Texty: AS 2003, č. 2, s. 58, Olga Strašáková.

Krajské kolo recitační soutěže v Uherském Hradišti

V sobotu 29. března se v komorním sále uherskohradišťské Reduty konalo krajské kolo recitační soutěže Wolkrův Prostějov. Z celého Zlínského kraje se sem sjelo třicet dva recitátorů, aby reprezentovali svou školu, či okres. Celkem shodně zde byly zastoupeny dvě věkové kategorie (I. kat. do 17 let – 17 účastníků, II. kat. do 20 let – 15 účastníků).
Dramaturgie obou věkových kategorií nalezla své těžiště v tvorbě zejména domácích autorů, počínaje klasiky: J. Neruda, J. Orten, V. Holan, J. Kainar, K. Šiktanc, M. Holub, V. Hrabě, J. Suchý, I. Blatný, V. Čtvrtek, V. Vokolek , J. Štroblová, A. Přidal, z cizích autorů zde byli zastoupeni – V. Vysockij, E. Lear, L. Ferlinghetti, N. Ostrovskij, J.A. Rimbaud, J. Prčvert, S. Heaney a objevil se zde i vlastní spisovatelský pokus (vyvolal diskusi, zda je vhodné na soutěži tohoto druhu interpretovat svůj vlastní text).
Porota byla nucena konstatovat, že úroveň přednesu byla podstatně vyšší u recitátorů I. věkové kategorie. Interpreti II. věkové kategorie jako by hledali své místo na zemi (což je sice v tomto věku zcela normální a zákonité) a nevěděli jak svůj postoj vyjádřit. Snad proto mnozí volili cestu obtěžkanou patetickým projevem ve snaze vyjádřit dramatičnost situace, vážnost veršů měnili často v tragedii tam, kde jí nebylo zapotřebí a nevyužili možnosti nechat více prostoru pro představivost i oddech posluchače – Nela Pelcová, text Vl. Holan: Vltava v roce 1946, Kristýna Kocurková – I. Blatný: Silnice, Kristýna Pížová – S. Heaney: Žena z pobřeží.
Některým recitátorkám se stal výrazovým prostředkem sdělení tajuplný šepot, což by nebylo od věci, ale nesměl by nás provázet celým textem a odvádět tak pozornost od hlavní myšlenky: Š. Frýbortová – K.Šiktanc: Modlitba k bohyni paměti, M. Dufková ve slovních hříčkách A. Skýpaly Z mého zvěrokruhu, navíc stvrzovala svůj šepot pokyvováním hlavy snad nad každým slovem. V básni J. Prčverta Obejmi mě, zvolila Klára Vanková spíše rozkazovací způsob vyjádření místo touhy a vroucnosti sdělení.
Nerespektování autora, nedodržování přesahů verše na mnoha místech v textu ztrácí na významové platnosti myšlenky (L. Halová – L.Ferlinghetti: Svět je báječné místo, A. Řezníček – L. Ferlinghetti: Pes). Stejný problém se objevil i v próze, kde je nutno neporušovat formu souvětí, jeho délku a s ní tak i myšlenku autora.
Vyskytly se zde i staré známé bolesti přednesu zejména v uchopení správné výslovnosti (polykání koncovek, špatná výslovnost č, ž, dodržování délky samohlásek), mnohdy chyběl důraz na předložce, a zejména intonační faleš působila mnohým nemalé problémy a svědčila o nepochopení textu a tápání ve výrazu (G. Píková – A. Přidal: monolog Prostě ona, R. Pilařová – Z. Nováková: Strach).
Jistým problémem se staly i texty nesoucí hudební náboj (Vysockij, Suchý, Kainar) a s ním i spojený rytmus. Opakování stejných částí textu, refrénů apod. zavádělo recitátory do určitého stereotypu vyjadřování, jindy netušili, že se v textu hudba vůbec skrývá.
Nelze zapomenout ani na používání rekvizity při přednesu, které se zde také objevilo (A. Sajbenová – L.Gerše: Motýli jsou volní), avšak svoji “roli” sehrála nepodstatná rekvizita pouze na počátku a dále nebyla využita.
Neoddělitelnou a nezanedbatelnou součástí přednesu jsou mimoslovní prostředky. Ke sdělení by mělo směřovat vše – mluvené slovo autora, “celý člověk” recitátora – tvář, gesto, ale i oblečení, účes, postoj apod. Vše by mělo korespondovat s tím, co se říká. Popisná a naučená gesta odvádí pozornost, působí nepřirozeně a osobnosti recitátora spíše ublíží (K. Šindarová – V. Hrabě: Zavři oči).
