Texty: Soprová, Jana: Václav Kliment Klicpera ex www.scena.cz

Václav Kliment Klicpera

"Mně jest celý svět dramatická báseň! Ze všeho, co čtu, ze všeho, co vidím, bezevolně scény spřádám a osnuji... (V.K.Klicpera v předmluvě k povídce Točník)

(23.11. 1792 - 15.09.1859)
Je tomu už sto padesát let, co z tohoto světa odešel pan profesor Václav Kliment Klicpera, který je nazýván „otcem české veselohry.“ Jeho vytříbený jazyk a schopnost lehké parodie témat patří bezesporu k pokladům české dramatické tvorby. I když napsal bezmála šedesátku dramat, v paměti se obvykle vynoří pouze dvě nejznámější - Hadrián z Římsů a Rohovín čtverrohý. Nicméně, i tyto dvě komedie řadí autora k nesmrtelným (byť jen v českém kontextu).

Václav Kliment Klicpera, český prozaik, básník a především plodný dramatik, se narodil 23. listopadu roku 1792 v Chlumci nad Cidlinou v rodině krejčího a kostelníka (měli celkem 11 dětí). V mladí se učil krejčovskému a řeznickému řemeslu, poté studoval gymnázium a filozofii na Karlově Univerzitě v Praze. Už za dob vysokoškolských studií hrál ochotnické divadlo, a to jak ve svém rodišti Chlumci, tak i jinde. Zároveň se divadlu věnoval autorsky. Nejprve psal pro studentský divadelní spolek žertovné divadelní deklamovánky a kratší hry. V roce 1816 měla v Praze premiéru Klicperova první rytířská činohra Zdeněk ze Zásmuk. Po absolvování univerzity (1819) se stal středoškolským profesorem na gymnáziu v Hradci Králové. V témže roce se oženil s Annou Švamberkovou, kterou poznal v ochotnickém divadle. Měl s ní pět dětí, zemřela 1837. Rok po její smrti se oženil s Annou Trnkovou. V Hradci se hojně věnoval divadlu - společně s dalšími významnými místními buditeli, např. s J. L. Zieglerem či J. Chmelou, tu založil ochotnické divadlo, které se zároveň stalo i literárním a kulturním střediskem (odtud vzešel mj. i J. K. Tyl.).
V roce 1846 Klicpera nastoupil na akademické gymnázium v Praze (jeho žáky byli mnozí budoucí literáti a umělci, např. V. Hálek, J. Neruda, J. V. Frič, A. V. Šmilovský a d.) Byl členem Sdružení pražských vlastenců, kteří si dali za úkol pozvednout českou literaturu a hrát české hry v Praze (hrávali odpolední představení ve Stavovském divadle). V revolučním roce 1848 byl Klicpera zvolen studenty za tribuna studentské legie a v roce 1850 byl jmenován ředitelem gymnázia. V této funkci ale vydržel jen tři roky, protože studenti gymnázia vydávali bez souhlasů úřadů časopis. V roce 1853 byl suspendován a penzionován. Václav Kliment Klicpera zemřel v září roku 1859 v Praze. Jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací vlastenců.

V.K. Klicpera je znám jako mimořádně plodný autor - byl básník, prozaik a především dramatik. Jeho historické prózy byly inspirovány tvorbou W. Scotta (Příchod Karla IV. do Čech, Král Jan Slepý, Věnceslava). Nejvýznamnější je ale tvorba dramatická - za život napsal několik desítek her všech žánrů, hry historické, veselohry, frašky, hry s pohádkovými motivy atd. První z nich byla hra Blaník (1816), spojující v sobě spojuje pohádkový motiv s prvky hry rytířské a vyjadřuje více či méně závažné myšlenky tehdejšího národně obrozeneckého hnutí. Pohádkový a rytířský motiv se pak objevuje i v dalších hrách (např. Loketský zvon, Jan za chrta dán.) Některé hry jsou označovány za loupežnické (Valdek, Opatovický poklad, Loupež.). Nejznámější jsou ovšem Klicperovy veselohry, v nichž často využívá principu tzv. "kuklení" (postavy se vydávají za něco, čím ve skutečnosti nejsou, nebo jsou za někoho jiného svým okolím pokládány). Nejznámější hra tohoto typu je Hadrián z Římsů" (1843).
Známé jsou i frašky, v nichž autor spíše než konflikty postav zpodobňuje charaktery (Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý). Klicpera je i autorem první české konverzační veselohry Každý něco pro vlast (1833), v níž se vysmívá sobectví některých českých "vlastenců", kteří předstírají, že jen z lásky k vlasti na svá bedra berou břemeno veřejných funkcí... Rozvoj českého divadelnictví podporoval Klicpera i vydáváních divadelních her v edici "Divadlo Klicperovo" a v "Almanachu divadelních her".
Hry V.K.Klicpery se především na přelomu 19. a 20.století staly nejuváděnějšími kousky v rámci ochotnických divadel. V současné době se objevují na scéně jen zřídka. Nejčastěji uváděny jsou hry Hadrián z Římsů, Veselohra na mostě a v poslední době též „podivná hra“ Jan za chrta dán.
www.scena.cz 13.9.2009 23:09:50 Jana Soprová