Texty: AS 2003, č. 2, s. 27 - 31, Jaroslava Chalupová.

Hodonín umí…

Krajské kolo výběru na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč na jižní Moravě se v minulých ročnících usadilo v pohostinném Blansku. Spádová oblast, ze které se soubory na přehlídku hlásí, je rozlehlá. Proto se bez problémů ujal záměr, pořádat akci na dvou místech: Blansko a Hodonín. Chtěli jsme, aby se divadelní tradice oživila i v Hodoníně, a také, aby soubory měly na přehlídku blíž. Z této symbiózy vzešel i název přehlídky: Divadelní Hobblík (spojení Hodonín, Blansko + hobby). Avšak rada města Blanska se rozhodla od pořádání přehlídky odstoupit. Situace se zdramatizovala a bylo nutno přehodnotit organizaci soutěže.
Hodonínští rytířsky zvedli hozenou rukavici a Dům kultury Hodonín se stal hlavním pořadatelem. Z míry je nevyvedlo ani rozšíření přehlídky o off program MUMRAJ! – vystoupení sedmi studentských souborů – výběr na Náchodskou prima sezónu. A tak od 13. do 16. března přijal na radnici starosta města ing. Jiří Koliba dvanáct souborů a hodonínští měli možnost zhlédnout stejný počet kvalitních představení divadelníků z libosti.
Proto je hned v úvodu nutno vyzdvihnout bezchybnou organizaci a poděkovat za velkorysou pohostinnost všem organizátorů včetně zajištění techniky a prostorových požadavků souborů. Na přehlídce byli zřetelně zaznamenáni pouze dva nespokojení lidé.
Dramaturgie Hobblíku sahala po svých textech do rozličných dob a hrály se vyzkoušené texty. Vedle dvou konverzačních her (jedna crazy, jedna psychologická „?“) se objevily dvě hudební inscenace a jedna hra absurdní. Porota zvláště v této části hojně odměnila herecké výkony i ostatní složky inscenací.
Studentská část, velmi vyrovnaná a s vysoce nasazenou laťkou, byla v dramaturgii i formě různorodější. Charakteristickým znakem byla úprava a dramatizace textů, což mimo jiné samozřejmě svědčí o potřebě vyjádřit se k daným tématům z vlastního, generačního pohledu. Nechybělo však ani ztvárnění klasického textu, autorské divadlo a ve formě u nás ojedinělý voiceband z brněnské části Komín.
Ke kladům mladých divadelníků je třeba ještě přiřadit i realizaci výstavy plakátů, programů a fotografií hrajících souborů (připojil se i domácí soubor Svatopluk a nabídl retrospektivní exkurs) a v neposlední řadě i každodenní Zpravodaj, který (téměř) samostatně realizovala čtyřčlenná redakce gymnazistů, budoucích profesionálních divadelníků (Maryška, Rymeš, Janěková, Oškrdová).


Hlavní program Divadelního Hobblíku - výběr na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč
Velký úspěch zaznamenal s inscenací hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha Balada z hadrů zahajující domácí soubor Svatopluk. Publikum šlo spontánně se svými. Plný sál dychtivě reagoval na všechny známé repliky děje i předscén, aplaudoval a hledal aktuální spojení, jejichž historický přesah nemohli V+W ani tušit (např. stále vděčné asociace na ruskou politickou scénu – RasPutin). Režisér a scénograf Dušan Grombiřík se rozhodl pro tuto inscenaci nepoužít autory nabízené divadlo na divadle a inscenoval příběh dramatického života Francoise Villona v prvním plánu. Režisér se nedržel striktně původní verze ani v hudební složce a hru doplnil o písně z jiných her. To se při hodnocení představení stalo předmětem diskuse s názorovými rozdíly. K jejich sjednocení však nedošlo.
