Texty: AS 2003, č. 3, s. 55 - 56, Jaroslav Provazník.

Správný člověk na správném místě

Každý obor má v každém období své klíčové postavy. Osobnosti, bez nichž by měl jinou tvář, bez nichž by se vyvíjel jinak, nebo jiným směrem.
Dramatická výchova má, vedle Evy Machkové, která tento obor u nás v 60. letech konstituovala a dodnes jeho podobu podstatným způsobem ovlivňuje, takových osobností několik. Jednou z těch, které podstatným způsobem ovlivnily dramatickou výchovu v 90. letech, je Irina Ulrychová.
Nepřeženu, když řeknu, že Irina Ulrychová byla ve správném okamžiku na správném místě. Bylo to v první polovině 90. let, v době, kdy Petr Piťha, první český ministr školství, kterému opravdu šlo o školství, projektoval dodnes nedoceněný program Obecná a Občanská škola. V té době prozřetelně vycítil, že v nově vznikajícím projektu chybí předmět, v němž by byla pozornost soustředěna především na osobnost dítěte a na lidské vztahy. Irina Ulrychová pracovala tou dobou – shodou okolností nebo řízením osudu? – na ministerstvu školství a Petru Piťhovi nabídla dramatickou výchovu. A nebyla by to Irina Ulrychová, kdyby zůstala jen u prvního kroku. Se zaťatostí sobě vlastní se pustila do práce na osnovách dramatické výchovy pro obecnou školu – prvních osnovách dramatické výchovy pro základní školství u nás. A se stejnou zodpovědností a poctivostí přistoupila i ke spolupráci na koncepci dramatické výchovy pro Občanskou školu a k přípravě Rámcových vzdělávacích programů, nejnovějšího dokumentu, který by měl ovlivnit podobu českých škol na další léta.
Cesta Iriny Ulrychové k dramatické výchově začala – obdobně jako cesta řady jejích vrstevníků v tomto oboru, tedy těch, kteří patří k „druhé dramatickovýchovné generaci“, – setkáním s jednou ze zakladatelských osobností moderní české dramatické výchovy. V případě Iriny Ulrychové to byla Šárka Štembergová. Právě její literárně dramatické oddělení v radlické LŠU Irina Ulrychová v 70. letech navštěvovala a tady také časem nabírala své první pedagogické zkušenosti. Od těch dob učila na několika lidových školách umění, respektive ZUŠ, postupně začala vést semináře dramatické výchovy a od roku 1992 se stala kmenovým pedagogem nově vzniklé katedry výchovné dramatiky na DAMU.
Nezapře však ani svou druhou specializaci - dramaturgii, kterou vystudovala na pražské DAMU. O jejím citu pro nejjemnější nuance textu, dramaturgické intuici a neúprosné důslednosti a trpělivosti by mohl vyprávět každý, kdo prošel jejíma rukama při výuce dramaturgie na katedře výchovné dramatiky, kde v tomto oboru v posledních letech převzala štafetu po Zdeně Joskové.
Irina Ulrychová – dramaturg – se ale nezapře ani jako učitel praktika dramatické výchovy, speciálně strukturování dramatické práce. Nejen že systematicky a tvořivě zpracovává a rozvíjí podněty anglických kolegů v této oblasti a promýšlí metodiku tohoto typu dramatické výchovy (stačí si zalistovat v Tvořivé dramatice), ale trvá na tom, že učitel, který se chce školnímu dramatu věnovat, musí být také tvořivý a invenční dramaturg.
Typické pro Irinu Ulrychovou je ovšem to, že se nespokojuje jen s výukou na vysoké škole a s výukou učitelů na kurzech a dílnách. Aby zůstala v úzkém a praktickém kontaktu s oborem a s těmi, jichž se dramatická výchova především týká, tedy s dětmi, jezdí denně z Prahy do Brandýsa nad Labem, kde učí na LDO ZUŠ. (Ti, kteří se zúčastnili národní přehlídky středoškolských souborů Nahlížení 2002 v Bechyni nebo podzimní přehlídky dětských a mladých souborů v Centru tvořivé dramatiky v Praze v tomtéž roce, mohli vidět její inscenace Mrożkových Trosečníků a srbské pohádky Tchyně.)
I když Irina Ulrychová od počátku 90. let ovlivňuje podobu celostátních přehlídek dětských souborů (jako lektorka i jako porotce), i když je autorkou řady statí v odborném tisku a několika publikací, především tří čítanek Čteme si a hrajeme si a doplňujících metodických příruček (všechny vydala Pansofia) a spoluautorkou vynikající knížky Hrajeme si s pohádkami (která vyšla v Portálu), vzdělává se sama a čerpá inspiraci v seminářích a dílnách svých domácích a zahraničních kolegů. Typické je, že její přihláška do semináře Allena Owense z Chesteru, který se bude konat v rámci 9. celostátní dílny Dramatická výchova ve škole letos v září v Jičíně, má číslo jedna...
Ani v tom se Irina Ulrychová nezapře. Ačkoliv je profesionál ve všem, čemu se věnuje, ve vysokoškolské výuce dramatické výchovy a dramaturgie, jako lektor seminářů a kurzů pro učitele, jako porotce národních a dalších přehlídek, v práci s dětmi na ZUŠ…, jaktěživo není sama se sebou spokojená a poctivě se připravuje na každý sebemenší seminář, na každý článek, který slíbí (k čemuž ji zpravidla musíte dlouho a pomocí různých úskoků a taktických manévrů přesvědčovat). Je mi záhadou, kdy na to všechno na dennodenních cestách mezi Prahou a Brandýsem má čas... Na rozdíl od mnohých jiných v jejích letech –
neboť Irina Ulrychová letos 6. července vstoupí mezi padesátníky – je přesvědčena, že učitel dramatické výchovy a divadelník na sobě nesmí přestat nikdy pracovat. Na té spoustě poctivé práce, kterou Irina Ulrychová přispěla k tomu, že dramatická výchova vstoupila do škol a získává na vážnosti, je to ostatně vidět.
Jaroslav Provazník