Texty: AS 2003, č. 2, s. 41, Petra Ševců a Sylva Ceballosová.

Jarní divadelní festival 2003

Ve dnech 14. – 16. března se v divadle Polárka v Brně uskutečnil 5. ročník soutěžní přehlídky amatérských netradičních divadel a studentských souborů pod názvem Jarní divadelní festival 2003. Jedná se o přehlídku, ze které je možno přímo postoupit na národní přehlídku amatérského divadla Šrámkův Písek. Představilo se zde devět souborů z Jižní Moravy, z nichž osm soutěžilo o již zmíněný postup a jeden soubor vystoupil nesoutěžně. První den mohli diváci zhlédnout hned čtyři představení. Přehlídku zahájila poloimprovizace divadelního souboru Útulek Brno s názvem Útulek 33 – Na poslední chvíli, pod režijním vedením pedagoga a vychovatele Josefa Zajíčka. Několik rozehraných scének, které spojovalo téma dospívání, působilo dvojakým dojmem – snaha působit improvizovaně byla mařena osobními i hudebními zásahy režie. Druhým představením byla Euripidova Alkéstis ztvárněná členy divadelního spolku Čára Brno v režii studenta divadelní vědy Ladislava Stýbla. Je nutno podotknout, že tato inscenace je vůbec první realizací Alkéstis u nás. Představení bylo vyrovnané, porota ocenila zejména práci s prostorem, hudební složku (herci ji bez pomocí hudebních nástrojů bravurně melodicky ztvárnili svými hlasy) a také herecké výkony, z nichž nejvíce zaujali Jiří Bartoň v roli krále Adméta a Víťa Jakubec v roli Hérakleita. Představení bylo kvalitní a vyvážené, ale bylo spíše klasickým pojetím antické hry a proto se porota rozhodla využít možnosti doporučit je na národní přehlídku činoherního amatérského divadla FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč.
Další v pořadí bylo autorské představení divadelního souboru Čisté produkty Prostějov pod názvem 4x1. Skupina pěti studentů gymnázia předvedla generační výpověď na téma láska. Autorem textu, režisérem a zároveň i jedním z herců je Jan Kohoutek. Porota ocenila autorský přínos a pravdivé ztvárnění a rozhodla se toto představení doporučit na Šrámkův Písek. První den zakončilo představení divadelního souboru PRKNO Veverská Bítýška. Soubor si vybral dvě tragikomické aktovky francouzského autora René de Obaldia Kat a Velkovezír. Herecky velmi vyspělý soubor hravě a vtipně vystihl francouzské prostředí podtržené líbivou a energickou hudbou z filmu Amélie z Montmartru. Opět herecky zaujali Jiří Bartoň (Jasmín a Král) a Víťa Jakubec (Hormon). V textu skvělé vyústění druhé aktovky, ale nebylo dostatečně jasně převedeno na jeviště, což bezesporu představení uškodilo a působilo na diváky chaoticky.
Sobotní večer zahájil DS ÚstaF Brno představením Z paty. Téměř třicetičlenný soubor vedený Zdeňkem Šturmou předvedl skvěle zvládnuté voicebandové variace, avšak nikterak překvapivé pro ty, kteří je měli možnost zhlédnout soubor v minulých ročnících. Jak bylo konstatováno při hodnocení, soubor dělá stejnou věc stejným způsobem již několikátý rok a omluvou mu není ani to, že na festival přijel spíše do počtu a pod nátlakem.
Následující představení Studia dětí divadla Polárka v Brně s názvem Rónin – zbloudilý muž bylo spíše ukázkou nenaplněných ambicí autorů (Petr Král a Zuzana Žáková), než divadelním počinem hodným opakování. Text (Petr Král) vycházející z japonského prostředí a líčící jednu ze samurajských pověstí dopadl na jeviště (a bohužel i na herce) jako těžká noční můra, v níž defilují záporné postavy tak dlouho, až i diváka popadne chuť proti nim bojovat. Je škoda, že soubor nedokáže využít skvělého zázemí divadla Polárka jinak, než dobře provedenými kostýmy a scénickou technikou. Obojí sice dělá dojem divadla, vlastní představení je však spíš nechtěnou parodií.
Nedělní program zahájilo Divadlo Brod s představením Zákon stability (autor Libor Talaš). Tématem zajímavý, avšak ve scénáři zcela utopený příběh o mimozemských civilizacích, které si podmaní a posléze zmanipulují lidstvo nevyzněl na scéně přesvědčivě. Nejasnost postav i jejich jednání společně s celkovou rozvleklostí představení učinila z představení těžko vydržitelný kus, v jehož druhé půli chyběly síly na obou stranách.
Závěrečné představení souboru Regina Břeclav pod režisérským vedením Ondřeje Bohma napravilo rozpačitý pocit z celé přehlídky. Povídku Gabriela Garcii Marquéze Nejkrásnější utopenec na světě se tvůrcům podařilo zdárně převést do divadelní podoby. Pojetí inscenace potvrdilo, že herecká akce, kontakt s publikem a hravá fantazie spolu s několika metry prádelní šňůry, dokáží zcela naplnit jeviště. Porota rovněž ocenila vystoupení souboru jako celku, v němž je každému jednotlivci dán prostor a všichni se vzájemně doplňují. Toto představení získalo nominaci na Národní přehlídku Šrámkův Písek.
Souhrnem lze říci, že lépe vyšla ta představení, jejichž cílem není napodobit ono velké divadlo se vším všudy, ale ta, která se soustředí na co nejmenší prostor, v němž se tvůrci pohybují. Tím spíše, je-li jejich snahou vyjádřit nějakou znepokojivou filozofickou otázku jako je kosmoskepticismus (Divadlo Brod) nebo exkomunikace (Studio dětí divadla Polárka).
Jak jsme totiž viděli, mohou zůstat nepochopeni, neboť ve snaze vyslovit najednou tolik závažných věcí nenachází přiměřený způsob sdělení a herci sami nezapřou, že neví o čem hrají.
Petra Ševců a Sylva Ceballosová
Foto: Archiv přehlídky.