Na jednoduché a nápadité scéně se podařilo vytvořit všechna potřebná městská prostředí. Ložnice podvádějícího a podváděného purkmistra města Paříže v pisklavém charakterizačním podání Stanislava Zámečníka je částečným domovem i pro kurtizánu Catherine, kterou Petra Kulčárová udržuje v čistotě zevnějšku, když už nitro má nečisté. Vězení, hospoda, ulice, to jsou prostory lidské, a proto bohaté na typy, střety i příhody. Všemu tomuto hemžení velice dobře slouží scéna a dává hercům prostor k rozvinutí výkonů. Vyzdvihněme např. výkon Žebračky v podání Běty Švancerové a jí rovnocenných postav Antouška (Jiří Pavúček) a Ponocného (Vladimír Jašek). Bouřlivák Francois Villon (Rudolf Kovář), milovaný a nepolapitelný, nese ve své roli lidské poselství o svobodě v některých momentech ostýchavě, role by snesla větší robustnost.
Viditelně umístěné vročení 1544 nás drží ve středověkém příběhu o moci mocných. Ale divákovi se vkrádá do mysli otázka: „Je to skutečně jen středověký příběh?“
Všichni něco o divadle V+W víme, avšak inscenovat jejich hry je jeden z nejtěžších úkolů, které před režiséry jejich dramaturgické a inscenační plány staví. Každý režisér si musí nalézt svůj pohled a při poctivé práci je odměněn bohatstvím nových významů starého textu a znovu je i s divákem okouzlen jeho svěžestí. To se v Hodoníně Svatoplukovi podařilo.
Ocenění na Hobblíku: diplom za herecký výkon Bětě Švancerové, Jiřímu Pavúčkovi a Vladimíru Jaškovi.
Divadelní soubor Prkno z Veverské Bítýšky přivezl na přehlídku dílo René de Obaldia Kat a velkovezír. V šedesátých letech minulého století oblíbený René de Obaldia vklouzl do Prkna jako domů. Tam ho přijali za svého se vším všudy, s absurditou lpění na dogmatech až k samozničení (Kat), nebo s nebezpečnými hrami (Velkovezír). Zkušení divadelníci (dramaturg Kozlovský a režisér Vašíček) spojili dva dramatické texty tak, že diváka nikterak toto rozdělení nerozptýlí, naopak je považuje za zcela samozřejmé. Podporu tomuto pocitu vytváří i vynikající herecký výkon Jiřího Bartoně v obou částech inscenace, byť v jiných postavách (Jasmín a Král). Nelze však vyzdvihnout pouze jeho. Herecké výkony jsou vyrovnané a vedle opor souboru kterými byli Víťa Jakubec (Hormon) a Jarka Rozsypalová (Hortenzie) roste zkušenost s osobitým stylizovaným herectvím i u ostatních členů souboru. Scéna, kostýmy a rekvizity z rodu divadla na divadle hrají s herci naprosto přirozeně. Opět jsme zhlédli inscenaci podnětnou a osobitou a nepopiratelně vhodnou k postupu na národní přehlídku.
Ocenění na Hobblíku: nominace na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč, diplom za nejlepší inscenaci, diplom za režii, scénografii, za herecký výkon Jiřímu Bartoňovi (Jasmín a Král).
Poetický jazzový muzikál Tracyho tygr podle novely Williama Saroyana divadelního souboru Haná z Vyškova byl reprezentantem divadla, kde se vzájemně kloubí a podporují jednotlivé složky divadla. Text nebrání postavám v jejich životě, je přehledný a dramatický i pro diváka. Hudba přináší radost, provází bolest, dává naději; vynikající herecké výkony splňují vysoké nároky ze strany režiséra (soubor kvalitně zpívá i tančí), scéna (až na kontrastní reálné použití mobiliáře v druhé části hry) je naprosto funkční a nenásilně podřízená celku inscenace.
