Texty: FELZMANN, Rudolf: Lounské divadlení 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 30 - 31.

Lounské divadlení 2009

Rudolf Felzmann

Výborně vybavená budova Vrchlického divadla, ochotný personál a obětaví organizátoři, to byly osvědčené záruky Lounského divadlení 2009, páté soutěžní přehlídky amatérských divadelních souborů v Lounech. Ve dnech 13. až 15. března se zde představilo 5 souborů s celkem pěti inscenacemi. Většina představení se řadila k zábavnému typu divadla, některá z nich se i přes zábavnost pokoušela sdělit myšlenkové poselství a některá naznačovala i hledání méně obvyklých forem vyjádření.
Strančická kulturní společnost nabídla známou hru Roberta Thomase Osm žen. Není podmínkou inscenovat tuto detektivku jako téměř psychologickou sondu, je možno ji pojmout i jinak, avšak námi zhlédnuté představení, prozatím nepříliš zkušeného souboru, nabízelo spíše pokusy o vytvoření komediálních scén bez pointace v málo proměnlivém temporytmu.
Benešovské Amatérské Nezávislé Divadlo Autorské (neboli Banda) zůstalo věrno svému zaměření, pokud jde o autorství, avšak značně se odchýlilo od snahy překvapit diváka jak formou, tak žánrem. Vůdčí osobnost souboru Pavel Němec napsal situační komedii Amant se zápletkou kolem svatby a nepravých i pravých nevěstách a ženiších. Text by bez problému mohl proniknout do repertoáru amatérských i profesionálních souborů, potřebuje však dramaturgické pročištění ve vztazích osob a v efektivnosti nápadů i v jasném uzavření zápletky. Režisér natolik podlehl svému autorství, že benešovská inscenace vyzněla jako pokus o konverzační komedii s málo pointovanými situacemi.
Divadlo Navenek Kadaň využilo omlazení v souboru k rozehrání komedie C. Goldoniho Treperendy. Podařilo se sice sdělit poselství o nebezpečném šíření pomluv, ale široká škála postav žen a jejich protějšků nebyla dostatečně odstíněna v charakteristice, kde vnější použití paruk či kostýmů zbytečně zatěžovalo i hereckou práci. Soubor můžeme pochválit za objevnou dramaturgii, byť se jedná o dílo zavedeného klasika. Řada hereckých výkonů zaujala živostí i nápaditostí, s níž lze postavy klasické předlohy přiblížit dnešnímu divákovi.
Zmíněné inscenace dávaly naději pro vývoj souborů v budoucnosti, avšak nelze je označit jako výrazný umělecký počin. Proto také porota žádné inscenaci neudělila nominaci do vyšší soutěže. Další inscenace naznačily programové směřování souborů i zajímavý herecký či pěvecký potenciál. Dva následující soubory pak byly doporučeny pro výběr na celostátní přehlídku.
DS Klas z Klášterce nad Ohří se mimo jiné zaměřuje na oblast literárně-filmové sci-fi. Blade Runner (na základě předlohy filmového scénáře Hamptona Fanchera a Davida Peoplea) je původně románem s tématem vzpoury dokonalých robotů – replikantů, kteří pronikají mezi lidi. Klášterečtí však vycházeli ze scénáře ke kultovnímu filmu z roku 1982, který sází především na temnou hororovost příběhu v plenérech velkoměsta, s ohromujícími zvukovými a vizuálními efekty. Základní myšlenka o vítězství lidskosti nad nelidskostí je tak znepřehledněna a v řadě motivů málo využita. Dějovou linku určují filmové postupy, takže nahrazením plenérových akcí krátkými jevištními přesuny se řada scén mění ve stručné a nedostatečně motivované epizody. Ani nápaditá scénografie nemůže vytvořit konkrétní prostor k rozvinutí dialogů a přesnější charakteristiku osob. Přesto inscenace upoutá fantazijní uvolněností a přes zkratkovitost se v klíčových scénách daří díky kvalitním hereckým výkonům vyjádřit myšlenkové poselství o potřebě vzájemného porozumění v odlidštěném světě.
Divadlo na Vísce z Hořovic se představilo Kolotočem, jejž tvůrci označují jako singspiel. Inspirací byla Balada od kolotoče Farkase Molnára známá i z muzikálového zpracování, ale soubor se především pokusil o propojení písniček renomovaného Petra Mandela a domácího Jana Procházky. Scénář připravila Slávka Hozová texty písní napsal Ivo Štuka. Příběh z pouti na periférii velkoměsta má až banální zápletku o mladém muži Liliomovi, nezodpovědném v citech, neboť vyznává svobodu, která je však spíš bezohledností. V podstatě se jedná o písničkové leporelo pospojované jednoduchými dialogy. Soubor má výborného představitele hlavní postavy, který navíc dobře zpívá. Problematické je finále, s nedramatickou prodlevou ve scéně po smrti hlavního hrdiny i s nejasným závěrečným vyzněním. Kolotoč zaujal především hudební složkou a solidními hereckými i pěveckými výkony.
V celkovém vyznění lounské přehlídky převažuje prozatím málo naplněná představa o tvůrčí odvaze amatérských divadelníků, ale zároveň žádné představení nepodlehlo vnější lacinosti či sebevzhlíživé neochotě vnímat současné divadelní trendy.