MgA. Jaromír Hruška – divadelní režisér a dramaturg.
Odborná porota se rozhodla nenominovat na celostátní přehlídku amatérského činoherního divadla pro děti POPELKA Rakovník žádnou z pěti inscenací. Úroveň žádné inscenace neopravňovala odbornou porotu k přímému postupu. Na druhou stranu však porota ocenila přístup a potenciál inscenace Malý Alenáš DS Tábor, o. s., kterou tímto doporučuje do širšího výběru programu výše zmiňované celostátní přehlídky. Odborná porota se domnívá, že zahrnutí této inscenace do programu umožní její prezentaci širšímu okruhu odborné i laické veřejnosti a samotná diskuze o této inscenaci může pomoci pojmenovat problémy i témata, s nimiž se soubory v této kategorii setkávají (dramaturgie, samotná realizace, téma a schopnost jeho přenesení na diváka apod.).
Poděkování za realizaci patří realizátorům a partnerům této přehlídky: Janu Vozábalovi – řediteli Městského divadla Český Krumlov o. p. s., NIPOS-ARTAMA Praha i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli, jak organizačně tak i technicky.