K nejvýraznějším prvkům patří taneční složka inscenace. Je zcela rovnocenná hereckým výkonům, a v tomto pojetí i významu hlavních figur a jejich představitelů – Tracyho (Tomáš Béza) a s ostražitostí nepolapitelné šelmy pohybujícího se tygra (Přemysl Ševčík). Čtyřčlenná „company“ v choreografii Lenky Dřímalové vnáší do představení velkou dávku poezie a lyriky a naprosto profesionálním výkonem provází Tracyho i jeho Tygra celým příběhem na cestě za naplněním snů i utržených zklamání. Nelze vynechat upozornění na nejpoetičtější taneční metaforu – ztvárnění vůně kávy. Již tato chvilka stojí za zhlédnutí inscenace.
Druhá část hry zpočátku ztrácí s rozkolísaným tempem napětí a ukazuje se, že některé promluvy jsou zbytečně dlouhé a předloha by pro tento soubor zasloužila ostrou tužku. Naštěstí se režisérovi podařilo inscenaci vrátit do tempa a představení udržet celistvé. Inscenace není muzikálově líbivá a přináší na amatérské jeviště morální hodnoty i příběh o odvaze k životu.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „…Inscenační nápad (čtyřčlenná company tanečníků, pozn.) skvěle ladil s duchem předlohy: Tracy fantazíruje o světě štěstí a úspěchu – svém New Yorku, ve kterém si on jako tygr v džungli sebejistě užívá… šlo o neobyčejně krásné představení…“ Martin Maryška
Ocenění na Hobblíku: 1. doporučení na Divadelní Třebíč, mladý talent: Tomáš Béza za postavu Tracyho, čestné uznání za režii Tomáši Dorazilovi ml., diplom za mužský herecký výkon Přemyslu Ševčíkovi za postavu Tygra, diplom za výrazný taneční projev Petře Šarhanové, Ivaně Šmelové, Davidu Plašilovi a Davidu Růžičkovi.
Za každý dobrý skutek musíme být po zásluze potrestáni. Tak si alespoň může svůj dobrý skutek vyložit hlavní postava konverzační crazy anglické komedie Raye Cooneyho 1 + 1 = 3 Ochotnického souboru v Moravském Krumlově. To není početní chyba, ale matematické vyjádření životního stylu muže bigamisty. Vykonaný dobrý skutek, zveřejněný v tisku, odhalí jeho dvojí život a všem postavám ve hře poskytne prostor pro řešení ztřeštěných situací. Úspěch takové hry závisí na dobrých a věrohodných výkonech herců a v neposlední řadě musí režisér realizaci tohoto žánru založit na dobře řešené scéně a jasně daných pravidlech, která vymezují různá prostředí. Poslední zmiňovaný inscenační prvek se však nepodařilo souboru zcela zvládnout a divák musel s herci jít a zcela bez výhrad přijímat změny prostředí, kdy se ložnice i obývací pokoje měnily podle přítomnosti herců ve velmi rychlém sledu, takže divák si nebyl zcela jist, ve které domácnosti se právě nalézá.
Soubor má pro konverzační komedie dobrý herecký potenciál, který si vytváří systematickou dramaturgií (konverzační komedie není v souboru žádným nováčkem) a představitelé 1 + 1 = 3 patří mezi kmenové a zkušené herce. To se projevilo i na ocenění poroty za herecký výkon v roli Mary a v doporučení na 2. místě na národní přehlídku.
