Texty: MŰLLER, Václav: Pohádkový mlejnek mlel ve Žďáru nad Sázavou. AS 2003, č. 3, s. 41.

Pohádkový mlejnek mlel ve Žďáru nad Sázavou

Již šest roků se vždy v polovině měsíce března roztáčí ve Žďáru nad Sázavou POHÁDKOVÝ MLEJNEK – krajská soutěžní přehlídka amatérských souborů hrajících pro děti a mládež. O tom, že je divadelníky oblíbena svědčí skutečnost, že se na Mlejnek sjíždějí soubory ze tří regionů: Vysočiny, Jihomoravského i Severomoravského kraje.
Zatímco se loni „neurodilo“ a odborná porota proto na Popelku do Rakovníka neposlala žádný soubor, letos byla sezóna přece jen úrodnější. Potěšitelné je, že mezi doporučené inscenace se probojovala pohádka vesnického souboru z Václavova u Zábřeha. Režisér Jiří Matějček sáhnul po dramatizaci povídky Boženy Němcové Zlatá přadlena.
I když se ne zcela podařilo inscenací sdělit, že se hlavní dějová linie odehrává ve snu děvčete Elenky, má toto představení díky kvalitnímu textu nosnou myšlenku i poezii. Právem si členové souboru odnesli několik ocenění: za ztvárnění titulní role to byla Veronika Matějčková, za postavu Martina Kinkáče Jan Blanka, Soňa Švubová za nastudování hudební a pěvecké složky a Jan Matějček s F. Opravilem získali ocenění za scénografické řešení mnohaobrazového příběhu.
Také domácí DS Domu kultury ve Žďáru nad Sázavou sáhl po jistotě dobrého a jevišti prověřeného textu ostravského autora, režiséra a herce Saši Lichého. Kouzelná Aladinova lampa má přehledný příběh s dostatečným konfliktem, napětím, tajemstvím i jasně vyhraněnými charaktery postav. Jejich čitelné rozlišování nenechávalo malé diváky na pochybách kdo je kdo a jakou funkci v pohádkovém ději má. Ocenit jednotlivé výkony by bylo poškozením druhých. Soubor získal nominaci na POPELKU Rakovník, ocenění za dramaturgický výběr, Ivan Kyncl ocenění za scénografické řešení a Lenka Šindelářová za obdivuhodné kostýmy.
I když divácky vděčným představením byla autorská pohádka Vratislava Kouřila a Ziny Hoškové Dráčku Brno: Jak Kašpárek naučil čerty zpívat, stala se etika příběhu její Achillovou patou. Škoda, že se oba autoři ze souboru, který nedávno oslavil 20. výročí své práce pro děti, hlouběji nezamysleli nad prostředky a způsobem, kterým Kašpárek zvítězí nad ženitbou posedlým kouzelníkem. Za herecké výkony si ocenění ze Žďáru odnesli Zina Hošková za postavu čertíka Písklete, Květa Cebáková za svého rozkošného Kašpárka a Vilém Lipold za působivou hudbu.
Slabinou dalších tří inscenací byly textové předlohy. Autoři se sice opírali o známé a osvědčené aktéry pohádek: princezny, krále, čerty, loupežníky i hrdinné české Honzy či Ondry, ale i o motivy Jana Drdy či Boženy Němcové. Tím jejich inscenace připomínaly Čapkovu pohádku o tom jak kočička s pejskem spolu pekli dort. Zkrátka vymyslet nosný příběh s konfliktem, tajemstvím a hereckými příležitostmi a napsat pohádku pro děti není každému „shůry dáno“. Doplatilo na to i studio Dialog Brno, hrající pohádku O zlém králi, větru a loupežnících i soubor ze Zábřehu s inscenací Do pekla ne. S divadelně nejslabším textem přijel do Žďáru soubor z malé vesnice Prštice. Jejich Král šašků připomínal spíše „studentskou recesi“, obsahově napadající nešvary a zklamání z naší doby. Pro děti nevhodnou jak fabulí, tak jazykem. Účast na Pohádkovém mlejnku však byla pro soubor cennou zkušeností. Vždyť v diskusi vyšlo najevo, že ve své obci chce vedoucí souboru nejen kultivovat mladé, ale práce s nimi má i sociální funkci. V každém případě by začínající soubory měly při rozvažování jakou pohádku pro děti inscenovat, sáhnout po kvalitním, jevištně prověřeném textu.
Mimo soutěž sehráli amatérští divadelníci Domu kultury v Kroměříži na Pohádkovém mlejnku ve Žďáru pohádku POPELKA.
Václav Müller