Texty: AS 2003, č. 2, s. 49 - 50, Ivan Anthon.

28. FESTIVAL PRAŽSKÝCH AMATÉRSKÝCH LOUTKÁŘŮ

Jako již po řadu let na konci března, i letos proběhl v Kulturním středisku Prahy 8 již 28. ročník Festivalu pražských amatérských loutkářů. Program pátečního večera 21.3.2003 i následující soboty a neděle byl doslova nabitý. Potvrdí to letmý pohled nazpět. V roce 2001 se festivalu účastnilo souborů šest, loni devět a letos dokonce dvanáct.
Tradičně zahájilo STRAKATÉ DIVADLO. Znovu nastudovalo Pehrovu maňáskovou adaptaci Ladovy pohádky Budulínek třetí. Režisér V. Anděl ji velmi šťastně doplnil živým Paňácou na předscéně. (J. Maxián oceněn za herecký výkon). Hudbu, která celé inscenaci dávala rytmus, složil a se svým Traditional Jazz Studiem nahrál P. Smetáček pro inscenaci KL DAMU. Plynulost děje umožnilo i vynalézavé technicko-výtvarné řešení otočné a rozevíratelné scény. Celé představení působilo přemyšleným a uceleným dojmem.
Známou Andersenovu pohádku O statečném vojáčkovi a malé tanečnici upravili A. a J. Bílkové. Divadélko VYSMÁTO reprezentoval pouze jeden z nich, Aleš. Hrál sám, za pomoci loutek, kytary, převleků, až v hektickém tempu. Drastické spodobnění některých postav i celkové vyznění se vzdalovaly od melancholického ladění původní předlohy. Zasloužil by si ocenění za fyzický výkon, ale hlavně režiséra, který by jeho živelnou touhu hrát, usměrnil.
ŘÍŠE LOUTEK, která se obdivuhodně vypořádala s následky povodně, se na jeviště Jiskry nevejde. Pohádku Kašpárek v pekle, kterou podle Jiřího Žáčka dramatizoval a režíroval J. Pikner, se musela hrát v KD Ládví. Nedobrá akustika velikého sálu i stísněné zákulisí představení neprospěly. Nicméně hříčka, napsaná i inscenovaná ve stylu předválečných Kašpárkiád, Schweigstillovek, je repertoárovým přínosem. Oceněna režie, výtvarník V. Koubek a postava Kašpárka (M. Mottlová a V. Žaludová).
Divadélko ROMANETO Romana Kordy slibovalo ukázat, jak Pejsek a kočička jdou do divadla. Většinu hrací doby ale oba protagonisté ve zvířecích kostýmech usilovali značně podbízivou formou o aktivizaci diváků povídáním, hádankami a všemožnými naučeními o tom, že nemají tahat pejsky za uši a kočičky za ocásek nebo že za sebou mají zamykat. Teprve nakonec, aby se neřeklo, na jevišťátku proběhla zrychlená Červená Karkulka s vlkem, myslivcem atd. Shrnuto: spousta energie bez řádu, míry i vkusu. Hráno již asi 150krát ve školkách.
Dětský soubor JITŘENKA z Mladé Boleslavi přivezl dokonce programy dva. První, černodivadelní Kabaret, byl jaksi exportní, připraven pro zájezd do družebního města Dieburg v Německu. Jednotlivá čísla byla podložena světovými hity jako Blueberry hill, či Škoda lásky. Hra s dupáky, zvířátky, demižonem vína, s folklorními tanečnicemi nebo kapelou mladé loutkáře viditelně bavila. Dodejme, že neúprosný rytmus hudby projev ukázňuje. Věřme, že jim elán vydrží.
Druhý program byl zcela odlišný. Pyramus a Thisbe, jak je …pro dřevěná pimprlata… pro svou malou dceru Šárku, sepsal její táta, Dr. Šebek v roce 1917. Již z tohoto úryvku věnování, citovaného v programu, vyznívá parodizující záměr autora. Ale místo očekávané rozverné studentské taškařice jsme viděli pokus o zcela vážný přístup. Velké figury s jemně modelovanými hlavami a závojovým tělem působily velmi dekorativně. Jejich živé paže měly kultivovaný pohyb, ale jakoby volaly po zcela jiném textu. Škoda. Povzbuzením souboru do budoucna jistě bude, že získal cenu K. Haekera.
Nespokojený dromedár dle J. Préverta skupinky dívek ze ZUŠ z Prahy 6 působil spíše jako ukázka interní školní práce, takzvané stolovky. Postavičky byly celkem vtipně vytvořeny punčochou na holé ruce, s kloboučkem jako hrbem, ale dromedár má přece hrby dva! Pro vlažný, či spíše nejistý projev účinkujících měl příběh zvědavého mláděte mizivou naději takzvaně překročit rampu.
Sobotní program uzavřelo Divadlo VOSTO5 - TEATRO PICCOLO PRIMITIVO, za kterýmžto názvem se skrývá skupinka studentů nehereckých oborů DAMU. Za názvem představení Vajce, pak intelektuální happening. S naprostou vážností obšírně komentuje a demonstruje absurdní spor kladně a záporně naladěných skupin skutečných vajíček. Samozřejmě s jejich opakovanou destrukcí. Předpokládá vstřícně naladěné publikum.
