Texty: BRŮČEK, Josef: Dačické kejklování na jihu Čech podeváté - Plný kapsy šutrů. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 23. - 25.

Nominace na Divadelní Děčín:
DS Amadis Brno, Marie Jones: Plný kapsy šutrů (cena za inscenaci). „Laskavá a inteligentní komedie o natáčení amerického velkofilmu očima irských buranů.“ Režie Jitka Bednářová (cena za režii). Hrají Josef Širhal (cena za všechny role) a Jan Kruba (cena za všechny role).
Na malé scéně stojí velká černá bedna, která je jako výtečný scénografický prvek v představení mnohoúčelně využívána. Oba herci hned zpočátku nasazují strhující tempo, ve kterém se střídají groteskní podoby jednotlivých postav. Jednoduchými hereckými prostředky se obratem mění a vstupují do nových a nových rolí, jejich vztahů a jednání. V tom jim pomáhají propracované zkratky charakteristik jednotlivých postav. Nesmírná energie a zaujetí obou herců vtahuje diváka do dění na jevišti. Chvíli po představení jsem si zapsal: „Groteska, vážno, průser, naděje. – Může dávat naděje do kapes i šutry?“ Domnívám se, že pokud představení přivede diváka i k takovýmto úvahám, splnilo svou funkci. Soubor by se ještě více mohl soustředit na zpřesnění práce s imaginární rekvizitou a zpřesnit postavu debilní ochranky, která přesahuje hranice stylizace. Možná, že bude dobré přezkoušet i dvě taneční scény, které se z celkového rámce poněkud vymykají. V Dačicích byla spodní barevná světla umístěna těsně pod nízkým stupínkem oddělujícím jeviště od hlediště. Měly zřejmě pomoci divákovi v orientaci mezi měnícími se scénami, jenže světla přesně fungovala pouze ve scéně v baru.