Texty: MAXA, Miloš: Otvírání Praha 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 2, 3.

Otvírání Praha 28. - 29. 3. 2009
Pražská regionální přehlídka Otvírání 2009 se opět konala v prostorách Karlínského Spektra a organizačně bylo vše výborně zajištěno. Během přehlídky probíhaly dětské diskusní kluby, které vedla Jana Machalíková a Ivo Machalík. Lektorský sbor se sešel ve složení Jiřina Lhotská, Elvíra Němečková a Miloš Maxa. Přehlídka měla velmi vysokou úroveň i po stránce kvality inscenací. Bylo citelně znát, že všechny inscenace prošly předkoly. Díky tomu tak soubory zažily nejenom možnost hrát v příjemném divadelním prostoru, ale také měly možnost vidět poměrně velký počet inspirativních představení.
Prvním představením přehlídky byl zinscenovaný text knihy Petra Nikla – O Rybitince. Soubor ze ZŠ a MŠ Nedašovská (ved. Dana Svobodová) si zvolil nelehký úkol - tento surrealistický a fantazijní text, v knize skloubený s ilustracemi, převést na jeviště. V první polovině se ještě divák částečně v příběhu orientuje, vhodně se pracuje s kolektivní postavou, znázorňující mořské živočichy, druhá polovina je již pro diváka bohužel nesrozumitelná.
Lenka Tretiagová, vedoucí souboru Dětské studio o.s. (při Divadle Ponec), na přehlídce vystoupila s dvěma inscenacemi. Obě vycházely z textů Miloš Macourka – O Kryštůfkovi v mixéru a Barborka a cucavé bonbóny. V představeních dominovala dobře zpracovaná pohybová složka, nesoucí jasné významy. Navíc například u Barborky byla tato složka velice nápaditá, zoubky nebyly v řadách, ale různě rozmístěny po jevišti, vše do sebe zapadalo. V představení se pracovalo s přirozeným herním projevem dětí a nechyběla mu nadsázka. Soubor by se mohl soustředit na práci hraných postav, oproti pohybově hernímu jednání zoubků jejich „činoherní“ jednání občas působilo zmateně. V představení O Kryštůfkovi v mixéru byl občas divák zmaten, co jednotlivé děti a jejich jednání znamená. Barborka a cucavé bonbóny měla ve srovnání jasnější a ucelenější tvar a lektorský sbor ji doporučil do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
LDO ZUŠ Harmonie (ved. Vladimír Jopek) se pokusil zpracovat legendu z knihy Aleny Ježkové - 77 pražských legend. V představení O uťaté ruce se pracovalo s výtvarnou složkou a její stylizací. Uprostřed jeviště po celou dobu stála herečka, která představovala Panu Marii, a okolo ní probíhaly další herecké akce. Celé zápletka se točila kolem krádeže insignií a následnému utnutí lupičovy ruky. Důležitou rekvizitou byly šátky, které například znázorňovaly uťatou ruku. Na tomto představení jsme ocenili zvolený námět a také snahu pracovat se znaky, která je dobře nakročená, nicméně není důsledná a občas je matoucí. Také jsme nechápali vztah lupiče a postavy, která ho ráno v kostele objeví. Důležité je ještě připomenout, že děti si hraní tohoto představení rozhodně užívaly.
Představení Kočka, která chodila sama (ved. Dana Svobodová) zahrál soubor DIPAČÁPI ze ZŠ a MŠ Nedašovská, Praha 5 – Zličín. Představení vycházelo z knihy Rudyarda Kiplinga Bajky a nebajky a bylo dalším příjemným momentem přehlídky. Souboru se podařilo ztvárnit postavy zvířat a vhodně pracoval s jejich stylizací. Představení nepostrádalo vtipné momenty, které vytvářelo hlavně jednání postavy muže. Jistou slabinou představení byla práce se scénografií a mizanscénou. Jednotlivé prostory nebyly dostatečně konkrétně vymezeny a jak herci, tak i diváci, se občas ztráceli. Vedoucí se snažila najít každému členu jejího souboru jevištní úkol, bohužel však ne vždy byly všechny děti na jevišti v postavách a vypadávaly z nich.
Soubor Kuk! ze ZUŠ Biskupská, Praha 1 (ved. Ivana Sobková) představil na této přehlídce zinscenovanou předlohu Martiny Drijverové Sísa Kyselá. Stejnojmenné divadelní představení bylo další kvalitní ukázkou práce Ivany Sobkové. V představení se dobře pracovalo s výstavbou dramatické situace, děti byly herecky vybavené a dětské postavy působily velice přirozeně. V lektorském sboru jsme horlivě diskutovali, jak přijímáme postavy dospělých. Pro většinu členů lektorského sboru však právě herecké ztvárnění těchto postav, bylo problematické. Asi největší slabinou tohoto představení byla závěrečná proměna vztahu hlavních představitelů, která nebyla příliš uvěřitelná, což souvisí s celou výstavbou příběhu inscenace.
Autorská inscenace Písně Tašerit – Přeludy z Egyptské hrobky byla hraniční formou dětského divadla. Studio Kláry Gazulové (ved. Hana Trázníková), které je známo svými mystifikačními počiny, diváky uvedlo do místnosti potažené namalovanými látkami s egyptskou tématikou. Všechno začínalo rámcovou situací, kdy postava místního průvodce vítá diváky jako turisty. Divák mohl snadno do představení zasahovat, ale to se nestalo. Do vypravování průvodce přicházejí postavy duchů. Ti sehrají příběh o Tašerit. Inscenace pracuje výrazně s taneční pohybovou složkou. Divák jakoby sledoval rituál, kterému však sám nerozumí, brzy se přestává orientovat a ztrácí pozornost. Samotný příběh vedoucí vysvětlovala až při diskuzi a bylo na ní zřejmé, že její způsob práce na diváka příliš nemyslí, což je problém, a to nejen pro diváka, ale také pro členy souboru. Ti jsou totiž po dovednostní stránce dobře vybaveni a je škoda, že nejsou vedeni k tomu, aby vnímali diváka jako někoho, komu mohou s pokorou sdělovat svá témata.
