Texty: Pražský Sokolíček, LD - Janek a drak, účast na KP - Jiří Středa v Loutkáři 2008, č. 3

I Pražský Sokolíček patří neodmyslitelně k této hostivařské přehlídce. Vedený neúnavnou Janou Evaldovou, prezentuje představení, která nám
z bohaté loutkářské amatérské minulosti připomínají typ tvorby, kterou měl soubor, týden co týden, uspokojit věrné diváky jinou hrou. A Pražský
Sokolíček nebude v této praxi souborem jediným. Je rozhodně zásluhou Štěpána Filcíka, stejně jako pořadatelů této nominační přehlídky, že i
těmto souborům je věnována pozornost. Na jedné straně zde vidíme ambiciózní pokusy, rodící se jako v laboratoři, umožňující méně zdařilé
výsledky časem nahradit novým hledáním a vložením jiných uměleckých ingrediencí, na straně druhé, stejně poctivou snahu nezklamat pravidelné návštěvníky čekající po týdnu na novou pohádku. Vzájemné přiblížení těchto dvou existujících pólů loutkářské amatérské tvorby je víc než obtížné. Soubor zde uvedl v režii své principálky Jany Evaldové, nepříliš zdařilou hříčku Jana Forejtára Janek a drak. Porotě nemohly uniknout stále se zlepšující mluvičské party, snaha doplnit a zlepšit fundus loutek, ale nebylo možné se smířit s hrou, která, ač dílem současného autora, nabízela prvorepubliková klišé, tisíckrát variované situace kolem draka, drakovi obětované princezny a humor typu „honem na kutě, zejtra sejmu tě“. Ten neúprosný rytmus představení, kterými chce soubor uspokojit zájem diváků, může být vyvážen jen kvalitními texty. Třikrát, desetkrát zvažovanými, než se v sobotu objeví na jevišti.