Texty: Divadlo v Lužné - web: http://www.nasemorava.cz/prezentace/0177luzn/l3_35.htm

VII. DIVADLO V LUŽNÉ
web: http://www.nasemorava.cz/prezentace/0177luzn/l3_35.htm

O kulturních tradicích v Lužné svědčí i existence ochotnických divadel. Ze záznamů kronikáře Jana Scheuera se dovídáme, že do obce již v dávné době jezdili v zimě kočovní komedianti, tzv. "Noví", kteří hráli divadlo s loutkami nebo i herci. Bydleli v maringotkách v hospodě pod kolnou. Vstupné se tehdy mohlo platit i vejci, obilím nebo senem.
Místní rodák, středoškolský profesor Ludvík Scheuer vyprávěl mladým, kteří se scházeli po večerech, o životě ve městě a o "kouzlu ochotnického divadla". Pro myšlenku hrát divadlo je brzy získal a tak vznikl v Lužné ochotnický divadelní kroužek. Zhotovili si primitivní jeviště, namalovali kulisy a začali nacvičovat první divadelní hru "Gazdina roba", kterou s úspěchem v roce 1912 předvedli. Brzy pak sehráli další hru "Maryša" od bratří Mrštíků. Z výtěžku první divadelní hry koupil Ludvík Scheuer spisy K.V. Raise a daroval je škole. Tím byl položen základ místní veřejné knihovny.
Do divadelního kroužku se pak zapojili mladí učitelé Bohuslav Šerka a František Turek. V roce 1913 byla předvedena hra "Černý kříž v lese". První světová válka pak přerušila činnost ochotnického kroužku.
V roce 1925 po založení spolku hasičů, v němž převládali mladí lidé, byl v něm vytvořen také ochotnický divadelní kroužek. Prvními jejich představeními byly hry "Románek na horách" a "Jedenácté přikázání" v režii Ludvíka Scheuera a Bertholda Haase. V roce 1926 sehráli "Vojnarku" a ještě několik jiných her. Také učitelka Růžena Chudějová nacvičovala s dětmi divadelní hry s pohádkovými motivy.
V roce 1924 (v zimě) namalovali dva nezaměstnaní malíři luženským ochotníkům oponu a několik proměn kulis. Po večerech se pak "bavili s mládeží zpěvem a brnkáním na mandolíny". Divadelníci se pak již pustili do složitějších her - "Její pastorkyňa", "Otec", "Naši furianti", "Cikánčina pomsta". Podmínky pro hraní divadla však měli svízelné. Jeviště mělo jen několik metrů čtverečních, bylo osvětleno petrolejkami, později plynovou lampou. Byli pozváni do Lúk pod Makytou, aby tam sehráli divadlo. Slováci je odvezli (i kulisy a jiné potřeby) na vozech tam i zpět. Pobyli tam tři dny. Pak hráli také v Polance. V režii Růženy Chudějové sehráli další hru - "Potkalo ji štěstí". V dalších letech byly na Silvestra pořádány zábavné večery, vyplněné kuplety a veselými jednoaktovkami. Na Mikuláše zase pořádali večery s nadílkou. Jako dobrý herec a výborný komik je připomínán Berthold Haas.
V roce 1927 byl v Lužné založen spolek "Katolická omladina", jejíž členové se spojili s hasiči a pokračovali v divadelní činnosti. Zpočátku s "Omladinou" nacvičoval polanský farář P. Berger.
Po zřízení druhého hostince v obci byl založen další ochotnický kroužek s názvem "Tyl" (v roce 1929). Oba kroužky "čestně soutěžily, aniž si konkurovaly". "Omladina" sehrála hry: "Srdce a peníze", "Černý myslivec", "Lešetínský kovář" a jiné. Spolek "Tyl", který vedli učitelé Ferdinand Typeček a Gusta Haasová, sehrál rovněž řadu "hodnotných her". Tento stav trval řadu let. Činnost ochotníků sice v některých letech ochabla, ale nikdy nezanikla. V roce 1940 i přes persekuci a omezování kulturní činnosti sehráli luženští ochotníci tři a v roce 1942 čtyři divadelní hry, načež "se kultura odmlčela".
Divadelní činnost byla v obci obnovena až v roce 1946 aktivitou učitelů Zdeňka Turpiše a Josefa Kvity. V roce 1948 sehráli tři divadla a z Prahy přijelo do Lužné také vesnické divadlo. O rok později sehráli hru "Vojnarka". V roce 1950 hru "Národ pod křížem", z doby okupace, a opět přijelo pražské vesnické divadlo. V letech 1958 a 1959 se připomíná, že ochotníci svazácké organizace a požárníci sehráli hry: "Její pastorkyňa", "Ženský zákon" a "Na letním bytě". Pak se již záznamy o divadelních představeních v Lužné v obecní kronice neobjevují. Kronikář Jan Scheuer uvádí, že z poválečných souborů se již žádný nedopracoval ke své "předválečné slávě". Příčinou byl "nedostatek času a jiné zájmy mládeže", dodává kronikář. Celkem se podle něj v obci vystřídalo asi padesát divadelníků.
Podle zvukového záznamu ze dne 19.6.1996, který pořídil Vincenc Filgas, vypověděl Ladislav Janáč v rozhovoru o minulosti TJ Sokol Lužná také, že sportovci částečně získávali prostředky na svou činnost rovněž z divadelní činnosti. Vzpomíná, že v obci byly dva ochotnické spolky - "Omladina" (ČSL) a druhý "bezpartijní". Divadlo "tvořili nejdříve učitelé, Joža Řepú, Ludva Marijánú a ostatní, pak jsme to převzali my" (sportovci). Divadlo se hrálo (mnoho divadel) od začátku adventu, tak asi co 14 dní jedno představení.
Ladislav Janáč se podílel na organizování divadelní činnosti, působil jako herec i režisér. Sehrál 66 divadel. Zmiňuje se také o Ladislavu Filgasovi (Horní Kohútkú), jako o organizátoru, herci, režiséru. Hrály se i operety, např. "Mařenka z kovárny" byla mimořádně úspěšná. Hudební doprovod měl učitel Gattermayer (působil v Lužné od roku 1937), hráli např. Franta Měšťanú, Laďa Horní (Kohútkú), Eliška Vaculíková, Ruda Borošíkú, Jan Mogoňákú, Dominová i sám Ladislav Janáč. Další opereta se jmenovala "Z českých lesů, luk a hájů". Ladislav Filgas pak organizoval a režíroval operetu "Dcerka z Lidečka", Ladislav Janáč prosazoval operetu "Pražáci na venkově". Tak se vytvořily dva soubory. Ladislav Janáč vzpomíná, že když na svou operetu nemohl sehnat všechny herce, obsadil role začínajícími herci (Arnošt Urubek, Julča Řepová, Máňa Zahradská , Tona Mišunců, Emil Jurčíků). Připomíná i Máňu Konečnou (bydleli ve strážním domku a pak u Lišků v pronájmu). O operetu byl zájem. Za Ladislavem Janáčem chodili např. ředitel, učitelé, starosta, "páni obchodníci", aby jim zajistil vstupenky na představení (hrálo se ve dnech 14. a 16.4.1944 odpoledne a večer). Hudební doprovod měl Ludvík Kohoutek (Vacú), který zemřel těsně před koncem války.