Texty: Opava, TRÁVNÍČKOVÁ, Zdeňka: Nahoru na horu - Racek aneb zkouška souboru. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 58 - 61.

Čtvrtek byl téměř celý ve znamení Mladé scény. V dopoledním bloku vystoupil jako první opavský soubor Přeseděla jsem si nohu s inscenací Racek aneb zkouška souboru. Režijní vedení měla Hana Galetková. Inscenace je inspirována A.P. Čechovem. Divák se ocitl na zkoušce souboru, který pracuje pod vedením dominantní režisérky, ovšem velmi zvláštním způsobem, kdy všichni mají umět texty všech postav z Racka, tudíž mohou hrát všechno. Ač byla inscenace plná dobrý nápadů, vtipných zcizovacích efektů a členové souboru jsou beze sporu dobře herecky vybaveni, problémů, se kterými se divák potýkal, bylo hned několik. Především to byl fakt, zda znal či neznal čechovovskou předlohu. Inscenace totiž nevykládá celý příběh Racka, nýbrž pouze vytrhává několik scén. Další, co pokulhávalo, byly nečitelné vztahy mezi postavami a nejkontroverznější byla postava režisérky, její vztah ke členům souboru a způsob vedení zkoušky. Ne zcela pochopitelné bylo téma celé inscenace. Mezi diváky převládal názor, že jde o odstrašující příklad toho, jak může pracovat špatný režisér či vedoucí souboru. Lektorský sbor zajímalo, proč soubor sáhl právě po Čechovově Rackovi. Herci jsou studenty FPF v Opavě a Rackem se zabývali v čechovovských seminářích. Tato práce je natolik pohltila, že se rozhodli s textem dále pracovat a inscenací chtěli nabídnout jiný pohled na Čechova. Bohužel inscenace nevyzněla v duchu nového, invenčního pohledu na Racka. Bylo to více o šílené zkoušce souboru, než o novém pohledu na Čechova.