Texty: AS 2003, č. 3, s. 44, Dagmar Weissová.

Regionální loutkářská přehlídka - Plzeň
11.4.-13.4.2003

Přehlídka se konala v malé vísce Chotěšov, asi dvacet kilometrů za Plzní. Vzhledem k tomu, že probíhala současně s regionální výběrovou přehlídkou na Dětskou scénu, nebylo o dětské diváky nouze. Leč, bohužel, jak už tomu náhoda obvykle chce, představení nebyla určena dětským divákům. Navíc se letos neurodilo ani nových souborů, takže se pro konání regionální přehlídky spojily dva kraje. Status postupové loutkářské přehlídky se podařilo naplnit jen s odřenýma ušima. Porota pracovala ve složení: Daniela Weisová, Jaroslav Ipser, Štěpán Filcík.
Stálicí západočeské přehlídky jsou již po léta lidi kolem Zdeničky Vašíčkové, tedy jinak řečeno RÁMUS - v mnoha podobách, letos doslovně, protože dvakrát. Po delším čase jsme zase měli možnost spatřit excelentní ukázku práce plzeňského Střípku a nesoutěžní ukázky práce z dílny dramatické výchovy Danušky Jandové.
Bouďáci letos nic a ani děti pod vedením Ireny Konývkové letos nepracovaly s loutkami. Jiných loutkářů zřejmě v tomto soukrají není!!? Takže rozhodování bylo mezi Střípkem a Rámusem a dopadlo takto:
Nominace: Střípek Plzeň – Kouzelný mlejn. Stručně – koncert pro oči, uši i duši.
Přece jen však podrobněji. Střípek tentokrát sáhl pro inspiraci do krabičky poněkud lechtivých lidových pověstí, písní a balad a připravil pro nás kompletní menu. Ve vynikající scénografii, s perfektními loutkami a ve skvělých kostýmech začíná opulentní hostina, kořeněná přesně šlapající živou muzikou a zpěvem. Představení je složeno ze čtyř drobnějších kousků, z nichž každý je skvěle vypointován a přes zpívání se přejde plynule k dalšímu příběhu. Představení má kromě již zmíněné výborné scénografie a loutek stejně výbornou dramaturgii, hudbu a režii Ivanky Faitlové. O strhujícím temporytmu a hereckých výkonech nemluvě. Po zhlédnutí jsme se shodli, že nám představení připomnělo nejlepší léta hradeckého DRAKu.
Doporučení: RAM.U.S. Plzeň – Smrt si říká Pedro a Pablo. Větev Rámusu – tedy mladí lidé kolem Jakuba Vašíčka s názvem RAM.U.S. opět zvolili pro ně již tradičně netradiční inspiraci - Márquezovu Kroniku ohlášené smrti. Jedná se o kolektivní dílo pod režijním vedením Jakuba Vašíčka, kde jako výtvarný klíč posloužily na scéně natažené prádelní šňůry s rozvěšeným prádlem (nejčastěji spodním), které představuje jednotlivé postavy. Pomocí animace jednotlivých kusů prádla se pak na jevišti odvíjí tragický příběh zbytečné, osudové smrti. Do představení jsou promítány diapozitivy, které mají sdělené ještě umocnit.
Dílo je to jistě zajímavé a vyzývající. Viděli jsme ještě velmi syrový tvar, kde krácení děje bylo občas na překážku srozumitelnosti. Vše ještě nefungovalo tak, jak by mělo, ale soubor si tohoto byl vědom. A protože víme, že na svých věcech vždy pracuje dále, představení jsme doporučili do širšího výběru na LCH.
Představení Rámusu, které jsme ještě viděli, se jmenovalo Do šuplíku a předlohou, jak jsme již zmínili výše, u “Rámusáků” vždycky netradiční, byl tentokrát Návrat Martina – tedy proslavený Návrat Sommersbyho. Dílo jistě odvážné, ale jestli jsme u doporučeného představení občas klopýtali za dějem, tak tady jsme v něm měli zkrátka zmatek. Klíčem a rámcem k uchopení příběhu je živý plán – střídající se postelový dialog ženy se svým milencem a manželem. Přičemž manžel je disident, kterého netisknou a milenec je průchozí, a tudíž by snad mohl manžela přikrýt svým jménem. Před pelestí postele se pak odehrává samotný zdramatizovaný a pochopitelně krácený děj předlohy, který je v klíčových momentech přerušen dalším dialogem. Živý plán vytrhuje ze souvislostí, tím spíš, že se jedná o pomyslný souboj autorky mezi dvěma spisovateli, z nichž každý se chce v díle svým způsobem prosadit. Závěr pak je korunován Sametovou revolucí a oficiálním uvedením díla. No, bylo toho na nás trochu moc. Navíc pro loutkový plán si soubor zvolil sice neuvěřitelně bizardní a zajímavé, leč velice neobratné a téměř neovladatelné loutky. Rámusákům bylo líto, že tato věc nebyla doporučena, protože do ní vkládali větší ambice a zřejmě i víc práce. Nicméně porotě připadala sdělnější a hotovější a také zajímavější inscenace doporučená. Věřím tomu, že soubor i tuto věc ještě dotáhne, a tak se s ní budeme moct setkat znovu příští rok.
pro Amatérskou scénu a časopis Loutkář
Dáda Weissová