Texty: AS 2003, č. 2, s. 53, Vítězslava Šrámková.

Pražský kalich 2003

V krásném březnovém sobotním dopoledni se do sálku DDM v Přemyšlenské ulici v Kobylisích už po několikáté sešli mladí pražští recitátoři na celopražskou přehlídku uměleckého přednesu Pražský kalich, z níž se vybírají postupující na Wolkrův Prostějov. Celkem se ve třech věkových kategoriích (do sedmnácti, do dvaceti a nad dvacet let) představilo 22 interpretů. (Dalších pět přihlášených podlehlo chřipce.) Přestože jsme se rozcházeli v pozdním odpoledni, přece jen mi ten počet přišel malý. Některé obvody nebyly vůbec zastoupeny. Je to zarážející zvlášť při představě, kolik v hlavním městě působí „ZUŠek“, v jejichž literárně dramatických odděleních je jistě dost mladých se vztahem k literatuře a potažmo recitaci, a kolik je tu gymnázií. Mám pocit, že je nikdo neupozorní, jak je recitace skvělým pomocníkem na cestě ke schopnosti proniknout do hloubi literárních textů, pochopit jejich smysl, zákonitosti výstavby i krásu básnického obrazu. Ale také, jakou je účast v soutěži nezastupitelnou zkušeností například pro umění kultivovaně vystoupit na veřejnosti a přesvědčivě oslovit posluchače. Pokud jsem se dobře podívala do publika, kromě kamarádů přišly se svými svěřenci i tři pedagogické vedoucí. Bohužel jsem jednu z nich viděla poprvé, jinak bych je ráda jmenovala, jsem totiž přesvědčena, že jsou to právě ty, jimž jejich profese není jen obživou, ale posláním. Jen kdyby jich bylo víc…
Ale nechme nářků. Pravda je, že všichni interpreti, které jsme slyšeli, nás přesvědčili nejen o svých předpokladech, tedy o určité míře talentu, ale i o schopnosti vybrat si kvalitní text a pracovat s ním, nestavět vystoupení na pouhém prvním dojmu. Náročnějším problémem, s nímž si ještě mnohdy neuměli poradit, pro ně byla výstavba celku, gradace vystoupení, příprava a přesné využití pointy textu. Mnozí se utápěli v detailech, jednotlivých situacích, v próze například ulpívali na odlišení jednotlivých postav, takže smysl sdělení posluchači občas trochu unikal. To všechno, a pak velmi často artikulační problémy, jsou vady na kráse odstranitelné zkušeností, další prací na výkonu i na sobě. Proto mohla porota s čistým svědomím v každé kategorii udělit dvě ceny s postupem na Wolkrův Prostějov. V první a druhé kategorii byla udělena ještě jedna cena bez postupu, která nechť je pobídkou, aby se její nositelé pokusili mezi první dva laureáty probojovat v příštím roce. Z nejmladší kategorie tedy bude Prahu v Prostějově reprezentovat Veronika Bradová, která si pro interpretaci vybrala značně náročnou i provokativní Holubovu báseň Trápení a Prévertovu Ulici u Seiny, a Radomír Pivoda, jemuž se podařilo vystihnout hravý humor Jiřího Suchého v jeho textu P.F. Skácelova lyrická milostná báseň Kolik příležitostí má růže šla trochu proti naturelu recitátora, postrádali jsme v přednesu víc vroucnosti. Cenu získala i nadaná Marie Jelínková, které příjemně zapůsobila s Hrabětovým Deštěm, ale víc zaujala Julišovým textem Lidé – Strojky. O stálé kvalitě poezie Václava Hraběte, která byla v druhé polovině 60. let českým ohlasem beatnické vlny, svědčí, že se od chvíle, kdy ho objevil Miroslav Kovářík, stále recituje. Báseň Zavři oči patří i do repertoáru kultivované a v projevu působivé Kristiny Chmelíkové, která na WP postupuje z druhé kategorie. Jako další text shodou okolností také ona volila Holuba, tentokrát drobničku Kočka. Ve stejné kategorii se na WP vedle Kristiny pokusí zabodovat nadaný Jan Konečný. Zvolil si náročný úkol, když si vybral úryvek z monodramatu Jak jsem snědl psa současného mladého ruského herce a autora drsného humoru Jevgenije Griškovce a jako druhý text Avantgardní tanečnici Jáchyma Topola. Výběrem potvrdil svou orientaci v „nejsoučasnější“ literatuře a dramaturgickou i interpretační vyhraněnost. Jako loňský laureát WP má zaručený přímý postup Vojtěch Bárta, jenž ve Fischlově povídce Návštěva sice potvrdil svou schopnost vcítění do textu, ale také jisté směřování k lineárnosti projevu, která oslabuje jeho účinnost. Cenu bez postupu získala Zuzana Pitterová za přednes Prévertovy básně Kdosi a Čechovovu Úředníkovu smrt. Z kategorie recitátorů nad dvacet let na WP pojede ostřílená recitátorka Klára Jelínková, která v kompozici z Reynka, nazvané podle hlavní textové části Plynutí, působivě kombinovala mluvené slovo se zpěvem. Do druhého kola má připraveno Halasovo Ladění. Další postupující Pavel Richta zaujal lehkým citlivým přednesem eskymácké poezie. Z Písní vrbovýho proutku si vybral Jaro, připravenu má ještě Suchého Divnou věc.
Výběrová přehlídka Pražský kalich s putovním pohárem, který získává absolutní vítěz soutěže (a do kalicha je vyryto jeho jméno), se letos uskutečnila už po třiatřicáté. Jako každý rok patří k ocenění úspěšných přednašečů i to, že vystoupí na závěrečném Večeru vítězů Pražského kalicha ve Viole. Až do té chvíle zůstává jméno vítěze tajemstvím. Zvědaví i méně zvědaví milovníci poezie, přijďte se podívat. K tradici patří i to, že většina interpretů, zbavena soutěžního stresu a jistě podpořena i duchem Violy, na slavnostním večeru zazáří.
Vítězslava Šrámková