Texty: AS 2003, č. 2, s. 43 - 44, Kateřina Baranowská.

Setkání ve Stochově

V sobotu 22. řezna 2003 Stochov podruhé hostil středočeskou přehlídku studentského divadla Setkání Stochov s postupem na celostátní přehlídku studentského divadla NÁCHODSKÁ PRIMA SEZÓNA.
Vystupovaly zde čtyři soubory s velmi proměnlivou a bohužel ve všech případech problematickou kvalitou svých inscenací.
Jako první se představil soubor Vrtule Slaný s představením s názvem Nikola Sanders. Soubor se pokusil vytvořit metaforický baladický scénický obraz, přičemž za text mu posloužil text písňový. Ten však měl sám o sobě nevalnou kvalitu, jako poezie neobstojí a příliš mnoho dramatického prostoru také neskýtá. Soubor se jej snažil povýšit tím, že jej interpretoval prostřednictvím mnoha metafor a znaků, které ovšem byly povětšinou příliš obecné, mnohovýznamové nebo neurčité, více efektní než funkční, takže příběh nebyl sdělen, ale naopak zašifrován a naprosto zmaten. Srozumitelnosti nepomohla ani rekapitulace příběhu na závěr, tentokrát už za doprovodu písně, která sloužila za textovou předlohu. Pochválit lze to, že soubor se vydal nelehkou cestou, vyvaroval se podbízení a zdá se, že divadlo je pro jeho členy něčím víc, než jen studentskou zábavou.
Druhému souboru Divadlu po uši Čelákovice za předlohu k představení Historka SDYGR APPR posloužila povídka Daniila Charmse. Stala se však pouhou záminkou pro prezentaci vlastního humoru nejhrubšího zrna s prioritním záměrem pobavit za každou cenu diváka a sebe, nevyhýbající se rádobyvtipnému pitvoření a komolení. Pravdou je, že publikum, které bylo převážně ve stejném věku jako účinkující, se bavilo evidentně velmi dobře. Představení přesto nelze nazývat ani tak “divadlem” (chápeme-li divadlo jako uměleckou disciplínu), ale pouze studentskou zábavou, jejíž přenos mimo místo vzniku nemá valný smysl. Sympatický však byl srdečný a upřímný zápal s nímž zde soubor vystupoval.
Třetím vystupujícím souborem byl GOA Sedlčany s velmi rozsáhlým dramatickým počinem, kterým byla inscenace Gymnázium. Šlo o vlastní kolektivní dramatizaci románové předlohy V. Budinského. Děj ze života gymnázia za dob socialismu, přiznávající inspiraci filmy jako jsou Starci na chmelu nebo Rebelové, má v první polovině jasný estrádní charakter, který diváky strhnul inteligentním humorem a svéráznými tanečními vstupy. Viděli jsme fungující, živý tvar s osobitou poetikou. Vyloženým zklamáním pak byla půle druhá, která postrádala nápady a jiskření první poloviny a propadla se do monotónnosti, ze které ji sem tam vytrhly pouze ony taneční vstupy. Její existenci opodstatňovala pouze potřeba vytvořit herecké příležitosti pro členy souboru, kteří si v první polovině nezahráli, což bylo málo. Pochvalně se je ještě nutno zmínit o vyspělé a poučené choreografii výše zmiňovaných tanečních vstupů a o účelné scénografii.
Čtvrtým, posledním představením byl Jan z Lipan díl 1306/1310 v podání souboru DK Gymnázium Nové Strašecí. Autorem scénáře točícího se kolem fiktivní historické postavy a fiktivních historických událostí, byl jeden z členů souboru. Inscenátoři se na tomto textu pokusili vytvořit parodii nekonečného televizního seriálu či jihoamerické telenovely. Toto spojení se však neukázalo být příliš funkčním. Nápad s parodií seriálu se vyčerpal už po několika minutách. Složitý příběh byl v této stylizaci těžko čitelný. Zrazovaly také “pohádkové” kostýmy a zcizovací motiv technického personálu na jevišti, který “daboval” vnitřní hlasy postav. Ačkoli poukazování na pokleslou televizní “kulturu” je jistě velmi chvalitebné, je otázkou nakolik produktivní může být na divadle, jehož publikum má většinou (zaplaťpánbůh) s telenovelami jen minimální a povrchní zkušenost, kdežto parodie vyžaduje naopak dobrou znalost parodovaného ze strany tvůrců i diváků. Díky tomu v představení nebyla telenovela ani všemi diváky rozpoznaná.
Dá-li se na závěr říci něco o všech souborech, je tu potěšující fakt, že nejdou vyšlapanými cestami, je u nich patrná snaha hledat a přemýšlet. Všechna představení se vyznačovala stejnou radostí a svobodomyslností, jejich tvůrci byli otevření diskuzi a ačkoli byli přístupní kritice, vždy si svá díla dokázali obhajovat se zaujatostí, která prokazovala, že jejich konání na jevišti není pouhá nahodilost.
Lektorský sbor ve složení J. Kodeš, J. Machalíková a K. Baranowská se rozhodl udělit tato ocenění: Arance Chlivényiové za herecký výkon v roli Kněžny v představení Jan z Lipan, Alexandru Průšovi za scénář ke hře Jan z Lipan, Alče Vopatové za choreografii k představení Gymnázium, Petru Sůsovi za scénografii představení Gymnázium, Souboru GOA Sedlčany za odvážný a rozsáhlý kolektivní dramaturgický počin ve hře Gymnázium, Souboru Vrtule Slaný za směřování k svébytnému metaforickému tvaru.
Vzhledem k tomu, že přehlídka nesplňovala podmínky pro právo nominace, neboť se jí nezúčastnilo 5 souborů, mohla porota pouze doporučit. Na druhém místě doporučila k postupu na celostátní přehlídku studentského divadla Náchodská prima sezóna soubor Vrtule Slaný s představením Nikola Sanders. Na prvním místě doporučila soubor GOA Sedlčany s inscenací Gymnázium.
Kateřina Baranowská
Foto: Archiv přehlídky.