Texty: ZAJÍC, Vladimír: Prvé perlivé bechyňské Perlení v novém miléniu - Cesta kolem světa. AS 2001, č. 1, s. 12-14.

Divadelní škola Kolín - na motivy hry Jiřího Janků: Cesta kolem světa.
První a zásadní postřeh zní: na diskusi jsme postrádali režiséra nebo kohokoli z učitelů. Zájem o diskuse, a nejen o jejich představení, mělo jen pár dívek, takže jim po právu náleží Čest & Sláva! Unesly vše, co bylo o inscenaci řečeno, a pokud se ohrazovaly či bránily své, činily tak slušně. S podivem ale je, že kolínská škola frekventanty nevzdělává o divadle teoreticky ani prakticky: jaký má divadlo jazyk, jaké výrazové prostředky, etc. Nuže, co jsme viděli? Na jevišti sestava devíti žen a dvou mužů vyprávěla o hrdince Femina Indiana Jones, kterou si všechny dámy chtěly zahrát. Principem „Cesty“ měla být hra, hraní si jako forma i obsah, hravost jako prostředek i cíl, spolu s pohledem žen (jak v tomto případě jinak) na svět mužů. Škoda, že „civilní“ vstupy, onen rámec, dvoreček, byly skutečně civilní, divadelně nezpracované, takže se princip hravosti zhroutil. Právě diskuse o tom, co je znak, a jak a přes co divadlo komunikuje s příjemcem, ukázalo nedostatky. Ne ve frekventantech, ale ve vzdělávání frekventantů. Též škoda, že řada prvků zůstala jen v rovině pouhého nápadu a dál se s nimi řemeslně ani významově nepracovalo. Tím ztratily svůj původní metaforický, víceobrazný náboj. Příklad za všechny je použití loutek nebo smysl reportérů či stylizovaným pohybem vytvářené prostředí.