Texty: SITTOVÁ, Gabriela a LONGINOVÁ, Martina: Krajská přehlídka dětských recitátorů Kolín 4.4. 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 3, 4.

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ Kolín 4. 4. 2009
Krajské kolo soutěžní přehlídky dětských recitátorů v rámci Dětské scény 2009 se v Kolíně konalo 4. dubna. Jeden z prvních letošních slunečných dní jsme tedy trávili v tmavých prostorách kolínského DDM, snad jen přestávky se daly využít ke krátkému protažení na vzduchu.
Přehlídka první a druhé kategorie probíhala odděleně od kategorie třetí a čtvrté. To sice šetří čas, na druhou stranu se ale recitátoři vzájemně nemohou sledovat a jejich doprovod nezíská ucelený pohled na přehlídku.
Přehlídku jako vždy zahajoval ředitel zdejšího DDM Luboš Votroubek, který pokaždé všechny účastníky velmi srdečně vítá, žel Bohu je ale přehlídka v Kolíně pořád jaksi v neopečovaném stavu. V předchozích letech, kdy se konala v prostorách kolínské ZUŠ, mysleli organizátoři na rozhovory recitátorů s porotou, uvažovalo se dokonce i o samostatné diskusi určené doprovodu recitátorů. Letos se na tyto „přežitky“ pozapomnělo. Jistým oživením přehlídky třetí a čtvrté kategorie měly být dvě dívky, které účastníky programem provázely. Svým stylem moderování ovšem dodávaly přehlídce spíše charakter organizovaného vyvolávání k tabuli. Stupínek, na němž se recitovalo, měl tu nevýhodu, že když se na něj recitátoři postavili, padl jim do obličeje stín jakési papírové dekorace zavěšené u stropu... Organizace přehlídky je věc náročná a všechna čest patří těm, kteří se do toho pustí. V Kolíně jsem ale zažila trochu zklamání. Přehlídka tu jaksi přešlapuje na místě a v něčem dělá spíš krůčky zpět.
Hodnocení výkonů recitátorů 1. a 2. kategorie
Vystoupení všech recitátorů v nejmladší kategorii byla letos velmi radostná. Dámy v porotě – Martina Longinová, Helena Malehová a Lada Austová – se shodly na tom, že děti přinášely na jeviště potěšení z vyprávění a na svůj věk nečekaně vyspělé přednesy. Dramaturgicky byla tato kategorie velmi pestrá, objevovaly se sice převážně texty již osvědčené a známé, ale za to od kvalitních autorů. Bylo s podivem, jak některé děti v tomto věku dovedly text náležitě vystavět, pracovat s veršem, vlastním výkladem a dokonce i s humorem a pointou. Tu a tam se sice objevovaly zpěvavé intonace a přílišné akcentování slov, jak tomu u nejmladších často bývá, ale děti byli převážně přirozené, velice kontaktní a byla z nich cítit radost ze sdělování. Na škodu některým výkonům bylo rychlejší tempo, mnohdy až moc krátké texty a také některé výslovnostní nedostatky. O poměrně vysoké úrovni této kategorie svědčí i to, že se porota rozhodla udělit dvě ceny poroty Ondřeji Rysovi a Ingrid Tillmanové a také čtyři čestná uznání.
Ve druhé kategorii se již porotkyně tak moc neradovaly, naopak, byly zde mnohé rezervy. To bylo zřejmé již ve výběru textů - mnozí recitátoři zůstali svou volbou textu spíše v 1.kategorii nebo využili jen nabídku svých čítanek. Bylo znát, že málo čtou a s výběrem jim spíše „pomáhala“ paní učitelka. Dramaturgie by se tedy dala označit jako velmi nepřesvědčivá, taktéž i výkony. Recitátoři mnohdy nedovedli vůbec pracovat s textem, jeho výstavbou, pauzou, sdělením myšlenky, závěrem. Často ilustrovali slova a přehnaně modulovali hlasem. Objevilo se tu letos opravdu pramálo zajímavých přednesů. Porota poslala do národní přehlídky Zuzanu Heřmanovou, která dokázala citlivě a osobitě interpretovat Hurníkův text Zvonek, v němž se jí též podařilo nenásilně sdělit poselství. Udržela diváckou pozornost, vypravěčskou linii obohacenou o vlastní výklad a nepřehrávala postavy. Další postupující je Barbora Svobodová s Macourkovou prózou Krocan. Text byl dobře vyložený, přednes kultivovaný, výrazný a dobrý i po technické stránce. Recitátorka interpretovala s gustem, humorem i kontaktem, povedla se jí pointa. Dále byla udělena tři čestná uznání.