Do čela pomyslných výsledkových žebříčků se postavili povětšinou již zkušení recitátoři, známí už z předchozích let: I. kategorie Lucie Romanová (ZUŠ Uh. Hradiště) s textem K. Šiktance Balada vánoční zaujala svým výborně zvládnutým projevem, schopností přenést myšlenku i atmosféru textu na posluchače. Kristýna Skotnicová (ZUŠ Val. Meziříčí) předvedla koláž z veršů V. Vokolka Samé kameny, v níž přesvědčila o svém vnitřním zaujetí. Zafungoval zde i prostor, s nímž vnímavě pracovala. Eva Burešová (ZUŠ Uh. Hradiště ) s prózou A. Berkové Milostná, byla vybrána jako náhradnice na postup. K dalším recitátorům oceněným čestným uznáním patřili: Lucie Púčková – J.Keats: Píseň o mně, Petr Pěcha (Gymnázium Uh. Hradiště) – R.Fulghum: Moje sousedka a Pavlína Hubíková (SPgŠ Kroměříž ) – E.Lear: Pták Sovák a kočka Mici. Ze všech vyzařovala radost a chuť sdělovat.
Ve II. kategorii postoupila do dalšího kola Veronika Frydrychová (ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm) s textem N.Ostrovského Lipočka, v němž využila svých zkušeností z divadelního souboru a bez zbytečného přehrávání se zcela obsahu oddala, Tereza Procházková (Kroměříž) – J.Orten: Dívka a strom, vhodně uchopila poetiku autora a ztotožnila se s ním. Čestné uznání v této kategorii patřilo Evě Danielové za text M. Holuba O Popelce.
V odpoledním bloku soutěžní přehlídky se na romantické půdě Reduty představily čtyři soubory.
Nesmysl Luhačovice předvedl ztvárnění deníkových záznamů a básní K.H. Máchy s názvem LORI. Soubor podal netradiční pohled na romantického básníka. Těžký text a výrazné divadelní prvky zbystřují pozornost diváka a kladou na něj vysoké nároky. Ten pak vyžaduje dokonalost, která je mnohdy zbytečně narušována; např. čtení z chvějícího se papíru ve stínohře za scénou zruší atmosféru jinak něžných “milostných profilů” mladých lidí, pozornost odvádí i volba kostýmů některých postav. Napětí inscenace je všudypřítomné, a to zejména hereckými výkony. Postavy mají svůj vývoj velmi přesně daný (s výhradami hysterie mladé Lori) i přesvědčivě podaný (představitelka Lori získala za svůj výkon ocenění poroty), zejména v obsazení ženských rolí. Lze poděkovat souboru za velký tvůrčí potenciál, s nímž přináší své sdělení. Porota navrhla soubor do širšího výběru WP.
Návštěva u královny v podání téhož souboru byla příjemným zpestřením přehlídky,ale vyvolala diskusi nad otázkou, co vlastně je poetické divadlo.
S čistým jevištním tvarem a kompaktností celé inscenace – R. Bradbury CECY přišel soubor Dohráli jsme (ZUŠ Uh. Hradiště). Přednosti tohoto ztvárnění lze spatřit v uchopení voicebandu a pohybu, jímž byl zaplněn prostor i vnímavost diváka. Výkony hlavních dívčích postav působily velmi přirozeně a mile. Snad jen přílišná výrazová stylizace (zelené jezinky) by zasloužila zmírnění alespoň v absenci zeleného líčení, batikovaný overal s rozcuchanými vlasy by plně vyhovoval představě cizích bytostí. Soubor byl nominován do dalšího kola.
Soubor ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm přinesl představení Eugen Oněgin, v němž, snad díky příliš popisné režii, zbytečně složité a nefunkční scéně, se začaly ztrácet i herecké kvality členů souboru, jako by nestačili na text. Opět se zde však objevily výborné výkony dvou “vypravěček”, které jednotlivé výstupy propojovaly a které působily v celém přestavení osvěžujícím dojmem.
I přes veškeré výtky a připomínky je nutno říct, že je dobře mít kolem sebe mládí, které se s velkým elánem vrhá do světa poezie, vztahů a komunikace a má chuť tak předávat a sdělovat svůj postoj k životu. Díky za to!
Olga Strašáková