Literární předlohu Sue Townsendové – Tajný deník Adriana Molea zinscenovala společně se souborem VY PRO MI PO ZŠ a MŠ Nedašovská Praha 5 jeho vedoucí Dana Svobodová. Představení Trable Adriana M. je koncipované jako řada jednotlivých situací, které jsou doplněny o scény, v nichž postava Adriana působí jako vypravěč. Asi hlavní ocenění si zaslouží samotná dramaturgická práce. Inscenace je poskládána jako mozaika vážnějších a veselejších situací, které Adrian zažívá (trápení s rodiči, šikana, školní láska, osamění). Soubor je po herecké stránce dobře vybaven a většina postav je tak uvěřitelná. Inscenaci by pomohlo rychlejší tempo a střih. Také by stálo za to soustředit se na přesnější práci s vystavěním dramatických situací. Představení však bylo každopádně vrcholem přehlídky a bylo lektorským sborem nominováno na přímý postup na celostní přehlídku DS.
Soubor MaskArt, DDM Praha 8 (ved. Alžběta Ferklová) uvedl na přehlídce představení Ztráty a nálezy, které bylo zaměřené na práci s larvální maskou. Jednotlivé etudy, ve kterých byla dominantní práce s rekvizitou a kostýmem, na diváka působily spíše jako výstup z dílny než jako kompaktní divadelní představení. Situace, které na jevišti vznikaly, nebyly dostatečně konkrétní tak, aby divák chápal jednání jednotlivých postav. Každopádně stojí za ocenění, že se vedoucí na práci s maskou zaměřuje, protože ta není v oblasti divadla hraného dětmi příliš častá.
Šumavský masakr bylo autorské divadelní představení, které na přehlídce zahrál soubor Divadlo Náhoda, Masarykova ZŠ, Praha-Klánovice (ved. Michal Černý).Snaha o realizaci hororu na divadle se bohužel souboru nepodařila, představení působilo spíše jako nešťastně zvolená parodie. Příběh a jednání postav působil nepravděpodobně. V polovině představení sice divák přichází na to, že všechny „smrti“ jsou v podstatě fórem všech ostatních postav, což však nefunguje. Na druhou stranu jsme jako lektorský sbor oceňovali posun souboru od minulého roku. Bylo vidět, že samotní členové souboru se na příběhu spolupodíleli a na jevišti si ho užívali. Nejedná se tak o inscenaci, která byla kompletně
připravena vedoucím, což je v případě tohoto souboru velkým posunem.
První nedělní představení Dobrodružství Toma Sawyera od souboru Radotínský Trhák, ZUŠ Kl. Slavického, Praha 5 (ved. Tereza Němcová) bylo poněkud problematické. Asi hlavním důvodem častého nepravděpodobného a neuvěřitelného hereckého jednání byla scénografie. Ta je poměrně „iluzivní“- sud, plot, stůl židle… Ve chvíli, kdy se postavy ocitají jinde než doma u tetičky, se prostor bohužel nikterak nemění. Jejich dobrodružství se tak odehrávají v obýváku, což diváka mate zejména pak, když je jejich nepřítomnost doma ostatními brána jako jejich smrt.
Další představení od Hany Trázníkové Když medvídě přes den zlobí – soubor Tajgystajgi, ZUŠ Biskupská, Praha 1 – se snažilo pracovat s postupy černého divadla. Medvídě, které představuje plyšová loutka, prožije řadu nočních můr, při kterých s loutkou divák soucítí. Sny jsou až příliš agresivní. Divák nechápe, proč medvídě před sny zlobilo a celkové vyznění inscenace je také nejasné.
Doktorskou pohádku zinscenoval soubor ze ZŠ Kladská, Praha 2 (ved. Kateřina Bajerová). Na představení jsme oceňovali momenty, kdy vznikají zárodky herecké akce. Bohužel častěji převažovalo samotné odříkávání textu.
Posledním představením přehlídky s názvem Pro koho je klec? souboru Přemyšlata, DDM Praha 8 (ved. Jana Machalíková) se završilo toto vysoce kvalitní regionální kolo Dětské scény. Janě Machalíkové byla předlohou indická lidová pohádka Strom papoušků a Papoušek. Ústředním tématem představení byla svoboda jedince, a to v paralele životních osudů otroka a uvězněného papouška. Představení také kritizovalo samotné utiskovatele - majitele obou dvou hlavních hrdinů. V lektorském sboru jsme oceňovali snahu sdělovat tato témata a mrzelo nás, že na konci nechápeme vyznění celé hry. Zda otrok po zkušenostech, které zažil ve vztahu k papouškovi, také zatouží po svobodě nebo ne. Na práci vedoucí je nutné vyzdvihnout začlenění tělesně handicapovaného hocha, kterému je na jevišti velice dobře stanovena role. Hraje strom, na který se slétávají ostatní papoušci, což v řádu inscenace působí velice funkčně. Inscenace kombinuje činoherní hereckou akci s hraním s loutkou.
Na závěr bych ještě jednou chtěl ocenit soubory za to, že prezentací jejich celoroční práce vytvořily takto kvalitní přehlídku dětského divadla. Spolu s balónem přání, které dostávaly soubory jako dárek od organizátora přehlídky Jakuba Huláka, bych si přál, ať je takovýchto přehlídek více.
Miloš Maxa