Překvapení připravil domácí soubor JISKRA. Svůj kmenový titul, Čech-Cinybulk Kašpárek vaří živou vodu, aneb o pyšné base zahrál tentokrát zcela antiiluzivně. Na předscéně, s odkrytými vodiči a stranou, u pultu, sedícími třemi mluviči. Nešťastné bylo situování na podlahu jeviště, protože druhá polovina hlediště neměla možnost loutky vůbec zahlédnout. Záměrem bylo připravit program, který by bylo možné při různých příležitostech zahrát kdekoliv, bez jevištní techniky. Třeba i jako ukázku, jak se to loutkové divadlo vlastně dělá. Potlačit rozptýlenou pozornost diváků by pomohlo zcela neutrální oblečení vodičů a svícení zaměřené na loutky. Cenu SALu za loutkoherecký výkon získal P. Toborník, vodič Kašpárka.
Dramaturgickou bídu amatérů zviditelnil velice aktivní sokolský soubor FRIDOLÍN z Hostivaře. Hra J. Černého Jak Honza přemohl draka, je snad nejslabší z toho, co v šedesátých letech vyšlo v edici Divadélko. Chatrný děj, slepující prvky jiných pohádek - Stolečku prostři se, čarující Kašpárek, kouzelný obušek vyplácející proradného krále i princeznu. Ozdobou představení byl dvouhlavý a dvouhlasý drak. Zavedeným zvykem je, že všechna vystoupení uvádí živý šašek Fridolín povídáním a třeba kreslenou hádankou.
Loutkářský spolek PŘED BRANOU z Rakovníka ku prospěchu věci proškrtal hru J. Jaroše Beránci a ospalý čert. Přidal trochu naivní úvod uklizečky a muzikanta, jakoby překvapených, že vidí diváky. Obratem se ale přeměnili ve vyprávěčku a zpěváka s kytarou, kteří celý příběh provázeli slovem a písničkami. Beránci byli loutky nekrytě vedené, čert Bulibán herec, uměřeně hrozivý. Scénické řešení jednoduché, s plynulou proměnou v jeskyni. Bázlivý beránek se pro záchranu kamaráda věrohodně dopálil a srazil ohnivého čerta do stoupající vody, až se vypařil. Příjemné představení, hezky mluvené i zpívané. Jen beránkův zlý sen, provedený stínohrou v měsíčním kotouči, byl příliš malý a tudíž nečitelný. Oceněna hudba (J. Janota) a scénografie (P. Suková).
Jinou hru J. Jaroše, archaizující rakvičkárnu Kašpárek domek staví uvedl Divadelní spolek PIMPRLE. Dnešní terminologií by ji bylo možno nazvat akční komedií. Provedení na dvouplánovém paravánu, zcela výtvarně nepojednaném, věci neposloužilo. Střídání obou úrovní komplikovalo práci účinkujícím a prostorovou orientaci divákům. Množství akcí a úsilí je uhrát bránilo jejich vypointování a ústilo v monotónní zdlouhavý výsledný dojem.
Velkým překvapením bylo Divadlo KRAB, které se přihlásilo až týden před přehlídkou. Na scéně jen thonetovský věšák. Se zpěvem vcházejí paní Paloučková s paní Pařízkovou v zelených batikovaných sukních. Jedna v dlouhém kabátě s mnoha kapsami a harmonikou, druhá s podivnou hučkou a parapletem. Zahrají o tom Jak medvědi vařili, což je osobité zpracování známého Medvídka Ťupínka. Ze zmíněné garderoby postupně na věšáku stvoří všechna potřebná prostředí. Loutky jsou spíše improvizované. Špatně je čitelný pejsek, ale naopak výrazná je, z velké červené rukavice, pouhým složením prstů do typické siluety, stvořená liška a podobně zajíc. Žáby z ponožek, slepice z deštníku. Příběh se odvíjí plynule se spoustou drobných nápadů - harmonika poslouží i jako kuchařská kniha. Vše bez, byť jen náznaku, podbízení, či koketování s divákem. Na konci opět zůstane na scéně jen prázdný věšák. KRAB, což jsou KRistýna Skalická A B. Kocábková, získaly zaslouženě hlavní cenu přehlídky.
Porota ve složeni Langášek, Dvorská, Klos, Vidlař a Anthon s většinou účastníků pohovořila, ale na hlubší rozbor nebyl čas a ani potřebný časový odstup. Ceny rozdány, pro účast na Chrudimi přicházejí v úvahu Strakaté divadlo, Před branou, Krab a Vosto5.
Poznámky nakonec
Porovnáním několika ročníků vidíme naprostý nedostatek kvalitního repertoáru proveditelného menšími soubory. Hrají se opisy opisů, jindy, z respektu k tištěnému textu (byť kdysi dávno), je vidět strach škrtat a jazykově čistit.
Vidíme, že se na festivalu setkávají tři typy účastníků . Repertoárové soubory, hrající pravidelně pro děti, jako Jiskra, Říše loutek a pod. Pak jsou to ZUŠ. Jejich smyslem je souvislá celoroční pedagogická práce s dětmi. Občasná vystoupení mají spíše motivační a propagační záměr. Nejsou koncipována směrem k divákovi a to bývá vidět. A konečně to jsou skupinky vlastně profesionální. Není nezajímavé je vidět. Uvědomíme si propastný rozdíl např. mezi Romanetem a Krabem. Myslím ale, že by nějak měl být definován statut účastníka amatérských soutěží. Aby bylo možné hodnotit srovnatelné.
Také si myslím, že by nebylo na škodu omezit počet představení. Ze šesti až sedmi titulů za den brní hlava nejen porotcům a pořadatelům, ale také divákům. A to by být nemělo.
Tak za rok nashledanou !
Ivan Anthon