Hodnocení recitátorů 3. a 4. kategorie
Třetí a čtvrtou kategorii hodnotila porota ve složení Zlata Houšková, Gabriela Sittová, Radek Marušák.
Ocenění s postupem na celostátní přehlídku si ze třetí kategorie odnesla Markéta Brabcová a Václav Beran. Markéta se představila v textech Pohádečka od Petra Nikla a Zlý pes od Ivana Wernische. Zejména v prvním textu zaujala porotu přesnou mírou nadhledu a lehkostí, se kterou si pohrávala se slovním humorem. Václav Beran potom porotu jednoznačně zaujal jak výběrem textů – recitoval Psí přátelství od Ivana Andrejeviče Krylova a Blešku a vešku Jana Wericha – tak svým velkým zaujetím, s nímž texty interpretoval. Václav byl v kategorii jedním z mála, kdo dokázal pracovat s přehlednou strukturou textu, gradací, očním kontaktem atp. Jeho výkony výrazně převýšily úroveň ostatních recitátorů ve třetí kategorii.
Porota zde udělila ještě dalších šest čestných uznání. Celkově byla úroveň třetí kategorie spíše průměrná, mezi texty ani v Kolíně nechyběla Macourkova Kateřinka a tlustý červený svetr, Suchého Monolog červa a Sestra nebo Prèvertův Nespokojený dromedár. Objevil se tu ale i pozoruhodný pokus o interpretaci Morgensternova Nočního rybího zpěvu.
Ve čtvrté kategorii porota udělila ocenění s postupem dvěma recitátorům: Martině Jalůvkové a Petru Němcovi. Martina recitovala Pouťové boudy Jehana Ricta v překladu Jindřicha Hořejšího a Hledám tátu od Jiřího Žáčka. V této kategorii to byla Martina, kdo na první pohled a poslech převyšoval ostatní recitátory. Zvládla velmi náročný básnický text (Jehan Rictus) včetně práce s veršem a přesahem, hluboké pochopení textu jí umožňovalo skutečně naplnit významy jednotlivých obrazů. Citlivě přistupovala i k Žáčkovi, udržovala velmi příjemný a přirozený kontakt s divákem. Petr Němec se představil v textech Stan(ovisko) od Rudolfa Křesťana a Setkání od Jiřího Suchého. Porotu zaujal zejména prvním výkonem, ve kterém předvedl skvělý soulad mezi textem a naturelem recitátora. Prokázal dovednost vystavět situaci a najít přesnou míru, jak nakládat s Křesťanovým humorem. Taky Petr byl s diváky skutečně v kontaktu.
I v této kategorii porota udělila ještě šest čestných uznání. Celková úroveň čtvrté kategorie byla velmi nevyvážená. Zejména ve výběru textů se ukazovala recitátorská nezkušenost a trochu póza, která k tomuto věku sice patří, ale v přednesu je potřeba s ní nějak vědomě naložit. Především dívky se představovaly v textech přílišného rozsahu a ne zrovna výsostné kvality (Miroslav Konečný: Malá prodavačka zápalek), neporadily si moc dobře s náměty, které svádějí k prvoplánovému apelu na city posluchače (Ludvík Aškenazy: Pravda, Rozhovor o smrti), při výběru z dlouhých próz nepracovaly se škrty (Petr Šabach: Hovno hoří). Někdy se mezi texty objevovaly absolutní přehmaty, a to nejen ve smyslu věkově podhraničních textů (Jiří Žáček: Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců). Dramaturgicky pozoruhodná byla bezesporu volba textu Boba Dylana Život na ulici. Je ovšem otázkou, nakolik je recitátor v tomto věku schopen text skutečně naplnit ve všech jeho významových zákoutích. Ve čtvrté kategorii už by také recitátorům slušelo, kdyby si při výběru svých textů byli vědomi toho, co dělá poezii poezií a prózu prózou. V tomto mnohé interpretační výkony dost pokulhávaly.
Gabriela Sittová, Martina Longinová