Databáze českého amatérského divadla

Texty: ŠEFRNOVÁ, Blanka: Krajská přehlídka dětského divadla Hradec Králové 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 10 - 12.

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA Hradec Králové 17. – 18. 4. 2009

Den první
Co jiného, než být potěšen zjištěním, že se divadlem a jeho tvorbou zabývají děti na školách a školních družinách, v základních uměleckých školách nebo v místních dětských divadelních souborech. Velmi povzbuzující v tomto smyslu byla přehlídka v Hradci Králové, neboť ve dvou dnech tu vystoupilo dvacet čtyři soborů (z toho 4 recitační, 6 loutkových a 14 divadelních) a jevištěm prošlo dohromady 235 dětí. (!) Dík patří nejenom dětem a vedoucím, ale též Nadě Gregarové a učitelům z Divadla Jesličky, „neviditelným“, kteří zajišťovali přehlídku po stránce provozní a technické. Navíc svou ochotou a vlídností umožňovali hladké plynutí tohoto divadelního maratónu. Přes všechna pochvalná slova musím říci, že rychlý sled vystoupení neumožňoval zúčastněným vydechnout, vstřebat. A proto bych se přimlouvala za uskutečnění oblastního kola (například v okrese Náchod), tedy za přehlídku umožňující výběr inscenací postupujících do kola regionálního.
Pokud bych měla zobecnit a pojmenovat, co je potřeba v mnoha zde presentovaných divadelních představeních posílit, je právě divadelnost. Tedy vytvářet příležitosti k jednání postav v situacích tak, aby mohly postoupit od odříkávání (i deklamování) textu k akci s využitím prostoru, k zobrazení vztahů. Zjednodušeně řečeno: méně slov a více těla, méně pro sluch a více pro zrak, méně ilustrace a více jednání postav. Toto se podařilo například v minisituaci, kdy si drbavé ženské sdělují svůj názor (inscenace Pepa a Pepánek, ZŠ Náchod, ved. Alena Adámková). Škoda, že v závěru nebyla pointa vyhrána, že vtip nebyl sdělen konkrétním chováním, které by divákovi ukázalo Pepánkovy šikovné ruce v akci a podtrhlo důvod proměny z loupežníků v muzikanty. Příkladem ilustrace může být postava Větru v inscenaci Tři prasátka (ZŠ Libčany, vedoucí Michaela Šimánková). O jakou postavu se jedná, prozrazoval kostým a „taneční“ pohyby. Vítr odnese lenivým prasátkům domečky, ale jinak s nimi nevstupuje do kontaktu, nevyužije příležitosti k rozehrání situace a vnesení humorných prvků. V úvodu příjemně působily momenty s přídechem ironie a humoru. Inscenaci by prospělo udržet si tento ráz až do konce. Recitační skupina 4.A (ZŠ Náchod, ved. Alena Adámková) vyprávěla Krakonošův dar od Josefa Kožíška. Text je poměrně dlouhý, a přestože děti jistě příběh znaly, nepodařilo se ho presentovat takovým způsobem, aby došel k divákům. Brzdou zde mohla být absence využívání prostoru, ilustrativní gesta, která rozptylují a nesdělují názor recitátorů na věc. Jeden ze čtyř hráčů má však velmi dobře nakročeno k tomu, aby své sdělení povýšil a může tak (spolu s paní učitelkou) naznačit skupině směr, jakým se příště ubírat. Snaha odpoutat se od ilustrace a povýšit text akcí byla patrná v divadelně recitačním vystoupení Sedm ( ZŠ Chlumec nad Cidlinou, vedoucí Romana Hlubučková, texty Jiří Hanzlík). Souboru bylo doporučeno více se soustředit na pointy, divadelní tečky. Časté vícehlasé interpretování veršů narušovalo plynulost celku a místy vedlo k nežádoucí rytmizaci. Tato čtyři projevovali snahu zahrát dobře, byla na nich patrná radost z toho, čím se zabývají. A to je důvod k poděkování učitelkám, které do základních škol tento způsob práce a projevu přinášejí.
Nejdivadelněji působilo poslední dopolední představení. Soubor F.U.J. Korálka Dětěnice pod vedením Ivety Vališkové vytvořil na základě autentických deníkových zápisů dětí z koncentračních táborů a motivů z knih zabývajících se touto tematikou představení Děti s cedulkou. Koncentrace hráčů svědčila o zodpovědném a citlivém přístupu k závažnému tématu a inscenace byla za tuto výpověď porotou oceněna. Působivé a citlivě realizované bylo například čtení dopisů v rolích nebo stylizovaný obraz umírání dívek. Souboru bylo doporučeno posunout expozici k výraznějšímu obrazu obyčejného života tak, aby mohla více vyznít gradace i kontrast se situacemi následnými. Dále hledat varianty v projevu chlapců (role nacistů), který se zatím vyznačuje agresivním řevem a budí v divákovi potřebu obrany - například smích v místech situačně vyhrocených. Soubor i vedoucí však přistupují k náročné látce zodpovědně a věřím, že jsou schopni na inscenaci pracovat dál.
