Texty: ZAJÍC, Vladimír: Prvé perlivé bechyňské Perlení v novém miléniu - Zdaleka ne tak ošklivá jak se původně zdálo. AS 2001, č. 1, s. 12-14.

DS Divná Bára Praha - Oldřich Daněk: Zdaleka ne tak ošklivá jak se původně zdálo
Divná Bára opět potvrdila, že jde o formaci nepochybných divadelníků, kteří umí naťuknout text dramaturgicky a režijně. Pak jako by jim to buď stačilo, nebo se jim nechce dál domýšlet to, co jim text nabízí, co je v něm ukryto, ať už je důvod jakýkoli. Co se realizace týče, vzhledem k dramaturgickému a režijnímu uvažování, lze konstatovat, že herecky je Divná Bára na tom lépe. Aspoň to tak vypadá, neboť v debatě se prokázalo, že ano, že hrají to, na čem se dohodli. Z tohoto hlediska pak, bez ohledu na všechny výhrady, nutno konstatovat, že herecky jsou při naplňování koncepce na výši. No, a co s tím tedy dál? Určitě by měli být pečlivější při hledání všech aspektů, které zvolené texty nabízejí, ať už explicitně či implicitně. Cosi o nedotaženosti vypovídalo i rozpačité řešení tématu mizanscénou, kdy dochází k vzájemnému obkružování bez akcentu. U Daňka se více drželi slupky ořechu - vnějších historických předpokladů a příčin, a méně jádra ořechu - vnitřního konfliktu postav, tedy nabídnutého zrcadla dějů. Jistě, nikdo neříká, že je to snadné, ale píši zde o tom proto, že DB na to má, že všichni mají na víc, než nám nabízejí. Příkladně v Příběhu flanderském se možnosti odzrcadlování „velkých a malých dějů“ přiblížili, a je pouze na nich, aby přišli na to, zda se tak stalo intuitivně herecky či dramaturgicky či...