Známé divadelní studio Dialog Brno, vedené Mílou Kudličkovou, přivezlo hru Leonarda Gershe Motýli. Soubor rád jezdí na přehlídky, jak uvedla vedoucí a režisérka souboru. Jen na nemnohých přehlídkách však rád vystupuje. Výjimkou nebyl ani Hodonín. Pomiňme různice technického a dokumentačního rázu a obraťme se k práci se souborem. Aktéři jednotlivých souborových inscenací, ale souběžně i ostatní členové souboru, jsou vedeni k vytváření si vlastního názoru a v diskusích také vystupují jako obhájci nejen odvedených hereckých výkonů, ale i koncepce inscenací. Při práci na inscenaci je vlastní pohled interpretů důležitější nežli režijní vedení a zásahy. To však výrazně poznamenává jevištní tvar. Nejsou zcela čitelně a logicky dopracovány výstupy, scény, vztahy a scénografie. (Tento rys je charakteristický pro práci souboru. Projevil se i v pohádce O zlém králi, větru a loupežnících, uváděné na Pohádkovém mlejnku ve Žďáru nad Sázavou.) Inscenace postrádá třetí oko, korigující ruku režiséra a dohled nad scénografií. Skutečně pedagogicky nepochopitelné je náruživé kouření obou mladých postav v souboru mladých lidí a dětí. Také promiskuitní chování Jill a ztvárnění milostných scén patřilo spíše do filmu s hvězdičkou. Přes tyto výhrady je nutno ocenit systematickou práci s dětmi a jejich profesní kvalitu. Je na zvážení, zda by nebylo vhodné zkusit pro změnu do tvorby více zasáhnout ze strany režisérky.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: Motýli nevzlétli „…Škoda, že v představení nezapracovala režie – chybělo především tempo a jednotící styl. Dojem z Motýlů je tak, i přes některá pozitiva, dosti rozpačitý.“ Ladislav Stýblo
Ocenění: diplom za herecký výkon Karlu Čechovi v postavě Dona.

Off – program//MUMRAJ!
Přizvání studentských divadel mělo za cíl vytvořit podmínky pro setkání starší a mladé generace amatérského divadelnictví, které mnohdy plyne ve dvou vzdálených řečištích. Můžeme konstatovat, že se záměr zdařil a úroveň této části přehlídky byla vysoká a mladí si získali takový respekt, že organizátoři chtějí v této symbióze pokračovat i v příštím ročníku.
Skutečným zjevením na přehlídce byla inscenace divadelního souboru neslyšících neherců (jsou studenty dramatické výchovy) PŘÍJEMNĚ STRÁVENÝ VEČER JAMU Brno na motivy pohádky Boženy Němcové O Marišce. Je vzácným příkladem toho, co dokáže talent podložený pílí a posléze absolutní koncentrací všech interpretů ve vlastním představení. Na bázi krutého pohádkového příběhu (a Božena Němcová své pohádky v žádném případě neučesávala) se rozehrává velmi jemnými prostředky neuvěřitelná škála lidských i nadpřirozených vášní a emocí a jestliže v závěrečné katarzi všechno „dobře dopadne“, pak jen za cenu předchozí cesty strašlivým peklem.
Režisérům inscenace se podařilo najít tři hlavní interprety, kteří jsou schopni jejich záměr beze zbytku naplnit. Poznamenáni vrozeným handicapem se v této němohře plně koncentrovali na gesto až do nejmenšího detailu, na přesvědčivý výraz mimický, na prostorové vztahy, v nichž vždy přesně věděli o spoluherci a přesně reagovali. Některé „hry“ stojí za připomenutí: hra s miminkem (pokaždé jiná, daná charakterem postavy nebo situací), hra čarodějnice se sukní (prvek přímo stylotvorný), jízda na koni atd. Trochu rozpačitě pak působilo okrajové použití loutek (král, královna) a katovy kápě. Další významnou složkou představení byl vynalézavý živý hudební a zvukový doprovod obstarávaný jedinou sólovou houslistkou, neilustrativní zvukový plán, neobyčejně zesilující emotivní účinek představení.
Diváci byli tímto magickým mechanismem vtaženi do hry jako do uhrančivého víru a mnozí se v závěru nestyděli za slzy. Možná by se dal základní pocit z inscenace vyjádřit jako „hluboké nahlédnutí do jiných světů, možná do snu, možná do duše“.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „Jejich zdravotní postižení jim ani v nejmenším nezabránilo vytvořit dokonalou choreografii v plném souladu s živou hudbou, která přestože byla tvořena pouze jedinými houslemi, účinkovala s dokonalou působivostí. Ani jejich verbální handicap jim nedokázal zabránit v absolutním ponoření diváků do děje, jenž vydrželo po dobu celého představení.“ Lukáš Rymeš.
