Texty: Frenštátská společnost ve 2. polovině 19. století - Z historie muzejní a vlastivědné práce ve Frenštátě pod Radhoštěm

Významnou kapitolu v historii kulturního života města sehrálo ochotnické divadlo. Ve svých počátcích i ono souvisí s hledáním národní osobitosti, s hájením národních zájmů a s českým vlasteneckým usilováním vůbec. V menší či větší míře je toto poslání naplňováno i dramaturgií kočujících společností a zájezdových představení profesionálních „kamenných“ divadel. Prvním projevem českého ochotnického
divadla v místě a zároveň i vystoupení národního bylo uvedení veselohry V. K. Klicpery Divotvorný klobouk a frašky se zpěvy F. E. Hoppeho Domácí čepička doktora Fausta frenštátskými ochotníky na sýpce hostince V. Ježíška na náměstí v domě č. p. 29 v roce 1836.
Na činnost divadelního spolku z let čtyřicátých a šedesátých – dokládá jej například recenze autorského a režijního uvedení frašky R. Kalluse Volby v Kocourkově v Opavském besedníku z r. 1861 „…přičiněním několika národomilovných, obětavých a schopných mužů národní ruch zmáhá. Účastenství obecenstva bylo veliké, zvlášť krásné pohlaví bylo četně zastoupeno, a dokázalo tím, že si jazyka národního a ušlechtilé zábavy více vážiti umí ...“ – navazuje od poloviny sedmdesátých let Jednota divadelních ochotníků (od r. 1875). Výnos svých představení věnuje na školní pomůcky či na knižní fond společenské knihovny – zcela v intencích svých stanov, z nichž vyjímáme „... pěstováním divadelního umění šlechtiti mravy a podporovati ústavy a spolky dobročinné.“
Bývalý člen herecké kočující společnosti J. A. Prokopa Prvního národního divadla pro venkov herec J. L. Turnovský mile vzpomíná na Frenštát těch let, který navštívil s divadelní společností ředitele A. Mušky v roce 1869 – „A zažili jsme na té pouti dnů veselých a smutných v neustálém střídání. Také jsme byli v místech, kde z naší strany buzení ducha národního naprosto již třeba nebylo. Takové místo je například Frenštát pod Radhoštěm: občané tamější byli a jsou pokročilí v ohledu každém, vzděláním i vlastenectvím. Jakožto obchodníci s tovarem tkalcovským, v domácích továrnách hotoveným, procestovali mnozí Frenštačané hodný kus světa a jsou také s Prahou ve stálém spojení. Tyto styky jsou na prospěch společenskému životu doma a tímto čilým životem liší se Frenštačané od občanů v městech sousedních. Vědomí národní zapustilo ve Frenštátě hluboko své kořeny a sotva se klamu v mínění, že na Moravě jest jen asi měst pět, v nichž český život národní tou měrou je domovem jako ve Frenštátě. Naše divadlo mělo v tomto městě mnoho příznivců, herci mnoho přátel. Byli to dnové utěšení, ježto jsme s národovci frenštátskými strávili.“
Jednota po roce 1885 již není aktivní, její poslání ochotnického divadla převzaly organizace a spolky v místě. I když snahy o založení a další existenci frenštátského Sokola se datují již do sedmdesátých let minulého století (v r. 1871 má 60 členů, v r. 1872 je členem Župní jednoty moravské v Brně, v roce 1873 vítají sokoli Fr. Palackého ve Frenštátě p. R., v r. 1875 má Sokol 27 členů činných a 16 přispívajících), počíná Tělocvičná jednota Sokol psát svou historii tělovýchovnou i vzdělávací v roce 1890 (předseda Emil Kostelník, náčelník R. Křenek, zapisovatel J. R. Vitásek, zpravodaj J. Felix). Od II. Všesokolského sletu v Praze v r. 1891 se účastní všech sletů dalších. V roce 1892 přijímá Jednota společně se slovy M. Tyrše „V mysli vlast, smělost v srdci, v paži
