Texty: Praha, Poema 2004, Hodnocení disciplíny Improvizované vyprávění

POEMA 2004 –
10. 11. – 12. 11. Praha



Kategorie improvizované vyprávění – hodnocení
Soutěž se uskutečnila 11. 11. 2004.
Složení poroty: PhDr. Vítězslava Šrámková, Jiřina Lhotská, Věra Slunéčková,
Eliška Herdová, Hana Dotřelová

V kategorii improvizovaného vyprávění vystoupilo 17 soutěžících a mimo soutěž Lubomír Hykl, žák SPGŠ pro neslyšící z Hradce Králové.

Soutěžící ve svém výkonu vycházeli z výtvarného díla – většinou reprodukce malby z různých období a stylů. Výběr z „obrázků“ připravil a při přípravě s nimi spolupracoval Mgr. Radek Marušák.

Jestliže soutěže v této kategorii v posledních letech byly charakterizovány rozsáhlými výkony, v nichž se vypravěčům pro komplikovanost fabule jen stěží dařilo udržet základní linii vyprávění a neztratit se v odbočkách, letos si studenti většinou nekladli vyšší cíle – vytvořit skutečně bohatý příběh s dramatickým jádrem, konfliktem a strukturovanou cestou k jeho řešení. Dá se říci, že až příliš pohodlně vyšli ze svých si. Vystoupení byla většinou velmi krátká, stručná, měla sice výrazné rámování vzájemně souvisejícím začátkem a koncem, ale mezi tím bylo načrtnuto pouze několik volně pocitově řazených situací. Jejich vazbu bylo často možno spíše asociativně tušit, než aby vycházela z vnitřní kauzality jednání osob a jejich zápletek.
Jen v několika případech byla ve vystoupení a výstavbě patrná konkrétní představa, osobitý pohled na zvolené situace. Většinou převládaly jak banální zápletky, tak jazyková i dějová klišé. „Mravní naučení“, hodnocení sice nebylo přilepeno v závěru, ale bylo v mnoha obecných, povrchních (sentimentálních) adjektivech, procházelo prakticky každým motivem. Z povrchnosti projevů byla patrná zkušenost z četby soudobých časopisů pro ženy, z reklam i telenovel (spíš než z kvalitních literárních děl) nejen v jazykovém vybavení, ale především ve zjednodušujících „zaručených“ řešeních.
Převážně převládala obecná čeština nad hovorovou.
Ve způsobu projevu jakoby převažoval jakýsi „moderátorský“ suverénní, ale vnitřně nezaujatý přístup, proto porota v rozborovém semináři věnovala značnou pozornost prvnímu předpokladu vyprávění – osobnímu zaujetí, s nímž vypravěč chce něco sdělit posluchači, i výraznému, osobitému stanovisku, které by měl ke svému vyprávění zaujmout.
Oceněné výkony netvořily špičku soutěže, spíše byly celkově zajímavější, bylo možno v nich zaznamenat jednotlivé originálnější nápady, bylo v nich méně povrchnosti než v ostatních.

Toto zdánlivě tvrdé hodnocení je vedeno snahou upozornit na problémy, s nimiž je u současné středoškolské generace třeba počítat, aby bylo možno proti nim výchovně (jistě obtížně a pomalu , ale vědomě a vytrvale) působit.

Za porotu: Vítězslava Šrámková
předsedkyně