Texty: ZAJÍC, Vladimír: Bechyňský sekt aneb Perlení 05 - Po poledni. Amatérská scéna 2005, č. 1, s. 13–17.

Komorní studio ÁČKO Benešov - Pravda & Švagr: Po poledni. Na jednu stranu se jedná o chvályhodný autorský počin, neboť text si napsali dva hráči přímo na tělo. Na stranu druhou jeho realizace (ale i text sám) vyvolává řadu otazníků, nebo, řečeno s Majkou Kotisovou, řadu Velkých Pročů, jelikož mnohé události v představení klidně nemusely být, jiné jsme naopak silně postrádali. Tento stav snad trochu objasnila diskuze s autory, kteří se přichylují k názoru, proč by to či ono nemohlo v představení být, vždyť je to přece jedno (sic!). K tomuto postoji odkazuje i několik podtitulů, které záběr tématu spíše rozostřují než rozšiřují. Každopádně je v textu ukryta hřivna věčného problému, kterým je ztráta identity člověka. Je jedno z jakých důvodů, neboť spoušťovým momentem rozpadu osobnosti bývá fakt (zjednodušeně řečeno), když člověk nedokáže naplnit svoji představu o sobě, o smyslu svého bytí. Zde je příznačně, a soudím velmi dobře, příkladem neúspěšnost dráhy spisovatelské, což s divadlem souvisí úžeji než jiné profese. Problém inscenace, přes zřejmý herecký a autorský potenciál, přes výraznou dovednost na jevišti jednat slovem i tělem, je nejspíše v tom, že realizace se upnula na vnější příznaky schizofrenie a její eskalaci alkoholem, než na vnitřní znaky k těmto projevům vedoucí. Jistě, to je daleko těžší zobrazit, a navíc text pozvolna svou výpovědní strukturou ustupuje od vnitřního k vnějšímu, a opakováním, točením se do kruhu už nic dalšího nepřináší. Takže text i herci se v jevištní artikulaci dopouštěli koktání. Jeden příklad za všechny. Text říká, že z okna bytu jediné a současně dvojjediné schizofrenní postavy je vidět dvanáct apoštolů staroměstského orloje, kteří občas defilují. To jistě dává význam. Ovšem, vidíme-li tři nehybné ikony světců větší než sami herci, a bez pohybu, tak rázem naskakuje, vzhledem k příběhu, jiný význam. A i kdyby byly stejně velcí a hýbali se (někde to prý zrealizovat jde), pak je opět jiný smysl tohoto výtvarně významového gesta, neboť přinejmenším jsme uvnitř orloje a světci nám pochodují na pavláčce, ne kdesi přes ulici. Konkrétní příklad za mnohé, případ popsatelný pár slovy, oproti několikastránkového popisu jednání. Lze říci, že autoři by si měli leccos ujasnit, provést selekci, a potom se vypravit na Šrámkův Písek, kam jejich inscenace neoddiskutovatelně patří.