sílu“ z rukou ženy svého starosty Marie Kostelníkové sokolský prapor, o rok později je ustaven ženský odbor Sokola, v průběhu let další – zábavní, vzdělávací, cvičitelský sbor. V roce 1906 otevírá novou budovu Sokolovny, na jejímž hřišti probíhají veřejná cvičení. Uvedením ochotnického představení operety Morduňk při měsíčku na Silvestra 1890 se počínají psát i dějiny sokolského ochotnického divadla. Navazuje na předchozí činnost Jednoty divadelních ochotníků, zřejmě s totožným členským zázemím. A obdobným sociálním porozuměním je výtěžek 400 zl. z uvedení žertovné opery I. Ilnera Kvas krále Vondry XXVI. v lednu 1891 určen pro „obecní chudinu“ a vypovídá o tíživé hospodářské a sociální situaci ve městě. A výňatek z dopisu obecní rady z r. 1891, apelující na dobročinnost spolků, naznačenou atmosféru dokresluje: „Nouze a bída u zdejších každé
ho zdroje výživy zbavených tkalců nabyla za příčinou nynější přísné zimy takového vrcholu, že se oprávněně obávati jest vypuknutí epidemie a hladu ve Frenštátě.“ Repertoár sokolského divadla je samozřejmě závažnější než již výše zmíněné tituly a z nabídky uváděných inscenací do počátku I. světové války zaznamenejme z činoher Nerudovou Prodanou lásku (1894), Tylovu báchorku Strakonický dudák (1894), Klicperův Divotvorný klobouk (1896), Kvapilova Oblaka (1904), F. X. Svobody Směry života (1909), Jiráskova Pana Johanese a Vojnarku (1911), z oper V studni V. Blodka (1903), z operet Suppého Žádný muž a tolik děvčat (1899, 1904). Z let 1911 až 1912 se v souvislosti se sokolským divadlem připomíná spoluúčinkování stolové společnosti KOS (od r. 1899). I v programovém provolání k ustavení Řemeslnické besedy z roku 1882 se zdůrazňuje práce na poli národním – „...spolek mimo otázku zájmů našich se týkajících všímati si musí i národnosti a hrdě jako takový dokázati, že není a nebude posledním v řadě bojovníků za řeč mateřskou.“ A ve stejném duchu hovoří i jednací řád zábavního odboru zmíněné besedy – „Úkolem zábavního výboru jest pořádání zábav osvěžujících ducha, přispěti ku zvelebení myšlenky národní a pokrokové.“ Dramatizace sociálního románu J. Arbese Moderní upíři (1885), uvedená v roce pražské premiéry, je výjimečná, jinak se nabízejí převážně žertovné výstupy. V roce 1898 jsou členy besedy tkalci ze zaniklého spolku tkalcovského (nástupce zrušeného tkalcovského cechu) a beseda je přejmenována na Živnostensko-dělnickou jednotu. Na půdě Křesťansko-sociálního spolku (1897 - 1947), sdružujícího převážně katolické dělnictvo s posláním jeho vzdělávání, byla v roce 1910 založená Jednota Čsl.
Orla. Zve návštěvnickou obec například na vánoční hru se zpěvy Svatá noc (1899), na opery Andulka (1902) a V studni (1911) R. Nejedlého a V. Blodka. Ochotnické práce se účastnil i sochař a malíř J. Knebl, např. v Zeyerově hře Radúz a Mahulena jako herec a výtvarník (tato pohádková hra byla provedena i při slavnostním otevření
Orlovny v roce 1927). Další ochotnická aktivita je spojena například se studentským feriálním divadlem (fraška F. F. Šamberka Svatojánská pouť, 1891), Společností přátel hudby a zpěvu a s osobou K. Budíka, dirigenta a ředitele kůru (opera B. Smetany Prodaná nevěsta, 1897), sociálně demokratickou stranou (jednoaktovka První máj při prvních oslavách 1. máje ve městě v roce 1908, hra E. Hegnera Průboj, 1913), Dělnickou tělocvičnou jednotou (od 1910), místním odborem Národní jednoty pro východní Moravu (1902 - 1928) v Trojanovicích (např. J. Vrchlického Noc na Karlštejně, 1912) a jinými občanskými subjekty – jejich činnost překračuje rámec tohoto článku ohraničeného rokem 1914. Frenštátské ochotnické divadlo našlo přístřeší zejména v restauracích Střelnice, na Novém světě, Slavii, v Katolickém domě, od r. 1906 v Sokolovně (od r. 1921 s oponou malíře B. Bartoše).
Moravskoslezský kraj, 2007