Texty: FELZMANN, Rudolf: Dramaturgická pestrost v Lomnici nad Popelkou. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 33 - 34.

Dramaturgická pestrost v Lomnici nad Popelkou
Rudolf Felzmann
Dvanáctá přehlídka ochotnického divadla Jizerské oblasti se konala v Tylově divadle v Lomnici nad Popelkou. Přehlídku šesti soutěžních inscenací zahájil v pátek 6. března pořádající Divadelní spolek J.K. Tyl Lomnice nad Popelkou komedií Branislava Nušiče Paní ministrová. Satirický obrázek ze Srbska počátku 20. století udivuje neměnností ve společenských poměrech. Nadutost a přemíru okázalých gest i finančních požadavků politických představitelů pochopili inscenátoři jako současné téma. Jenže ve snaze nepodlehnout zjednodušené aktualizaci nevyužili nabízející se sarkasmus či satirickou nadsázku, a tak víceméně realistické zpodobení charakterů vyznělo jako lehká zábava se shovívavým pohledem na veřejné činitele.
Nepoměrně ostřeji se na charakter současníka podívali členové Turnovského divadelního studia A. Marek. Scénáře, režie i scénografie se ujal Petr Haken a pro avizování své inscenace použil poněkud zavádějící titulek: A.P. Čechov – „Tři sestry“. V textu programu ale už vše uvádí na pravou míru, když označuje Čechova a jeho hru pouze jako prvotní inspiraci. Základní obrys děje zachovává, ovšem na jevišti jsou tři bratři a čtvrtý herec jim přihrává z pozice několika mužských postav původní předlohy. Jestliže by sestry snad trochu dojímaly svou ženskou osamoceností či slabostí, pak tihle bratři právě mužským principem jednání zcela bezostyšně prezentují chrapounskou znuděnost a totální nechuť k aktivnímu činu. Svou vykořeněnost zdůvodňují neschopností koupit si jízdenky na vlak do Moskvy, kde by konečně začali smysluplně žít. Stejný motiv se už dávno objevil v inscenaci Rádobydivadla Klapý, avšak v pánském provedení Turnovských získává na brutalitě, neboť jedinou aktivitou protagonistů jsou zbytečné činnosti, řeči a otvírání lahví s vodkou. Uprostřed poloarény ohraničené sítí se povalují a potácejí tři chlapi, zahledění natolik do sebe, že je ani příliš nedojme požár města a vlastně je ani nezajímá odjezd vojenské posádky, byť by s ní mohli také opustit své guberniální hnízdo. Pokud přistoupíme na tuto drsnou transformaci původní předlohy, pak nepřehlédneme problém inscenace: vizitka trojice mužů je dána v expozici, vše je sugestivně prezentováno sice naturalistickými prostředky, avšak bez výraznější dramatické gradace. Možné vyústění tohoto drásavě nihilistického nicnedělání je sice naznačeno, ale prozatím se více projevuje ztráta tempa a zesiluje pocit nedoslovenosti. O to zajímavější by mohl být další vývoj inscenace, která nese všechny znaky svébytného autorského divadla. Vyrovnané herecké výkony jsou podporovány zvukovou složkou, v níž překvapivé rámování hudbou D. Šostakoviče se spojuje s opileckým zpěvem vulgární písničky. „Tři sestry“ Turnovských divadelníků jsou představením, které dráždí a snad i rozčiluje, ale pro mnohé z nás to nebyl problém záměny mužů za ženy, ale otázka vnímání našeho vztahu k současnosti.
Sobota 7. března přinesla další zajímavé dramaturgické podněty. Divadlo Jesličky ZUŠ Na Střezině z Hradce Králové zaujalo Temnými alejemi, čtyřmi povídkami Ivana Bunina o vášních lásky. Dramatizátor a režisér Josef Tejkl se pokusil s mladými herci převést z knižní podoby do dramatického dění uhrančivé příběhy plné pudově živočišných i nostalgických romancí, kde ale samotný příběh je velice jednoduchý a nenový, ba téměř vždy nese prvek banality, sebeironie a smutné směšnosti. Vypreparované dialogy jsou krátké a musí být provázeny komentáři mužů, kteří uvádějí posluchače do děje. Širokodechost a poetičnost Buninovy prózy je nahrazena hudební složkou. Chór nádherně zpívajících žen i svými kostýmy vytváří až fantasmagorický svět osudové lásky. Pohyb chóru i využití hudebních instrumentů naplňuje jednu složku inscenace. Druhá složka, povětšinou vyprávěná mladými muži, se s proudem vášně míjí. Mládenecké rozprávění inklinuje více k něžné lyričnosti než ke spalující vášni a rozehrávané akce milostných i dalších setkání působí spíše jen jako cudná obrazová ilustrace. Připojíme-li povážlivou kvalitu jevištní řeči, pak jsme svědky inscenace sice naznačující cestu k básnivému jevištnímu obrazu, ale zároveň prozrazující limity dané technickým vybavením i typovým obsazením mladého souboru.
