Texty: AS 2003, č. 2, s. 16 - 17, František Skřípek.

6. přehlídka ochotnického divadla Jizerské oblasti

Do Lomnice nad Popelkou se sjelo ve dnech 7.- 9.3.2003 šest divadelních souborů. Pět z blízkého okolí se objevuje na přehlídce pravidelně, poprvé se zúčastnil soubor z Pardubic. Z uvedených šesti představení bylo pět komediálních. Převažovali současní autoři, přínosem byla původní hra a původní adaptace prozaické předlohy.
Domácí Divadelní spolek J.K. Tyl má mnohaletou tradici kvalitního souboru s dobrým hereckým potenciálem a péčí o kulturu řeči. Sázka na plytkou hru Z. Kozáka a M. Ballinga Zapeklitá komedie aneb Kdosi brousí nad Paďousy nevyšla. Předloha nenabízí prostor k detailní herecké práci, na scéně defilují okoukané typy zasazené do vyčpělých, často nelogických, banálních situací, jejichž snahou bylo vyvolat smích či satiricky šlehnout. Neúspěšně - v hledišti se zřídkakdy někdo zasmál. Patřičné odlehčení nepřinesly ani triviální písničky, navíc soubor disponuje pouze jednou výbornou zpěvačkou. To, že v Lomnici nad Popelkou setrvává solidní herecké podhoubí, prokázali zejména R. Tomešová, I. Nosková a S. Vejnar. Jsou příslibem, že při vhodné dramaturgické volbě může mít soubor opět vyšší ambice.
Divadlo v Roztocké z Jilemnice složilo své představení ze dvou jednoaktovek a jednoho monologu V.K. Klicpery. S poetikou lidového divadla mají Jilemničtí zkušenosti (loňský zajímavý Nestroy), jejich letošní vystoupení však trpělo nedotažeností. Jednání Klicperových postav působilo archaicky, bylo nepřesvědčivé, chybělo větší zaujetí a výraznější exponovanost aktérů. Je možné, že hercům uškodil přechod do příliš velkého prostoru lomnického divadla (loni si vytvořili hlediště i hrací prostor na jevišti a byli přesvědčiví). I v Jilemnici má režisér T. Hájek několik schopných herců v čele s T. Václem, který realizoval monolog Mlynářova opička tentokrát poněkud zakřiknutě, jako Sykoš ve Veselohře na mostě ukázal přece jen víc temperamentu.
Soubor (a)MAŤÁK z Pardubic pro nemoc změnil program a vystoupil s konverzační komedií O. Zelenky Věčně tvůj. Uvedení dnes už téměř zapomenutého titulu bylo rozhodně zajímavým přínosem, zvláštˇ když má soubor k dispozici L. Burešovou, pohlednou a talentovanou mladou herečku, která v roli Heleny prakticky neopouští jeviště. Na jejích schopnostech postavil režisér M. Vodehnal svou inscenaci. Náročného úkolu, vyžadujícího lehký nadhled, schopnost rychlého střihu i komentování jednotlivých situací, se zhostila se ctí. Ostatní herecké výkony byly nevyrovnané, představení však mělo solidní úroveň a přineslo vkusnou zábavu. Závidět lze Pardubickým jejich frekvenci činnosti, kdy divadlo Exil, kde působí, produkuje osm premiér amatérského divadla ročně a např. v měsíci březnu uvádí čtrnáct vlastních podvečerních a večerních představení!
Turnovské divadelní studio A. Marek přivezlo na přehlídku improvizaci podle Horníčkovy hry Dva muži v šachu. Nebyla to však šťastná volba. Improvizace nespočívala na rozvíjení situací z Horníčkova příběhu, ale spíše v nahrazení subtilního, inteligentního slovního humoru předlohy jakousi robustní klauniádou, pro kterou nemělo lomnické obecenstvo příliš pochopení. Kdyby zkušený divadelník P. Haken podobným způsobem rozvíjel gagy commedie dell´ arte, bylo by to jistě legitimní počínání, k Horníčkovi však křečovitý škleb a obhroublost neladí. Navíc ani oba protagonisté nenašli příbuzné jevištní výrazové prostředky a nepůsobili jako kompaktní dvojice.
Představení divadelního souboru Podio při KC Golf Semily vždy přinášejí zajímavou jevištní realizaci, magickou podívanou s výrazným uplatněním světla a hudby. Režisér souboru Z. Lindner zdramatizoval ranou povídku I. Olbrachta pod názvem Proces a deník zavražděného. Jedná se o stylizovanou rekonstrukci soudního procesu. Podařilo se navodit dusnou atmosféru soudní síně, světelně odstínit realitu od snu, lehce zkarikovat zasedání soudu a exponovat podstatné pasáže vtíravou hudbou či rytmy. To vše je rámováno groteskním rejem ve světle stroboskopu. Ve výrazné inscenaci najdeme i několik zajímavých hereckých kreací (např. S. Chaloupka v roli Petra).
Opravdový vrchol přehlídky přineslo závěrečné představení Republiku za koně a fotbal divadelního spolku Krakonoš z Vysokého nad Jizerou. Jeho autorem a režisérem je P. Pýcha. Byli jsme svědky báječné mystifikace na téma dějin Vysokého nad Jizerou, textu z rodu cimrmanovských opusů, který je však naprosto osobitý, po horalsku svérázný, navazující na tradice sousedského divadla v moderním tvaru. Pýcha režisér dokonale rozumí Pýchovi autorovi, udržuje perfektní stylovou čistotu představení, stmeluje všechny osobité herce do skvělé party kumštýřů vyznávajících neodolatelný naivní humor s vážnou tváří. Všem v hledišti bylo zřejmé, že tentokrát všechny ceny přehlídky poputují do hor. Za scénář byl oceněn P. Pýcha (text nejspíš pronikne na profesionální jeviště, nevím však, že by nějaké divadlo disponovalo tak autentickými horaly), za režii opět P. Pýcha spolu s J.Vaverkou ml., za scénografii H. Pýchová (skvělá tři naivní prostředí a báječné pohyblivé segmenty scény). Nejtěžší bylo určit ocenění v herecké kategorii, zasloužili by si je všichni. Snad nejvýraznější mužské postavy ztvárnili J. Líbal a J. Vaverka st., nejneodolatelnější ženu vytvořil J.Šalda (selka jako lusk). Největší dík patřil S. Hejralové (hrála s horečkou a v hlasové indispozici), díky jejíž obětavosti Vysočtí vůbec do Lomnice přijeli. Bez nich by byla přehlídka jen průměrným oblastním festivalem, takto ale přinesla zážitek, na který se bude dlouho vzpomínat.
František Skřípek