Výrazným rysem vystoupení Dětského studia při Náchodské divadelní scéně (vedoucí Monika Jelínková) jsou profesionální a dokonalé kostýmy, které okamžitě upoutají divákovu pozornost. Příběh O Rosavě (60 minut), který si soubor vytvořil, dějově stále narůstá a přibírá mnohdy neočekávané epizody a postavy. Rozvětveným příběhem provází dvojice vypravěčů, která ve svých vstupech vyzývá diváky ke spolupráci. Možná, že je to právě délka textu, co nutí hráče zůstávat u deklamování bez potřeby uchopení situace zvnitřku a jednat se svým spoluhráčem, možná, že zmíněné kostýmy svádějí pozornost hrajících dívek spíše k tomu, jak vypadají, než k tomu jak v roli jednat. Nicméně jde o začínající soubor, ve kterém se dvacet pět dětí teprve vydává na cestu za divadlem. Přejme jim, aby spolu s vedoucí nalezly kvalitní literární předlohu, která jim poskytne příležitosti k neformálnímu uchopení rolí a bude jim oporou ve výstavbě inscenace.
V představení podle Daniela Heviera Prázdninová škola pana Poškolníka byly divákům nabídnuty drobné epizody, ve kterých pan Poškolník vyučuje učitele zlobení. Téma pro děti jistě zajímavé, proto by neškodilo vytvořit ještě více příležitostí k odklonu od ilustrace k akci, která překvapí. Hru dětí provázely autorské písně vedoucího Vladimíra Beňa (ZUŠ Nový Bydžov), které byly porotou oceněny. Řadou epizod v podání starších žáků ZUŠ bylo také putování venkovana Šimona Prahou v inscenaci Praha, aneb jak Šimon ke štěstí přišel ( ZUŠ Na Střezině Hradec Králové, vedoucí Eva Černíková). Na cestě ho provázeli dva průvodci a jednotlivá pozastavení byla určena a doprovázena limeriky Marty Dietrich Dvorské. Texty však místy rytmicky pokulhávají a postrádají čirost Learovu.
Tanec a zpěv otevřel další, tentokrát loutkové představení Jsou princezny na draka? v podání tří starších žáků ZUŠ Chlumec nad Cidlinou (vedoucí Romana Hlubučková). Z hráčů sršela energie a brzy se jim podařilo upoutat pozornost diváků. Spontánní projev posilovaly improvizované momenty, v nichž hráči na sebe slyšeli a reagovali. Bohužel tímto způsobem hry utrpěla předloha Milady Mašatové, která sama o sobě nese mnoho příležitostí k jemnému humoru. Rovněž tak verše - nežádoucí (a pravděpodobně nechtěná) rytmizace upozaďovala smysl. Je patrné, že hráči nemají nouzi o nápady, proto by bylo dobré jejich potenciál využít i při hře s loutkou, tedy obohatit a variovat opakující se situace.
Komornější prostor by si jistě zasloužily krásné loutky v inscenaci Moralita o slepém a chromém (autor Dario Fo, ZUŠ Na Střezině Hradec Králové, vedoucí Jiří Polehňa). Divák by se mohl více potěšit jak samotnou podobou loutek, tak i překvapivým způsobem jejich pohybu. Dobré by bylo proměnit podobu plochy, na které postavičky hrají, aby korespondovala s výtvarným stylem loutek.
Nakonec se zmíním o dalším loutkovém představení souboru ZUŠ z Chlumce nad Cidlinou Jak to bylo s princeznou. Pod vedením Romany Hlubučkové se podařilo přenést na jeviště Mikulkův text s nadsázkou a nadhledem. Styl divadelního humoru ladí s humorem autorovým, hráči jsou schopni „v druhém plánu“ komunikovat mezi sebou, zcizovat. Pro lepší čitelnost samotného příběhu by bylo dobré dostavět a vypointovat dílčí situace, obohatit i upřesnit hru s loutkou. Tato svižná inscenace byla doporučena do širšího výběru na Dětskou scénu 2009.
