Texty: AS 2003, č. 3, s. 36, Ladislav Vrchovský.

ŠTIVADLO VE ŠTÍTINĚ
Venkovské divadelní soubory bojovaly o postup na národní přehlídku

Štítina. Přehlídka venkovských divadelních souborů Štivadlo 2003 byla v neděli 18. května ve Štítině u Opavy ukončena vyhlášením vítězů. Byť šlo o přehlídku souborů z moravskoslezského kraje, do Vysokého nad Jizerou byl nakonec nominován soubor z kraje jiného. Vesnická ochotnická divadla ze severu Moravy a Slezska tentokrát
postupu odpovídající kvalitu nenabídla. Podíváme–li se však na kvality jiné, související např. se soudržností souborů, s atmosférou uvnitř ochotnického divadla, dá se říci i s kvalitou spolkového života a jeho průvodními jevy, nelze než zatleskat. Ve všech případech šlo ve Štítině o výbornou partu s přátelskými vztahy.
Totéž platí i o dalším fenoménu, spojeném s těmi soubory, které si vychovávají dorost (Dětské ŠAMU Štítina). Zde lze s mimořádným potěšením hovořit o rozvoji dětských osobností v tom duchu, jak jej známe z přehlídek dětských divadelních souborů, pokud je jednotlivě sledujeme delší dobu: děti získávají jistotu v jednání, zlepšují si artikulaci a dokonce i samotný prospěch ve škole. Štítinské dětské ŠAMU, to je příslib divadelnímu životu ve vsi do budoucna.
Vrátíme-li se k soutěžícím souborům, pod kritickým pohledem vystoupí zejména nedostatečná práce s textem v době přípravy inscenace. Málokdy dojde k dramaturgickému rozboru předlohy, k úvaze, kam směřovat výpověď inscenace. Naopak častokrát soubor připustí konání premiéry v době, kdy ještě text není zažitý. To vede k nejistotě na jevišti, herci nejsou schopni spontánního hereckého projevu, působí svázaným dojmem a nejsou věrohodní.
Dalším problémem je výběr předlohy vzhledem k potenciálu souboru. Stalo se v průběhu Štítinské přehlídky několikrát, že diváci tleskali kouzlu nechtěného, když se před jejich očima na scéně objevily partnerské dvojice různého věku, a představa sblížení mezi mužem a ženou v těchto případech působila mimořádně komicky.
Nedostečná je práce s hudbou. Pokud se objeví živá přímo na scéně, je to vždy osvěžení, soubory to vědí, mnohé disponují hudebníky a zpěváky, a nevyužívají toho. Příkladem nechť je dětmarovická společnost Miroslava Dědice, ojedinělý to příklad živého vystoupení kytaristy a zpěváka v inscenaci (oceněno odbornou porotou). Kvalitativní vzestup přinesla práce se scénou. Snad je to dopad grantového řízení, díky kterému mají soubory na jednotlivé inscenace více peněz a mohou si dovolit nákladnější scénografii.
Rozprava mezi porotou a soubory se často točila kolem problému výslovnosti, kolem místního dialektu či krajového akcentu. Na jedné straně lze jen doporučit účast na práci místního ochotnického souboru ve vesnici i těm, kteří se dopadu místního nářečí na vlastní mluvený projev těžko zbaví, neboť samotné ochotničení zvyšuje kvalitu života těchto nadšenců. Na straně druhé však je nutno konstatovat, že se často jedná o velkou překážku v ocenění práce souboru, protože prostě herci neumí česky. Kéž by v těch nejkřiklavějších případech herci na scéně alespoň čistě artikulovali, vedoucí souborů nebo režiséři však i v této oblasti pravděpodobně věnují hercům málo pozornosti.
Soutěže se zúčastnilo celkem osm souborů. Divadelní soubor Berani Těškovice přivezli Šamberkův Blázinec v prvním poschodí v režii Oldřicha Lindovského. Hereckým výkonem zaujala Soňa Ulmannová v roli Kláry, manželky lékaře.
Děti ze souboru ŠAMU Štítina předvedly pohádku Jaromíra Sypala Z pekla štěstí a všechy bez výjimky získaly cenu mladých talentů. Navíc pak ještě čestné uznání za režii získala hned čtveřice režisérů pohádky: Oldřich Číž, Vladimíra Pěčonková, Marie Dominiková a Radim Tylšar.
Divadení soubor Chaos z Valašské Bystřice přivezl Tobisovu Uličnici, činohru upravenou podle známé operetní předlohy. Režisérka této inscenace Ludmila Bolfová získala čestné uznání za režii.
Divadelní soubor Miroslava Dědice z Dětmarovic soutěžil s komedií Dívka na vdávání, kterou na motivy prózy Miroslava Švandrlíka napsali členové souboru Miloslav Helleman a Václav Strumínský. Z této inscenace získal cenu za hudbu a její interpretaci Jan Dospiva.
Divadelní soubor Kozlovice soutěžil s inscenací textu Pan radní si neví rady Jana Havláska v režii Miroslava Dědice j.h. Představitel radního Diševského Jan Chýlek získal čestné uznání za mužský herecký výkon.
Lidová scéna z Bernartic nad Odrou přijela s Talismanem Johanna Nestroye. Režisér a autor scény Ivan Prašivka získal cenu za scénografii. Divadelní spolek Kotouč Štramberk předvedl Jednu kalorii něhy, hořkou současnou komedii G.N. Nikolova. Režisérka Pavla Jurková byla odměněna cenou za dramaturgii. Závěr přehlídky obstaral DS Kulturního střediska Velká Bystřice s inscenací tří jednoaktovek Eugčna Labiche, které pod názvem Případ v Klášterní ulici režíroval Tomáš Hradil. Ten také získal cenu za režii. Kromě toho byla u této inscenace udělena i cena za mužský herecký výkon Svatopluku Zatloukalovi, za ženský herecký výkon Marii Pecůchové a také čestné uznání za scénografii Zdeňku Hrbkovi a Tomáši Hradilovi. Na národní přehlídku postupuje soubor z Velké Bystřice.
Letošní ročník se vyznačoval snahou ochotníků uvádět častěji inscenace lehčího a zábavného žánru, hlavním nedostatkem byla nevyrovnanost hereckých výkonů, potvrdil se však fakt, že v každém souboru je nejméně jedna vyspělá interpretační osobnost. Příslibem do
budoucna je zájem o divadlo na vesnici a účast řady mladých talentovaných ochotnických herců. Mimořádné uznání zasluhují pořadatelé soutěže, základní škola a obec Štítina, a především pozorní a vstřícní místní diváci, kteří naplnili sál při každém soutěžním představení.
Ladislav Vrchovský