Díky těmto kvalitám byla inscenace jednoznačně nominována na Náchodskou prima sezónu a byla oceněna čestným uznáním za dramaturgii a scénografii.
Divadelní soubor ÚSTAF Gymnázia Komín Brno dirigovaný svým režisérem a šamanem v jedné osobě, přinesl na jeviště dynamický sborový projev pod názvem Něco z voicebandu. Bez respektu k velkému předchůdci E.F. Burianovi, k němuž se jako ke zdroji hlásí, studenti využili všech možností hlasové ekvilibristiky k často strhující produkci, kdy diváci zapomněli na dobré vychování a jásavě vyzývali herce k opakování zvláště zdařilých čísel. Spontaneita souboru a zároveň jeho vytříbená hlasová kultura byly největším zážitkem z představení, nepočítáme-li ovšem dynamický pohybový projev režiséra a dirigenta v jedné osobě. Tato dravost pomohla překonat i některá méně přesvědčivá místa, kdy se postupy sborové recitace přece jen poněkud opakovaly. Soubor má nepochybně rezervy směrem k hudebnějšímu zpracování textu, jak je známe z Burianových poznámek a partitur. Bylo by jistě zajímavé, jak by si poradili s rozsáhlejším monotematickým textem, např. baladou. Ale i tuto zkušenost má soubor již za sebou. Ještě jeden zdroj se dá v představení vystopovat – Příběhy dlouhého nosu, veleúspěšné představení Divadla Na provázku.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „Zajímavým kontrastem byla rozdílnost od předchozí inscenace (O Marišce), zpracované neslyšícími neherci, kteří svou hru dokázali postavit jen na řeči těla. Voiceband naopak měl své představení založeno téměř výhradně na mluveném slově. Ze začátku rozpačité publikum si „Brňáci“ získali velmi rychle, především díky svému originálnímu humoru, slovním hříčkám a bezprostřednosti, což se ukázalo na konci, kdy byli publikem několikrát vytleskáni, vydupání a vyvoláni.“ Martina Oškrdová, Adéla Janěková
Ocenění na Mumraji!: 2. doporučení na Šrámkův Písek, čestné uznání za režii s přihlédnutím k systematické práci se souborem.
Divadelní soubor REGINA Gymnázia Břeclav si zvolil pro inscenování jednu z kratších povídek G. Marqueze Nejkrásnější utopenec na světě, dramatizaci převzal ze slovenského provedení. Jádrem příběhu je „zázrak“ – vesničtí rybáři objeví na pobřeží utopence – obra neslýchaných rozměrů (podobně jako v jiné povídce, kde do zapadlé vesnice spadne anděl – viz inscenace Ondřeje Lipovského v Roxy klubu v Praze „Spad tam“). Zvláštní objev vyvolá v malé komunitě, která žije ve všedním rámci každodenních rituálů, neobyčejnou reflexi a převrátí dosavadní život vesničanů naruby. Je nakonec příčinou obrody zapomenutého života, vnáší do celé komunity nové hodnoty, nový smysl existence, vědomí její neobyčejnosti a neopakovatelnosti.
Soubor Reginy se náročné předlohy zhostil velmi svěžím a zábavným způsobem, ve snaze zpřítomnit a zviditelnit všechny aspekty spojené s objevem utopence, využil v představení zajímavý scénografický nápad, hrál si s obecenstvem (jemně a nevtíravě), nezalekl se ani erotických konotací, vyjadřoval se srozumitelně gesticky. Až na okamžik vytažení dvou diváků na scénu, který porušil navozenou představivost, se v představení až do konce udržel moment tajemství, zvláštní magické atmosféry a neutuchající zvědavosti diváků, jak to bude dál.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „…souboru se podařilo vytvořit pozoruhodné představení. Velkým kladem této inscenace byla jasná srozumitelnost, jíž se podařilo uchovat po dobu celého představení bez zbytečných odboček od tématu…“ Lukáš Rymeš.
