Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Krajská přehlídka dětského divadla Holice 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 13.

Krajská přehlídka DĚTSKÉHO DIVADLA Holice 17. 4. 2009
Přímý postup:
ZUŠ Chrudim - Pavouk a moucha (Africká pohádka)
Vedoucí souboru: Renata Klečková, autor: O.D. West
Porota se rozhodla i přes její některé nedostatky nominovat tuto drobnou inscenaci zejména pro skvělé „potkání se“ vybrané předlohy se založením, vybavením a složením tříčlenného souboru. Nejvýrazněji na diváky zapůsobila černošská dívka, mimořádně nadaná hudebně - rytmickým cítěním, která povídá svým „bílým“ (též velmi šikovným) kolegům na jevišti (dívce a chlapci) a samozřejmě i divákům „jaká je Afrika“ a vypráví příběh černošské pohádky. Přitom zpívá „africky“. Představení předává tím nejprostším způsobem silné poselství, celek působí spontánně a uvěřitelně. Lektoři doporučili souboru dopracovat srozumitelnost, čitelnost a sdělnost příběhu pohádky a upřesnění postav jednotlivých vypravěčů.
Doporučení do širšího výběru:
Gymnázium Ústí n/O, soubor Veselé zrcadlo - Paleček
Vedoucí souboru: Lenka Janyšov, námět: Jan Werich
Tato inscenace se v rámci přehlídky vyznačovala svojí náročností, která spočívala již ve výběru předlohy (původně loutkářské od M. Slavíka, nikoliv přímo Jana Wericha), která jistě vybízela inscenátory při hledání prostředků k velkému úsilí. Soubor disponuje nadanými a zkušenými dětmi a zdálo se, že i divadelně poučeným pedagogickým vedením. Zřejmě proto předvedl celou škálu divadelních prostředků – citlivé výtvarno, hudbu a zpěv, přehršel více či méně vydařených a vypointovaných scénických nápadů, práci se světly apod. Porota upozornila vedoucí souboru na zřejmé problémy v temporytmu, v upřesnění dram. situací a vypointování.
ZŠ Litomyšl, Zámecká, soubor Zámex - Kokomá komá
Vedoucí: Dagmar Burdová, předloha: Jiří Dědeček
Zcela začínajícímu souboru (vznikl v září tohoto šk.roku) nabídla vedoucí scénář z básniček Jiřího Dědečka, které by se mohly někomu zdát nevhodné pro tak velké děti. Volba se však ukázala šťastná, neboť členové souboru se s texty zcela ztotožnili, přijali je za své a obohatili je o svá témata. Představení působilo velmi příjemně, zejména svojí hravostí a upřímností. Nezkušenost se však projevila hned v několika problémech – ne každé jevištní provedení jednotlivých textů je vydařené - vypointované a sdělné, též princip výběru a řazení básniček nepůsobil dotaženě a uceleně. Někdy se ozvalo „vlnkování“ a další nedostatky v mluvním projevu dětí. Avšak soubor, a hlavně jeho vedoucí, projevili mimořádné nadšení a cit. Nejen proto, i pro již zmíněnou hravost a upřímnost, se lektorský sbor rozhodl toto představení doporučit.
Lektorský sbor se dále rozhodl udělit i další ocenění:
Paní učitelce Markétě Stačinové ze ZŠ Holice, Holubova ul., „za rázné nakročení k dětskému divadlu“ a souboru ZUŠ Skuteč „za přirozenou hravost tří prasátek“, takže žádný soubor neodešel s prázdnou.
Výše uvedené resumé lektorů ve složení Zdeněk Rumpík, Nina Martínková a Ema Zámečníková ledacos napovídá o letošní úrovni krajské přehlídky dětského divadla v Holicích. Množství souborů bylo sice ne nejmenší, ale na tak veliký region nijak ohromující. A to samé se dá říci i o celkové odborné úrovni. Mezi uvedenými inscenacemi se neobjevila ani jedna, která by na sto procent naplnila představu o představení, které by bylo možno přímým postupem poslat na národní přehlídku (dle mého mínění).
Pokud se lektoři přesto rozhodli využít možnosti přímého postupu, doporučení a dalších „pochval“, učinili tak pod tlakem jistého mimořádného dojmu z nejvýše oceněného představení a (až na jednu výjimku) z velmi sympatického snažení všech zúčastněných, včetně organizátorek přehlídky, zvýšit úroveň dětského divadla v kraji. Zejména příjemně působila touha vedoucích souborů dozvědět se o problematice tohoto oboru co nejvíce i za cenu další usilovné práce, obětování času a peněz na další vzdělávání. To potvrdilo i velké množství ohlasů, dotazů a názorů, docházejících po přehlídce.
Bylo by škoda se při této příležitosti nezmínit např. o paní učitelce z Holic, jejíž obrovský soubor předvedl dvě představení, která se vyznačovala naprostou neinformovaností o základech inscenování dětského divadla. Vedle toho však bylo až ohromující sledovat zaujetí dětí, jejich pokora a velmi kladný vztah ke své učitelce, jež je zřejmě obdařena „mimořádným pedagogickým talentem“. Doufejme, že její „nakročení“ k dětskému divadlu se bude ubírat tím správným směrem, a že se s ní na přehlídkách budeme i dále potkávat.
Zmíněná „výjimka“ se týkala souboru ze Skutče, který přivezl do Holic představení, pro které vedoucí sice chytře vybrala pro své šikovné a přirozené děti nejrůznějšího věku vhodnou předlohu, ale jednoduchý příběh až etudu zahltila množstvím nápadů (a rekvizit či rádoby kulis) vycházejících z televizních pořadů pro děti a reklam. Při diskusi vysvitlo, že na rozdíl od holické paní učitelky ze základní školy je tato pedagožka ze ZUŠ již zkušená a že již prošla jistým vzděláním. Snad jí upřímně míněné rady lektorů a dalších účastníků rozborového semináře pomohly ke hledání jiných inspirací…
Představení se hrála v obrovském sále Kulturního domu města Holic, který se zkušeným v oboru dětského divadla jistě nejeví jako nejvhodnější. Nutno však ocenit, že soubory mohli využít zázemí v podobě dostatečného množství prostorných šaten, dobrého technického vybavení sálu a dalších „vymožeností“. Setkání, kterým se jistě přehlídka stala, probíhalo ve velmi příjemné organizaci, kde vše „klapalo jako na drátku“, v příjemné atmosféře, bez rušivých soutěživých tlaků a stresů. Za to vše je jistě na místě všem, kdož se na přípravě podíleli, poděkovat a popřát, aby se jejich cesta za zvyšováním úrovně dětského divadla v kraji obešla bez překážek a zádrhelů.
Ema Zámečníková