Texty: AS 2003, č. 3, s. 50, Václav Beran.

XVI. ročník Znojemského stromu pohádek

Ve dnech 19. – 23. května 2003 proběhl v Městském divadle ve Znojmě už 16. ročník festivalu amatérských divadelních souborů hrajících pro děti pod názvem Znojemský strom pohádek, jehož pořadatelem byla Znojemská Beseda.V jedenácti představeních se na znojemském jevišti představilo 5 souborů z celé republiky.
Všechna představení sledovala odborná porota ve složení: předseda Karel Brynda, režisér Horáckého divadla v Jihlavě a členové Zdeněk Dryšl, herec Horáckého divadla v Jihlavě a Anna Bazgerová–Janečková, herečka Horáckého divadla v Jihlavě.
Porota udělila několik individuálních cen a čestných uznání. Hlavní cenu přehlídky – Znojemský strom pohádek – získal Divadelní soubor DK ve Žďáru nad Sázavou s pohádkou Saši Lichého Kouzelná lampa Aladinova. Z hodnocení poroty vyjímáme:
Orientální pohádka inspirovaná Pohádkami tisíce a jedné noci patřila po dramaturgické stránce k nejkvalitnějším textům přehlídky, po inscenační stránce pak k jejímu vrcholu. Porota ocenila zejména vyváženost a nápaditost všech inscenačních složek navržených a ztvárněných s nebývalou řemeslnou dovedností. Máme na mysli zejména scénu, kostýmy, rekvizity, choreografii včetně vyrovnanosti všech hereckých výkonů. Stálo by možná za úvahu zamyslet se nad zkrácením některých textových pasáží ve prospěch jevištní akce, což by prospělo někdy rozvláčnému temporytmu inscenace.
Divadelní spolek Rotunda ze Znojma se zúčastnil přehlídky s Pohádkou o líných strašidlech Vladimíra Čorta. Režisér Václav Beran s úspěchem překonal mnohá úskalí textu, mnohdy mnohomluvného a tezovitého. Udělal to výsostně divadelním způsobem, totiž sázkou na jednotlivé herecké výkony, vzácně vyrovnané v projevu všech ženských představitelek. K úspěchu inscenace přispěla i výtvarná složka, zejména pak návrhy i realizace kostýmů. V řešení scény by porota uvítala větší scénickou proměnlivost, tj. aby se zviditelnila proměna století pustnoucího mlýna, tedy aby jeho roztomilý interiér byl až výsledkem práce polepšených strašidel.
Divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou přivezl do Znojma Pekelný mariáš Otakara Starého. Dramaturgická volba tohoto textu nepatří k nejšťastnějším. Pohádka má řadu nelogických motivací a nedotažených situací. V režii Jiřího Hlávky však pohádka působí na diváky svou upřímností a hereckým nasazením většiny účinkujících, jimž dominoval výkon režiséra v roli Breptala. Zřetelný byl rozdíl herecké zkušenosti starších představitelů a mladých začínajících hereckých adeptů, kteří působili v některých situacích poněkud bezradně. Chápeme, že hrající režisér mohl těžko uhlídat i své herecké kolegy, příště by se však měl rozhodnout, dá–li přednost práci herecké, či režijní.
Ani další z „čertovských“ titulů, zařazených do dramaturgie přehlídky, pohádka J. Žáčka a M. Mrázové Jak se čerti ženili v provedení Divadelního spolku Čelakovský ze Strakonic, nepatřil svou volbou k nejšťastnějším. Prostinký příběh bez větší situační zápletky se soubor snažil nahradit jistou dávkou spontaneity. Představení mimořádně prospěla hudební spolupráce Pavla Reitmaiera, který pohádku provázel jako písničkář (chytré texty Petra Prunera). Inscenátorům se tak podařilo neotřelým způsobem navázat úzký kontakt s dětským publikem. Přínosem inscenace byla nápaditě pojednaná kostýmní složka.
Druhé provedení pohádky Pekelný mariáš v podání Divadelního souboru NaKop Tyjátr, Jihlava se pokusilo vyrovnat se s již zmíněnými nedostatky textu, konstatovanými u libického souboru. Ani jihlavské inscenaci se to beze zbytku nepodařilo. Po slibně rozehrané první části se v druhé polovině inscenace – ani přes zkušené výkony některých představitelů – nepodařilo udržet temporytmus. Ani experiment s netradičním obsazením Ježibaby (muž) kromě komického efektu k řešení příběhu nijak nepřispěl. Značně polemická byla náznaková scéna, nepodporující hereckou akci, navíc dezorientující dětského diváka, což naštěstí neplatí o kostýmní složce.
Václav Beran