Ocenění na Mumraji!: doporučení na 2. místě k postupu na Náchodskou prima sezónu, čestné uznání za dramaturgii a za scénografii.
DIVADLO ČÁRA FF Masarykovy univerzity Brno – Mastičkář a Polapená nevěra. Na bázi dvou staročeských textů (i když časově vzdálených) prezentoval soubor Divadla Čára svoji představu robustního středověkého divadla, které zejména v Mastičkáři ve snaze přivábit a zaujmout lidového diváka své doby zachází až na samý kraj obscénnosti, používá jadrných až vulgárních pojmů a vyvažuje svou prostořekost závěrečnou přejemnělou scénou tří Marií a jejich dialogu s Bohem (jakkoliv ironicky podtržena, byla to nepochybně úlitba mocným – jak dobře to poznal každý, kdo si dovolil něco takového vůči moci v časech totality!). Záměru odpovídal i herecký projev, zejména u představitelů Rubína, Mastičkáře a jeho ženy. V překotném běhu, často na hranici srozumitelnosti, se odvíjí příběh staročeských podvodníků, kteří – tak aktuálně – věří, že hlučná reklama dokáže převálcovat všechny shromážděné. Je ovšem možné, že nepatrné „ubrání plynu“ by přispělo k větší přehlednosti představení a dovolilo by vychutnat i některé zanikající detaily.
Polapená nevěra, text o tři století mladší než Mastičkář, je nejspíš ohlasem na italskou renesanční tvorbu (Dekameron), což je šťastně rozlišeno i v použitých hereckých a inscenačních prostředcích, nepostrádajících vybrané jemnosti. Podmalovaná delikátním hudebním doprovodem je komedie o napáleném starci, který si vzal mladou ženu, sice dávně mravoučná, avšak opět beznadějně aktuální. Inscenace Mastičkáře a Polapené nevěry je pozoruhodný čin dramaturgický, režijní a herecký. Jen vysoká úroveň celé přehlídky a omezení propozic zabránila porotě rovněž toto představení nominovat.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „…vhodně se podařilo převést oba zlomky do současného jazyka a zachovat přitom neurážejícím způsobem jeho značnou vulgárnost a hrubou komediálnost. Ve spojení s divadelním žertem „Polapená nevěra“ tak vytvořil neotřelé, značně originální, humorné, místy až absurdní divadlo…“ Lukáš Rymeš
Ocenění na Mumraji!: 1. doporučení na Náchodskou prima sezónu a Šrámkův Písek, diplom za režii Ladislavu Stýblovi, diplom za mužský herecký výkon Vítu Jakubcovi za postavu Rubína.
DS Dohráli jsme ZUŠ Uherské Hradiště – Alexandr Grin, Hana Nemravová: Morgiana. Jessie a Morgiana, nebo vlastně hlavně Morgiana. Z jejího úhlu pohledu se k příběhu, zalidněnému spoustou postav z romantického dramatu, přistupuje. Pitoreskní salonní společnost s nezbytnou postavou lékaře, fungujícího jako společenská ozdoba, popletený milovník, zmítající se ve společenských křečích a opakující stále stejné pohyby. Věštící cikánka, mrzák na vozíku, který vodí slepého. To vše je tady proti Morgianě. Sugestivní nastavení. Dobrá a živná půda pro zlobu a nenávist. Samozřejmě nemůže skončit jinak než tragicky.
Zvuky, ruchy, detailní práce s rekvizitami i mobiliářem dodávaly, spolu s vyrovnanými hereckými výkony, celému představení nádech zamýšlené tajemnosti a osudovosti. Živá hudba, interpetovaná slepým a chromým je v řádu inscenace a udržuje temporytmus. Centrálně umístěná členitá scéna s ústřední víceúčelovou praktikáblovou stavbou představuje útes i třináctou komnatu. Někdy nestačí na funkční plnění kladených technických požadavků. Současná mladá móda dává kostýmním výtvarníkům neopakovatelnou a často využívanou příležitost spojit civilní oblečení s kostýmem. I zde byly využity prvky černých společenských šatů, odhalující tu dekolt a ramena, tu záda, decentní sportovní nohavičkové kalhotky pak osvobozovaly herečky v pohybu. Nechyběly ani mohutné pohodlné černé boty.
