Texty: Skupovy Strakonice

SKUPOVY STRAKONICE (27. - 29. 3. 2008)

Soutěžní představení začínala až v pátek odpoledne. Tak, co jsem to spatřil, když jsem dorazil?

Pátek - 15,30 hodin malý sál DK
LS Radost, Strakonice: Václav Novák - Cirkus Ferdinand Kmenový autor souboru tuto hru i režíroval. Tak jsem se těšil na artistická čísla na černém divadle, leč moc jsem se jich nedočkal. A když, tak nebyla, až na malé výjimky, moc vtipná, nebo byla špatně nasvícená. Soubor nevyužil možnosti, jež tato technika umožňuje. Živá cirkusová babička dlouze povídá a vzpomíná, až je zpátky v době svého mládí. Promění
se v marionetu. Pěkný trik. A pak už se hraje několikrát s těmito proměnami. Mladík František chce být nejslavnějším cirkusovým ředitelem,
krotitelem a klaunem, jenže toho moc neumí a nemá ani žádná zvířata. Eržika mu nabízí domácí zvířectvo (masky). Odmítá. Je odlákán do
ciziny. Scéna Paříže zabírá celé jeviště a nasvícená vypadá fantasticky. Leč soubor ji nevyužívá a namačkán hraje v jedné třetině jeviště. František je v cizině opuštěn a vypískán. Vrací se pokorně domů. Domácí zvířectvo (již řádně nasvíceno) se uklání. Domnívám se, že problém celé inscenace je ve stavbě příběhu. Byl jsem mírně zmaten.

17,00 hodin malý sál DK
LS Radost, Strakonice: Josef Křešnička - Třetí sudička
Soubor sáhl po 20 let staré inscenaci, ale nebylo to na ní vidět. Na scéně je obrovitý sud, po stranách muzikanti. Hrají živáci a jakési velké tyčové loutky. Narodí se princ, sudičky způsobí, že je dobrý, ale ošklivý. Narodí se princezna, sudičky způsobí, že je krásná, ale zlá. Do toho se plete královna. Sudičky způsobí, že princ je krásný a princezna ošklivá. Do toho se plete královna. Sudičky způsobí, že zkamení. Tak ji postaví na náměstí jako pomník. Muzika vyhrává, zpívá se i tančí. Je to lehké, veselé. Chtělo by to občas zpřesnit práci s loutkami. Některé důležité scény se odehrají příliš rychle, a to je škoda. Výhradu bych měl k rukám loutek, mají takové divné provázkové ruce. Jinak jsem se skvěle bavil.

Sobota - 10,00 hodin malý sál DK
DS Copánek, Písek: Karel Jaromír Erben, Šárka Hůlová - Pták Ohnivák a Liška Ryška
Hrají dospělí i děti. Zatímco dospělí hrají velkými pěknými marionetami na drátě (asi 70 cm) na podlaze jeviště a v pozadí umístěných praktikáblech, kterým vévodí veliký strom, děti pozorně sedí po bocích jeviště a nastupují, vždy když je třeba stvořit neprostupný les, cestu, služebnictvo nebo něco na způsob antického chóru. Funguje to výborně. Soubor vznikl nedávno a toto byla jeho třetí inscenace. Ne všichni loutkovodiči hráli důsledně přes loutku, či ji umně ovládali. To se časem naučí. Důležitá byla úprava textu, která byla divadelně naplněna a kterou provedla Šárka Hůlová před dvaceti lety, po té co absolvovala několik seminářů na Loutkářských Chrudimích (Dvořák, Hanžlíková a další). Byl jsem spokojen.

13,00 hodin malý sál DK
LS Kašpárek, Soběslav: Marie Křížová, Michala Humlová - O Studánkové víle
Soubor vznikl v loňském roce ze zbytku členů zaniknuvšího souboru Ladováček. Hraje v kukátku s rozdělenou interpretací a unanovskými marionetami. Delší technická závada na zvukovém zařízení během začátku představení soubor jistě trošku rozhodila. Ale rázná paní naučila děti
písničky a pověděla, o čem to bude. Rozhrnula se opona a Kašpárek nám to zopakoval. Honzík sedí stále u počítače. Jednou jde s dědečkem do lesa a ztratí se, potká čerta (nebo co) a mluvící zvířátka. Vysvobozují Studánkovou vílu tím, že čistí studánku. Binec, který z ní vytahují, házejí
za hlavu do lesa. Ukázkově nepoučený soubor. Všechno vypráví namísto odehrání, jsou zde téměř shodné hlasy pohádkových hrdinů a při
nedodržení pravidla „která loutka mluví, ta se hýbe“, je obtížné zjistit, která loutka vlastně mluví. Že by se našla troška legrace i v tomto velmi
slabém textu, je ani nenapadlo. Ale soubor má nadšení i chuť se vzdělávat. Tož, ať se jim daří.

15,00 hodin malý sál DK
LS Borovany: Dřevěný vojáček a jeho přátelé
Na předscéně je náznakový dětský pokojík s hračkami. Děti si hrají, přijde maminka, zalije květiny a jde se spát. Přirozené, nenásilné. Otevře se
opona - kukátko. Unanovské marionety na nitích, rozdělená interpretace. Zmenšili květiny, obraz i další věci z pokoje. Jakoby zapomněli na to,
co už v předchozích letech předvedli, humor a zkratku. Na předscéně je dřevěný soustružený vojáček, na scéně téměř stejný, má jen hýbací nožičky a je na nitích, čímž nemůže být rázný při střetech s čertíkem z krabičky, který není na péru, ale je nahrazen čertem marionetou (což nebylo nejšťastnější řešení). Oč lépe by se jim hrálo s dřevěným vojáčkem na drátě a čertem třeba dupákem! Tentokrát jsem, páni hasiči, nebyl potěšen.

17,00 hodin malý sál DK
LS Malá scéna, Hořovice: Jaroslav Pelikán - Kterak hloupá Káča k rozumu přišla
Zkrácenou verzi pohádky na motivy lidových povídaček pro loutkové divadlo upravil Jaroslav Pelikán, který to rovněž režíroval. Pokus o loutkovou
hru, ale má mnoho slov a námětů na několik pohádek. Snaha o humor většinou slovní. Marionety, kukátko. Hospoda: stůl, židle, zrcadlo,
výčepní pult i s pípou, který překáží příchodům a odchodům loutek, vše namačkáno tak, že loutky nemohou ani hrát. Pivo stejně nenatočí. Při
příletu loupežníka a čarodějnice mohla být legrace, při vyplácení čerta další. Peklo vypadá dobře, ale nevyužili ho. Chtělo by to více přemýšlet
jak o textu, tak o akcích pro loutky. Škoda. Ale dobře to dopadlo, zlo bylo potrestáno, dobro zvítězilo.

Porota ve složení Daniela Weissová, Josef Brůček a Jaroslav Ipser
nominovala na Loutkářskou Chrudim představení Třetí sudička loutkářského souboru Radost Strakonice a udělila cenu inscenaci a kolektivu za herectví.
Dále doporučila na Loutkářskou Chrudim inscenaci Pták Ohnivák a Liška Ryška divadelního souboru Copánek z Písku a udělila
mu cenu za výtvarno.

Jaroslav Ipser