Texty: BEZOUŠKOVÁ, Simona: Bechyňské perlení 2004 - Rakvičky; 48 lepáků. AS 2004, č. 1, s. 5–7.

Po Divné Báře přišla řada na v Bechyni každoročně přítomné Divadlo Kámen z Prahy. Letos přijelo hned s dvěma inscenacemi - Rakvičky Lotte Ingrisch a 48 lepáků Petra Macháčka, který obě inscenace zároveň i režíroval. Divadlo Kámen tentokrát stylově nahradilo rozdávání kamínků před představením podáváním rakviček se šlehačkou. Divákům samozřejmě chutnalo, ale trochu se obávali, co je čeká před představením 48 lepáků. K nejhoršímu naštěstí nedošlo. Rakvičky, příběh Oldřicha a Emy, kteří se potkají na hřbitově se postupně začne komplikovat. Vychází najevo, že Ema zabila svého otce i s jeho milenkou. Oldřich správně vytuší, že schůzka, kterou si s Emou domluvil nebude příliš bezpečná a všemožně se jí snaží vyhnout. Ema neúprosně trvá na svém, v neděli prostě přijde a přinese rakvičky se šlehačkou. Režisér Macháček dovedl oba protagonisty k jednotnému stylizovanému projevu. Někteří diváci měli ale problém s tím, že představitelka Emy střídala dvě polohy. Velmi zajímavý příběh narážel na nejasné nebo spíše neopodstatněné prostředky a pojetí celé inscenace. Konkrétním problémem byly stále stejné pauzy a frázování, tedy monotónní temporytmus. To je v momentě, kdy je poměrně brzy odhaleno, že Ema je vražedkyně, kontraproduktivní a nic dalšího inscenaci nepřináší. 48 lepáků, krátká hříčka vycházející z matematicko-ekonomického vidění světa, se v Bechyni příliš nevydařila a diváci si z ní odnesli jen obsah, s jehož výkladem a pochopením měli značné problémy.