Texty: ZAJÍC, Vladimír: Prvé perlivé bechyňské Perlení v novém miléniu - Buchty. AS 2001, č. 1, s. 12-14.

Divadlo KÁMEN Praha - Petr Macháček: Buchty
Po loňské tvrdé detektivce, prolínající se s existencionálními kafkovskými pocity (promyšlené byť třeba ne zcela realizačně domyšlené), přišel KÁMEN s Buchtami, které v textu i realizaci jsou krokem vpřed. Tentokrát si podalo ruku absurdní drama co by pinterovský příběh s havlovským vyprazdňováním smyslu slov, to vše zahuštěné tylovskými báchorečnými motivacemi. Přehnané? Ani ne, neboť jde o obrazné popsání jakou podobu text má. Realizace zatím opět pokulhává, i když daleko méně, za textem (můj ryze subjektivní názor). Hned na počátku vytkněme, že temporytmus byl rozpadlý, a jak se v debatě ukázalo, tak nejspíše proto, že ne vše je vyloženo. Tím se děje, že jevištní prostředky, od hereckých přes zvuk a předměty, se tematicky rozejdou uvnitř situace. Tato rozvolněnost se mění v temporytmické nedorozumění i uvnitř dramatické osoby a následně tedy při vespolném jednání. Možná zní tato slova ostře, ale je to proto, že se zdá být nepochybné, že KÁMEN v čele s Macháčkem je soubor, názorové uskupení divadelníků, kteří výsostně autorsky - od textu až po vyjadřovací prostředky - hledají princip, jak reflektovat svou dobu a své pocity. Je úplně jedno jakou formou je nahlížejí či budou nahlížet: tragicky, komicky či dokonce v podobě satyrského dramatu. Záleží jen na jediném, aby dál nepřestali hledat, neboť jsou v dnešní době jistou výjimkou, a člověk musí vážit slova jak povzbudit - což si zaslouží, a jak strčit prst do inscenačně bolavých ran - což si zaslouží neméně. Vykládat příběh, vykládat o tom, jak být celostátně šťastně vylosován coby odměna pro katy, kteří v důsledku bezkonfliktní společnosti přišli o práci, a je o ně pečováno, aby náhodou nepropadli frustraci, je nemožné. Stejně tak nelze vykládat o šťastné rodince či o bohatýru Ilju Muromci, který hrdinu zachrání, čímž mu připraví trauma a sám na své dobré srdce zahyne. To prostě musíte zažít. Možná jde o nádhernou hru, možná o demystifikaci či mystifikaci amatérského divadla a všeho, co na něm v hnutí nabaleno (i to by bylo skvělé), ale já vnitřně vím, že jde o divadelní hledání, o začátek něčeho, co doufám brzy dospěje a vykročí z puberty. Předpokládám, že bych jednou mohl být hrdý na to, že jsem se s Kameňáky v jejich začátcích setkal.