Texty: VÖRÖŠOVÁ, Markéta a BRTNICKÁ, Dagmar: Stodůlecký píseček 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 17 - 18.

Stodůlecký píseček 2009
13. ročník krajské přehlídky experimentálního divadla Stodůlecký Píseček 2009 s výběrem na Šrámkův Písek a studentského divadla na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí se z důvodu rekonstrukce Klubu Mlejn přesunul do KC Zahrada na Jižním Městě. Hlavním pořadatelem je o.s. KlubKO, které by se neobešlo bez podpory tradičních partnerů, KD Mlejn, o.p.s., Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. města Prahy a v neposlední řadě Městské části Praha 13, kam Píseček neodmyslitelně patří a jistě bude patřit i do budoucna.

Odborného posouzení zúčastněných inscenací se ujala čtveřice porotců - Šárka Havlíčková, Martina Černá, Tomáš Žižka a Vladimír Hulec. Soutěžního klání se v termínu 20. - 22. 3. zúčastnilo šest studentských a stejný počet experimentálních inscenací.

Autorský počin Ivety Duškové Západovka je parodií na veškeré konvence ve westernovém žánru. Herce souboru z Černošic na jevišti doprovázela na klavír a buben muzikantka, která přispěla k lepšímu konečnému dojmu inscenace.

Studentský divadelní soubor gymnázia Jana Keplera ŠOK se předvedl v inscenaci Toulavý student s kramářskou nůší. Jednalo o sehrání svou nesourodých scének, kdy se nejdříve na jevišti proběhla vtipná akce založena na nedorozumění mezi Francouzem a natvrdlým policistou, aby se následně odehrála fraška Hanse Sachse o napálení hloupé ženy a jejího manžela. Soubor Ojebad sehrál představení s názvem Chal-Gallai, vlastní dramatizaci románu ruského spisovatele Daniila Charmse.

Zpěvy sladké Francie předvedl DS Ty-já-tr Šupitopresto. Jednalo se o typicky studentské představení. Hra o lásce, zradě a podvádění se v projevu mladého hereckého souboru s nízkým věkovým průměrem zdála lehce nepřiměřená, neboť by spíše slušela starším aktérům, ale je jasně viditelné, jaký potenciál v sobě soubor ukrývá.

Tradiční účastník Písečku, soubor HELE ze ZUŠ Křtinská v Praze 10 se opět věnoval dílu Arnošta Goldflama. Inscenace Zkouška byla vedena tradičními postupy a dvě postavy zvládly jejich představitelky na výtečnou.

Absurdními tématy se zabývá studentský soubor Patologické jahody při Spgš Futurum z Prahy Hostivaře. Příchody a odchody jsou autorskou adaptací textů Jacquese Préverta a Williama Shakespeara. Zajímavá a výstižná jsou slova samotných autorů: Motto: Diletanti všech souborů, spojte se, Téma: 4. divadelní reforma, Anotace: Romantická groteska o chatrnosti. Inscenace směřuje k revoltě v přístupu k divadelní práci, k jakési uvedené 4.divadelní reformě.

Na přehlídku Mladá scéna Náchodskou není přímo nominován žádný soubor. Jako doporučení si první místo od poroty vydobyl soubor Hele ZUŠ Krtinská s jejich Zkouškou a na společném druhém a třetím místě se umístily soubory Ojebad a Patologické jahody s inscenací Příchody a odchody.

Inscenace Autobus v podání souboru Kairos II je adaptací novely C. S. Lewise s náboženským podtextem. Tato inscenace směřovala do Šrámkova Písku, ale spíše by asi patřila do kategorie činoherních, než experimentálních divadel, protože používá spíše klasické divadelní postupy.

Dialogy o tramvajích, kolejích a vozovnách rozehrálo na scéně šest postav v bílém - Divadlo Nahoď v představení Vozovna. Muzikálnost souboru je nezpochybnitelná. Problematický byl ale výběr písní, rozluštění scénografie, ale i pochopení smyslu jednotlivých scének.

Soubor Ztracená existence sehrál představení Jak Vinetů s Oldšetrhendem vařili polévku. Jedná se o původní hru, opět se tu setkáváme s parodií na westerny. Na rozdíl od předešlých inscenací tohoto souboru jsme v této nenalezli jiný záměr, než snahu o pobavení publika.

Divadlo Kámen na letošní přehlídce sehrálo hru Zvěstování Bohunce opět z dílny Petra Macháčka. Soubor oplývá talentovanými herci, kteří předvedli velmi dobré výkony. Scénografie byla řešena velmi nekomplikovaně - jednoduchý dřevěný stůl se dvěma židlemi, jejichž přemístěním se měnily prostředí. Herce provázel i živý hudební doprovod v osobě klavíristy. Text pojednával o tom, jak lehce člověk přijde v životě o něco zázračného, když svoji pozornost věnuje spíše materiálnímu světu. Zvěstování Bohunce lze označit za nejlepší inscenaci, která byla na letošním festivalu Stodůlecký píseček k vidění, a právem si proto vysloužila nominaci na Šrámkův Písek, což u tohoto divadla nepřekvapí.

V pojetí komunitního souboru Kunshaus se ve hře Fernando Krapp mi napsal dopis od Tankreda Dorsta hlavní postavy roznásobily, takže jsme na jevišti viděli dvě představitelky Julie a několik herců znázorňujících Fernanda Krappa. Velmi nekonvenční scénografii tvořila „telefonní budka“, která měla sloužit jako vitrínka, do níž byly uzavírány střídavě herečky. Jejich herecká akce se tedy omezovala na pohyb ve stísněném prostoru, zatímco mužská část souboru se kolem nich seskupovala a vydávala povětšinou animální zvuky. Tato inscenace působila jako vymknutá se z běžných divadelních konvencí, což dalo jasně znát, že jsme se nacházeli na přehlídce experimentálního divadla. MgA.Drábek vytvořil svou režijní koncepcí opravdu zajímavou inscenaci. Velmi zajímavé bylo také herectví a každopádně byla na jevišti zřejmá autenticita a energie. Porota rozhodla o jejím doporučení do přehlídky Šrámkův Písek, stejně jako u souboru DS Antonín, který se představil s inscenací Žena. Říkejte mi žena (one-woman-show). Vyzdvihnout si zaslouží kromě charismatického výkonu hlavní představitelky také výběr hudby.

S posledním představením přehlídky se představil soubor Ztracená existence. Jejich představení Jak Vinetů s Oldšetrhendem vařili polévku je jako v minulých letech původní hra souboru. Opět se tu setkáváme s parodií na westerny a jako jediný záměr inscenace uvádí tvůrci pobavení diváků.

O bonus programu se postaral polský soubor NIE MA se svou inscenací „10“ pod vedením režisérky Tatiany Malinowske-Tyszkiewicz. Jedná se o mladé alternativní divadlo ze Štětína. Uvedená hra, která byla u nás uvedena pod názvem Kyslík, pracuje pod vedením ruské režisérky žijící v Polsku expresivními hereckými prostředky a dokázala zaujmout, i když diváci zcela dobře nerozuměli textu. Polské divadlo bylo již v 60.letech v naší oblasti inspirací a zdá se, že jí může být i nadále.


Markéta Vöröšová, Dagmar Brtnická