Texty: HULEC, Vladimír: Nehrát, ale být - Modrý kocour Turnov 2009 - Protentokrát mimo. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 35 - 37.

Největším překvapením bylo na letošním Kocourovi Liberecké studentské divadlo (L.S.D.) s inscenací Protentokrát mimo. A „mimo“ všichni herci skutečně byli. Bez jakýchkoli ohledů, zcela spontánně provedli přímo před diváky destrukci divadelní iluze, divadelních zvyků a kánonů. Na jevišti stála již při příchodu diváků a pak až do konce představení zjevně nešťastná polonahá dívka, zčásti oblečená do vojenského mundůru. Herci přicházeli na scénu z hlediště, když předtím drsně komentovali právě tuto postavu. Začali hrát text Mrazíka, ale jen nahodilé pasáže, jež se jim do rukou dostávají z jinými postavami rozhazovaného scénáře. V další okamžik se mezi sebou hádají, svádějí, pak zčistajasna zatančí v maskách nejslavnější pasáž z Labutího jezera. Je to chaotické, nedává to smysl, je to ulítlé. Spontánnost, kreativita a radost z „bytí“ nejen na scéně, ale vůbec. Z takových lidí můžou být skvělí herci, hudebníci, výtvarníci či jiní umělci, zrovna tak jako vynikající doktoři, učitelé či inženýři. Jen šedivé úřední krysy (doufám) ne. Z jeviště totiž čpěla především anarchie, vzdor a zatím nikam nesměrovaná inteligence. Jako divadelní tvar to možná nebude jindy a jinde fungovat (projekt jsme doporučili na 1. místě), ale jako projev fantazie a od konvencí maximálně oprošťované divadelnosti to zabírá.