Divadelní soubor Tyl Železný Brod avizoval hru polského dramatika Stanislawa Grochowiaka Šílená Gréta. Autor se inspiroval Bruegelovou stejnojmennou obrazovou alegorií a je na inscenátorech, jak naloží se značně rozsáhlým textem. Vedle čistě kriminalistické zápletky lze akcentovat příběh prostoduché venkovanky, jež sice na poslední chvíli unikne z cely smrti, avšak navždy poznamenaná šílenstvím, nebo nám nabídne motiv proslulého prokurátora, který se na závěr kariéry dopustí fatálního omylu. Železnobrodští natolik zredukovali text, až jim zbyla ne zcela logická historka o podivínské vražedkyni, která se zřejmě vyhne zaslouženému trestu. Ani solidní herecké výkony nenahradily absenci myšlenkového poselství.
Divadelní soubor E.F. Burian při MěKK Tanvald vsadil na prověřenou předlohu z dílny Jaromíra Břehového Rejžák z Prahy. Tanvaldští znali úspěšnou autorskou inscenaci kolegů ze Žlutic o podvodném režisérovi slibujícím ochotníkům netradiční spolupráci. Režisér Vlastimil Hozda neusiloval o závratnou inovaci, ale poučil se z problémů, jež originální uvedení provázely. Mírně zkrácený text se vyhýbá několikerému opakování scén, aby o to překvapivější bylo závěrečné divadlo na divadle. Vyřešil i charakteristiku postav bez závislosti na původních představitelích a měl šťastnou ruku v obsazení titulní role. Jenže problémem textu je závěrečná pointa, tedy pomsta zneužitých členů soboru vůči podvodnému režisérovi. Ani Tanvaldským se nezdařilo logicky uhrát, proč je mohl onen rejžák tak usurpovat, ani nevyšla dostatečně výrazně následná odveta. Je však příjemné zjistit, že hra, která jako by byla adresována především divákům z řad ochotníků, vyznívá i v širších souvislostech. Tanvaldský soubor o to evidentně usiloval a jeho snaha byla úspěšná.
Soutěžní část přehlídky uzavřel Divadelní soubor PODIO ze Semil. Komedie francouzského scénáristy a dramatika Laurenta Ruguiera Uděláte mně to znova? je spíše sledem kabaretních čísel z ordinace plastického chirurga, kde se ženy různého věku pokoušejí změnit svou tvář i tělesné tvary. Jednotlivé výstupy se vrství lineárně, kterákoli sekvence může být vypuštěna, cokoli může být vloženo a vše může kdykoli skončit či pokračovat. Kladem inscenace je, že přes všechnu možnou dvojsmyslnost i otevřenou erotičnost herci nesklouzli do demonstrativního polopatismu a pokoušeli se přehlcenému textu dát podobu konverzačky. Pět žen spolu s roztomilým doktorem méně náročného diváka pobavilo, nás může mrzet, že tak dobrý herecký potenciál nenašel uplatnění na kvalitnějším textu.
Posledním, avšak nesoutěžním představením byl Nestroyův Zlý duch Lumpacivagabundus v podání Divadelního souboru FRK z Nové Vsi nad Popelkou. V neděli 8. března dopoledne proběhlo hodnocení přehlídky, bylo uděleno sedm cen a šest čestných uznání. Na národní přehlídku v Děčíně bylo nominováno Turnovské divadelní studio A. Marka, doporučení se dostalo Jesličkám z Hradce Králové a DS E.F. Buriana z Tanvaldu. Přehlídka tentokrát potěšila dramaturgickou pestrostí, jež oproti předchozím ročníkům prospěla i úrovni jednotlivých inscenací.