Texty: AS 2003, č. 3, s. 35, Martina Musilová.

Hanácký divadelní máj – Němčice nad Hanou 2003
(Moravská regionální přehlídka venkovských divadelních souborů a Moravská regionální přehlídka činoherního divadla pro děti)

Letošní přehlídku Hanáckého divadelního máje nejúspěšnější inscenace rámcovaly. Nejvýraznější z představení pro děti bylo hned to první, pohádka Modrý hrnec, která vznikla na motivy textu Miloše Macourka O modrém hrnci, který rád vařil rajskou omáčku. Ochotníci z Divadla BLIC z Ostrožské Nové Vsi pod režijním vedením Ivy Bendové rozehráli v prosté a na proměny bohaté scéně hru plnou nápadů. Nechali se vést Macourkovým asociativním textem. Herci se proměňovali hned z hrnce na omáčku, ze strašidla na plavkyně nebo z rybáře na rybu. Inscenaci rytmizovaly na jeviště situované hudebnice s užitím Orffových nástrojů.
Představením pro dospělé, které uzavíralo celou přehlídku, byl Nestroyův Zázračný talisman v podání boleradického DS bří Mrštíků. Soubor je to víc než zkušený. Obdivuhodnou práci režisérky Aleny Chalupové doplnila Milena Karberová, autorka hudby respektive písňových výstupů herců. Boleradičtí zvolili pro nastudování hry starší překlad, kterým se nese realita Nestroyovy Vídně (ačkoliv je fraška lokalizovaná do Prahy) i epocha divadla, která nestroyovskou frašku zrodila. Zábavné, moralizující divadlo, které znovu překvapilo výrazným citem pro hru. A je to právě cit pro hru a radost z ní, kterou je boleradický soubor proslulý, takže není divu, že představení přineslo dva velké herecké výkony. V hlavní roli Tita Lišáka exceloval Zbyněk Háder, v postavě Hraběte pak Jan Koráb.
Mezi těmito krajními mantinely přehlídky zazářil ještě pohádkový Zázrak vřesovického DS Máj. Hru Naděždy Jedličkové, která vznikla na základě chodské pohádky, vřesovičtí ochotníci znovu přepracovali. Na tomto faktu je pozoruhodná životnost a živelnost lidového vyprávění. Příběh se vrátil tam, odkud vyšel. V anekdotickém příběhu o rozbité soše svatého Floriánka, kterého o pouti musí zastoupit jeden z místních chasníků a celý svátek odestát v kostele, nejvíce pobavilo a zaujalo herectví Vladimíra Vávry v hlavní roli faráře a Kláry Kaprálové v roli děvečky Káči. Ovšem hlavní kvalitou vřesovického souboru je nehraná pospolitost, takže zdůrazňovat jednoho znamená upírat pozornost všem ostatním.
Vřesovický soubor se ale vyznačuje něčím podstatnějším. Mohli bychom to nazvat insitním uměním, jenže o umění jde až v druhé řadě. Mohli bychom mluvit o tradici sousedského divadla, které před sedmdesáti lety inspirovalo E.F. Buriana. Z antropologického hlediska bychom mohli zdůraznit zažívanou pospolitost, kterou Vřesovičtí skrze hru infikují své diváky – to cosi nad a mimo divadlo. Možná bude dobré zmínit, že soubor vede režisér Josef Fica, evangelický farář. Činnost souboru je úzce spjata s životem místní náboženské obce.
Druhým představením zprostřed týdne byly Motýli hvozdenského Kroužku divadelních ochotníků. Ochotníci z Hvozdné si vybrali vysoce kvalitní a náročný text amerického autora Leonarda Gersche. Tato jemná studie rozkrývající dozrávání tří postav patří do proudu psychologických her šedesátých let. S náročným textem se mladí herci Jan a Alena Balajkovi (postavy Don a Jill) vypořádali i díky zkušenému herectví hostující Mileny Marcilisové (Donova matka), která je doma ve zlínském divadle. Ta jim byla na jevišti skutečnou partnerkou a spoluhráčkou, což svědčí o hereččině opravdovém vztahu k divadlu i o obdivuhodné kázni.
V ostatních představeních souborů hrajících pro děti se důsledně opakoval jeden motiv. Ať už to byla pohádka Královnička z rolniček R. Dubanského DS HOKUS Postřelmov, Poněkud ztracená princezna R. Lošťáka DS J. K. Tyla Brodek u Přerova, Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda Z. Kozáka DS FLOK Samotišky nebo Popelka M. Holkové DS DK Kroměříž – Mladá scéna, o všech platí, že hlavním úskalím jejich snažení byla dramaturgie. Přílišná devótnost autorům a jejich textům zahraným pohádkám příliš neslušela. Většinu zmíněných souborů tvoří mladí herci ve věku od 12 do 25 let. Je na pováženou, že se tito mladí herci nechávají nepříliš kvalitními texty tak svazovat. Škoda! Sympatické soubory se, snad ze slušnosti, drží oficiálně publikovaných tzv. „diliáckých“ textů, které byly leckdy napsané jen „pro kšeft“ nebo podle ideologických směrnic předlistopadového režimu. Za inspirační vzor můžou posloužit divadelníci z Vřesovic, kteří při přípravě pohádky Zázrak vyšli z ideologicky upraveného chodského příběhu, ujali se ho však po svém, převyprávěli, a doslovili podle svého cítění.
V kategorii představení pro dospělé vévodil tradičně komický žánr. Soubory se s náročnými předlohami potýkaly tu s menším tu s větším úspěchem. V každém případě všechny komedie dobře známých autorů poskytly příležitost pro vznik kvalitní zábavy. Potěšující byla Ryba ve čtyřech (W. Kkohlhaas a R. Zimmerová) Podhradského divadla Plumlov. Znovu příjemně překvapila Veselohra na mostě V.K. Klicpery domácího souboru Na Štaci. Po svém se poprali s Charleyovou tetou (Jevan Brandon-Thomas) v souboru KLYH při TJ Sokol Lysice a s dalším Nestroyovým Talismanem v souboru MSKS Velké Opatovice.
Vedle skupiny her komického žánru se na přehlídce objevily i tři inscenace, ve kterých převládal autorský přínos. Byla to původní dramatizace románu Oscara Wilda Obraz Doriana Graye Malé scény ZUŠ Zlín, pásmo scének Nikdy nevěř Afroditě začínajícího souboru FDKS Bojanovice a V. Peškem upravenou hru Ivy Peřinové Zvířecí divadlo aneb Tramvaj do stanice konečná Ořechovského divadla, jehož osobitý styl dnes již není třeba představovat.
Martina Musilová