Texty: ZAJÍC, Vladimír: Bechyňský sekt aneb Perlení 05 - Don Juan. Amatérská scéna 2005, č. 1, s. 13–17.

ŠOS Prachatice - Jean-Baptiste Poquelin Molière: Don Juan. Inscenace přináší obvyklé otázky: jak dnes rozumíme Molièrovi (tvůrci závažných témat a zároveň bombastickému showmanovi krále Slunce) jak chápeme smysl textu a divadelní konvence jeho doby (co vzhledem k postavám akceptovat, a co proměnit) jak přijmout téma her (je Juan prostopášník?, libertin?, narušený jedinec?, totálně free a cool a nic neuznávající?) nakolik jsou potřebné zásahy do textu ve smyslu příběhu a nakolik ve smyslu sdělení, jehož je příběh pouhým nosičem zda stačí najít pouhé ozvláštnění a tak zvaně „nově a neotřele“, tedy zvnějšku Molièra vyložit, nebo je nutné vyjít z vnitřku, tedy zjistit, zda nám poskytne téma souznějící s dneškem et cetera. Nuže, Jaromír Hruška, režisér a tvůrce koncepce příliš do textu nezasahoval, naopak nechal zaznít i ty situace, které se zkracují až na samu dřeň či se vypouštějí. Jemně, ale nezpochybnitelně podtrhl téma poukazující k dnešku, k politicko-společenské situaci. Jsou to motivy přetvářky, vědomé lži, lži všemi přijímané jako pravda myšlená upřímně - to kromě současných politiků už říkal právě Don Juan. Dravčí motivace především poukazují na úplnou ztrátu jakéhokoli morálního úběžníku, jakéhokoli etalonu, kromě postoje: co slouží mně, mému prospěchu a ukojení, je jediné skutečné, a tedy pravdivé. Tím je dáno, že nikdo nepočítá s posledním účtováním, tedy s dodnes nevyřešenou otázkou úzce související s morálním úběžníkem atlantské civilizace, totiž, co přichází po životě. Oproti tomu v postavách Elvíry a Sganarela – ano, hraje ho žena, což je tematicky i divadelně odůvodněno a zprostředkováno – nacházíme ponižovaný a opovrhovaný soucit, schopnost odpouštět a změnit se, včetně toho nejzásadnějšího: vášně! Vášeň nelze spojovat pouze s rovinou erotiky, jde o vášeň k životu i vášeň obětování se pro někoho, popření sebe i svých tužeb ve jménu milované osoby. Toto vše inscenace prachatických obsahuje, přičemž tempo vyprávění je sice volné, avšak uměřené, pouze rytmicky plošší. Jednotlivé situace mají rozličnou stylizaci, tedy rozličnou divadelní i diváckou úroveň, a tak je subjektivní čas diváka delší, než čas absolutní. Určitě ještě dojde ke zkrácení faktickému, i ke zkrácení vnímání, ale inscenace je takto stavěna záměrně, neboť v souboru je řada nových členů a Don Juan byl prostředkem, jak ty, co stojí poprvé na jevišti, naučit základům řemesla. V tomto směru režisér zadání splnil a co bude dál, ukáže možná za rok tento titul, nebo další jiný.