Představitelka Morgiany se s rolí poměrně dobře vyrovnala, i proto ji byla udělena cena za ženský herecký výkon.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „Režisérka, scénáristka a dramaturgyně zvolila pro mladé herce (16 a více let) překvapivě vážné téma, kterému se většina studentských souborů snaží spíše vyhýbat.“ Martina Oškrdová
DIVADELNÍ SOUBOJ Gymnázia z tř. kpt. Jaroše Brno – Carlo Goldoni: Poprask na laguně. Divadelní soubor pracuje zhruba dva a půl roku pod vedením svého profesora matematiky. Je to jejich třetí inscenace (Filozofská historie, Lochneska / Smoljak - Svěrák). Doposud pracovali se zaměřením pouze na své velkorysé domácí a generační publikum. Radost z této aktivity podtrhuje i úmyslný postoj jejich režiséra, který k tvůrčí činnosti připouští členy souboru, vede je k aktivitě a kreativnímu myšlení. Letos své představení poprvé „vyvezli“ na divadelní festival. Třetí oko zvenčí odhalilo trhliny v profesnosti, které však, díky rychlému uměleckému sebeuvědomování svých členů, soubor jistě zacelí se stejným nadšením s jakým své divadlo hraje.
Klasická předloha, která od dob Goldoniho brázdí domácí i světová jeviště, dává prostor k hereckým kreacím. Této nabídky se nevzdali ani aktéři z Jarošky. Každý se snažil svou postavu osobitě uchopit a vybavit charakteristickými vlastnostmi, odlišit mluvu a k tomu používat příslušná, někdy ne však přiměřená gesta. Když se ke ztřeštěným pohybům přidá několik řečových vad je třeba velké ukázněnosti, aby divák mluvenému textu i rozuměl.
Soubor na přehlídce nalezl nejen úspěch u publika, získal zkušenosti, ale i přátele a fundované pomocníky.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „…Tato inscenace jako boj rozhodně nepůsobí, naopak doslova překypuje energií a uvolněností herců. Své role ztvárňují s viditelným potěšením.“ Lukáš Rymeš
TOHULA Gymnázia Hodonín – Hana Klimešová: Popelka v trabantu. Gymnázium Hodonín získalo umístěním přehlídky do Hodonína studentský soubor. Do této doby autorka, režisérka, scénografka a jistě v mnohých případech poměrně bohaté historie souboru i herečka Hana Klimešová pracovala mimo ochranná křídla školy. Přivedla svůj soubor na soutěžní prkna až na podnět ředitele Kulturního domu Zdeňka Grombiříka. Popelce v trabantu předcházelo nastudování čtyř her a další se již chystají. Obdobně, jako je tomu i u Divadelního souboje, soubor teprve sbírá zkušenosti a srovnání. Autorce porota doporučila prohloubit přípravnou práci na textech a zásadu upustit v zájmu celku od některých dílčích nápadů, které potom v realizaci zbytečně diváka odvádějí od hlavního děje a znesnadňují mu orientaci.
Názor mladé redakce přehlídkového Zpravodaje: „…Autorka dokazuje svojí chuť po vlastním osobitém vyjádření, kterého ne každý amatérský divadelník je schopen. Chtěl bych ocenit také její nadšení a odvahu, se kterou se ve svém věku vrhá do nelehkého úkolu samostatně vést divadelní soubor, psát pro něj autorské hry, a ty také režírovat.“ Lukáš Rymeš
Těšíme se na setkání v příští sezóně nejen s tímto souborem.
Jaroslava Chalupová