Zuzana Jirsová

Den druhý
I druhý den přehlídky Dětská scéna se krásně vydařil. Po všech stránkách. Ačkoliv bylo přítomno mnoho dětí, tak nějak přirozeně děti splynuly s prostředím Jesliček a se zahradou. Nedělaly žádný velký bengál, vždy byly tam, kde zrovna měly být a navzájem si byly výborným slyšícím publikem. A nejen to, zabývaly se divadlem i ve svých diskusních klubech a jak jsem slyšela, docela trefně glosovaly představení i mezi sebou o přestávkách. Opravdu vládla tento rok dobrá atmosféra, navíc naplněná zajímavými divadelními kousky. V porotě zasedli dva výborní odborníci na divadlo hrané dětmi (Zuzana Jirsová, Radek Marušák) a na celý tento užitečný obor, kterému se ve světě ponejvíce říká dětské drama. Zahrnuje v sobě výchovné aspekty a sledování rozvoje dětí, ponořených zde do tak komplexní činnosti jako je divadlo. Myslím, že práce s dětmi na divadelním představení je i pro vedoucí, ať už profesionály nebo ne, ohromně tvůrčí činnost. Povzbuzující i při méně radostných okamžicích. Vedoucí, kteří dokážou otevřít dítěti prostor, myslím i přeneseně, jsou obdivuhodní. A pokud vědí, čeho chtějí docílit, tím lépe. Na letošní přehlídce jich bylo docela hodně, řekla bych většina. A vůbec nevadí, že jejich divadlo nešlo dál. Všichni dávno tuší, že jde o samotnou tvorbu a její reflexi, o pochopení záměrů. Za tento přístup děkuji všem zúčastněným. V sobotu hrálo třináct souborů a velká část, vlastně polovina, přijela s představeními, která měla větší rozsah. Bylo to odvážné, ale většinou to dopadlo dobře. Ani zbývající drobnější tvary nebyly jen tak „z první vody načisto“. Byla na nich vidět práce. A mnohdy měly půvab s chutí hrajících divadelních začátečníků. Takže - sobotu otevřela zajímavá, v mnohém promyšlená, inscenace Alenka v Říši divů. (ZUŠ Týniště n.O.) Scénografie by tu měla hrát velkou roli a oni ji opravdu dotáhli. Někdy na ni spoléhali víc, než co mohla unést. Ledacos se nedařilo. Ale přesto tahle partička už věděla, do čeho se pustila a svému divadlu věřila. Byl to pro ně těžký úkol, jak už to u Alenky bývá. Jak si poradit se situačními i slovními nonsensy a co to všechno znamená? Je to opravdu „jen“ sen? Představení na přehlídce nakonec dopadlo málo svižně, bylo zahlceno scénami, které nás příliš nevedly. Ale byl to čestný boj s velkým úkolem. Moje pětka (ZUŠ Jaroměř) zahrála Tři sestry s velkou vervou, až odvázaností. Což se nějak míjelo s loutkami ve hře, ty přece jen potřebují větší soustřední na detail a nesou si svůj druh humoru. Ale bylo tu odhodlání jít do problémů, které, zaplaťbůh, tato děvčata ještě nemusí řešit. Následovaly tři drobnější útvary, každý jiný. Děti z jaroměřského loutkářského souboru se jmenují Blechy. Ale ve své hře Byl jeden ostrov pracují až dojemně ukázněně, staví na loutkách, věnují se jim pozorně. Sláva, noví začínající loutkáři! Jejich zkušené vedoucí odhadly přesně, co mohou děti dokázat a napsaly jim hru na tělo.V několika krátkých a jim blízkých situacích. Jak se ze lva stane želva, to nám ukázaly děti ze Sobotky (Studio ŠD). Na to, co nám předvedou, se až tak těší, že se stává, že některé básně dopadnou překotně, nedohrají se. Avšak tyto děti byly malé. Ale šikovné. Opět, dostaly adekvátní příležitost a dobré vedení. Potěšily svou mluvou, radostí ze hry a zvládnutým prostorem jeviště. Už děti starší, také ze souboru Moje pětka (ZUŠ Jaroměř), se pustily do zajímavé látky, jakou jsou verše Ivana M. Jirouse.Pod názvem Ptala se Františka Marty se skrývají trošku strašidelné minipříběhy posílané z vězení malým dcerám. To, že nakonec skupina došla k minimalizaci a mluvila k nám ze tmy, docela chápu. Vyjadřuje to dobře dobu, stísněnost, nechává prostor pro představu strachu. Ale je to tak těžké! Jak dokázat, aby k nám verše opravdu dolehly a vytvořily ten svět, který nevidíme. Bylo to ale uděláno vkusně a pozorně. No a před obědem (který nebyl) nám přišly zahrát děti z Horní a Dolní (ZŠ Sloupnice) pohádku Když se štěstí