Texty: ZAJÍC, Vladimír: 12 představení XII. ročníku Bechyňského Perlení - Tramvaj do stanice touha. AS 2006, č. 1, s. 14-17.

Komorní studio Áčko Benešov - Tennessee Williams: Tramvaj do stanice touha. Některé aspekty se až ke zbláznění opakují. Áčko jako vždy přijde s rajcovní inscenací, a jako vždy je někde zakopána hřivna, která pod zemí prostě zůstane. A jako vždy má inscenace absolutní vrchol a dno, a nic mezi tím. Nádherně tematizovaná scénografie, ale odfláknuté rekvizity. Výtečně lkající duchovní trubka, ale místo zvuků jeky paskvilní. Stanley je zosobněn hercem s darem od Boha, který se nesplete, aniž ví proč, ale Blanche je neohraničená a jen slova chrlící. Zdálo se zřejmé, že jde o výklad, podle kterého není na tomto světě místa pro lidi typu Blanche, protože na ně nemáme ani náladu, ani čas, a jen nám rozrušují zajeté koleje bytí. Tedy, že hrdinou je Stanley, který má právo Blanche zlikvidovat, neboť je ovádem dorážejícím bez příčiny, bez jakéhokoli etického či člověčího oprávnění. Ovšem při diskuzi vyšlo najevo, že má jít o pravý opak. Tak tedy nevím. Nevím, nakolik je to v tomto tvaru možné, zato vím, že by se mělo škrtat a škrtat, ať už je hrdinou kdokoli, a dále vím, že přesunutí tématického důrazu bylo více než oprávněné. Z důvodu současnosti, a především z důvodu skutečně uvěřitelné lásky mezi Stanleyem a Stellou, která v sobě nese víc života a bytí než Blanche, která se ji snaží zrušit. Ta ovšem zůstává pouze u slov a není ji v situacích dán prostor, který by ozřejmil, co a proč říká. Je to škoda? Je!