unaví. Nejednoduchá záležitost, příběh, který má určitě svoje kořeny v antice. Tam, kde se bohové baví tím, že posílají ledacos lidem do cesty a čekají, jak to ovlivní jejich život. Děti ze Sloupnice odehrály hru spíš tradičně, se snahou především Erbena dobře interpretovat. Nevyjasněným žánrem inscenace ztrácela na působivosti, přestože bylo vše chytře vymyšleno a tyto múzické děti měly velkou snahu nás pohádkou dobře provést.A co tedy bylo místo oběda? Rozborový seminář přece. Následně se nás snažily přesvědčit děti z Libáně (ZŠ a MŠ), že Ve dvou se to lépe táhne. Asi jo. A taky to někdy bývá ode zdi ke zdi. Podobně jako Žáčkova předloha, která mi nepřipadá příliš vkusná, ale soubor se jí bohužel držel. A doplnil různorodou hudbou a loutkami obří velikosti. Začalo to moc hezky a napovídalo, že půjde o otázky opravdového bytí. Ale pak nastala spíš estráda. Nevadí, zase bylo veselo. Bajky O stromu, který neměl být nalezen (ZŠ a MŠ Běchary) byly od začátku pěkným překvapením. Krásná scénografie a užití světel prostor velmi zdivadelnily. Příběhy, kde hraje roli dobře vymyšlená náznakovost, nesou děti přirozeně, v mírně stylizovaném herectví. S čím by se dalo polemizovat, je řazení bajek, které nepodpořilo důraznější vyznění inscenace. Tím se pak také nevytvořil ten nejuspokojivější závěr. Ale divadelní magie tu byla. Představení bylo doporučeno do širšího výběru na Dětskou scénu 2009. Následovalo další výrazné a potěšující představení. Jeho poloha nebyla tak snová, ba přímo naopak, byla groteskní. Obdivuhodně po celou hru dodržená. Mluvím o Cantervillském strašidle (Studio Sobotka). Bylo to prima představení, vše spoluhrálo ve vkusně vytvořeném dojmu jakoby starého filmu. Děti tuto polohu zvládly velmi dobře a přesně. Což bylo opět ku prospěchu hry. Snad jen ten konec přišel příliš náhle. Toto představení porota doporučila na přímý postup do národního kola v Trutnově. Příběh Královny Ester (Ulita Broumov, Chhameleon) bylo také příjemné divadlo. Děti tu vidí historii svýma očima. K čemu ten rámec s přenášedlem v čase, to nevím. Příběh jim určitě přirostl k srdci, protože vše odehrály důstojně a i ty paruky a vousy jim slušely.
Povídání o pejskovi a kočičce (Ulita Broumov,Bubliny) také dopadlo mile. Zvlášť první část, která byla akční a děti zaměstnávala. Podle určitého klíče se tu postavy měnily v loutky. A s těmi byla přece jen větší legrace než s lyrickou noční košilkou v příběhu druhém. Ale spát se ještě nešlo. Přesto, že nás čekala ...a jedna noc. (ZUŠ Chlumec n.C., Pod Čepicí) Tento jeden příběh z Tisíce a jedné noci je hraný s maňásky a s Janou místo Šeherezády. Jana také tvoří (příliš) krásný paraván pro řádění loutek. Je to zajímavě metaforický nápad. Ale působí lyricky a akčním maňasům příliš nesvědčí. Přehlídku ukončilo představení Bylo nebylo v městečku Hammeln (Ambrozia H.K.). Musím říct, že věk hrajících už dávno nebyl dětský. A vyznění inscenace bylo razantní a trošku rozzlobené. Viděli jsme mladé úsilí nám něco sdělit z toho, co prožívají při setkání se zlem a násilím. Přesto, že inscenace násilí předváděla, nedá se říct, že by byla brutální nebo nihilistická. Ne, naopak, byla zde touha to spolu s Krysařem řešit. A tento Krysař, to byla současná postava, dojemný tanečník v bílých teniskách. Bylo-nebylo. To co bylo, vůbec nebylo špatné. Jen to, co už nikdy nebude, je smutné. Právě při Krysaři jsem si zas vzpomněla na svobodomyslného Pepu Tejkla. Žádné děti, jím vedené, na přehlídce v Jesličkách hrát nebudou.
Blanka Šefrnová
Porota dále udělila ceny dětskému souboru F.U.J. Korálka Dětenice (ved. Iveta Vališková) za zodpovědný a citlivý přístup k závažnému tématu v představení Děti s cedulkou, Vladimíru Beňovi za autorské písně v představení Prázdninová škola pana Poškolníka a souboru ASK ZUŠ Týniště nad Orlicí (ped. Jitka Říčařová) za hledání cest ke složité literární předloze v představení Alenka v Říši divů.
redakce
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':