Texty: AS 2003, č. 3, s. 27 - 28, Josef Brůček.

32. DIVADELNÍ BECHYNĚ

Pod záštitou náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka ing. Pavla Štefky a s pořádajícími organizacemi (Velitelství sil územní obrany Tábor, Centrum kultury AČR Vyškov, město Bechyně, Armádní divadelní sekce) se konal od 15. do 18. května 32. celoarmádní festival divadelního a slovesného umění spojený se soutěží komorní hudby a devátou soutěžní přehlídkou mažoretek. Vedle osmi soutěžních divadelních představení obsahovala 32. Divadelní Bechyně i soutěž literární, hudební, recitační, soutěž mažoretek, mnoho doprovodných, diváky do hry zatahujících programů na téma jarmarečního veselí (zahánění opilého medvěda do klece, souboj na kladině, malování kašpárků, improvizovaná pouťová střelnice, peklo, které ve své podstatě bylo hororovým labyrintem apod.). Festival předznamenalo plenérové představení Divadla Facka Tak zelený, tak modrý, tak červená, zahajovací vystoupení Vojenského uměleckého souboru Ondráš (pro mě osobně to nejlepší, co na DB bylo), představení Divadelního spolku Kašpar Růže pro Algernon (kde jsem si pošušňal při scéně psaní dopisu s interpunkcemi), středověká muzika dobové hudby CODEX, cimbálová muzika Karla Martiše, Tradicionál Olomouc… a mám dojem, že jsem ještě mnoho zapomněl. Například to, že festival provázel informační bulletin nebo že porota pro divadlo a recitaci pracovala ve složení Jaroslavy Kočárové, Jaroslavy Rozsypalové a Aleše Vrzáka. Vše bylo perfektně organizováno, takže když na neshody a neporozumění nezbyl čas, všude vládly shody a porozumění.
Největším a nejradostnějším překvapením v soutěžní části divadel byla dramaturgie tří souborů, které (k mé radosti) obsadily prvá místa. Texty, které si vybraly byly těžké, náročné, nelehce uchopitelné. Přesto všechny tři soubory v podstatě předaly divákovi nejen základní informace (klíč) pro pochopení textu, ale i svůj výklad tématu a vlastní postoj k němu.
První z těchto tří souborů vystoupil soubor Na cucky Domu armády Olomouc s inscenací Účtování v domě božím od Felixe Mitterera. V podstatě jde o „pracovní“ setkání Boha otce, Ducha svatého, Ježíše Krista a Ďábla před chystaným posledním soudem. Lidé jsou špatní a proto musí být zničeni. Všichni. Za obhájce lidí určuje Bůh padlého anděla – Ďábla.
Soubor, bohužel, brilantní text „odehrál“ vesměs vsedě za stolem. I tak statické představení si pak ještě více sedlo „na zadek“ (to dávám za vinu především režii). Za připomenutí stojí skvělý výkon protřelého, ležérního, klidného, a ironicky jedovatého Ďábla. (Teprve později jsem se dozvěděl, že onoho šikulu přijali na JAMU. Zaslouží si to.) Nezodpovězenou otázkou pro mě zůstalo roztrojení Panny Marie. Je ale možné, že jsem zcela nepochopil záměr souboru.
Divadlo G Vyškov – Escorial od Michaela de Ghelderode. V úvodu inscenace dá král rozkaz podříznout smečku vyjících psů. Pak jejich smrti lituje a káže toho, kdo je zabil potrestat. Králi umírá královna. Tímto neštěstím v něm kulminuje směs krutosti, bezohlednosti, slabosti a snad i bezradnosti. Pro své rozptýlení volá šaška (skvělý L.Tvrďoch), se kterým si dokonce ve svém hledání a krutém pohrávání se skutečností v druhé části představení mění roli. Šašek je v závěru zabit, královna umírá. Viděli jsme premiéru představení. Možná i proto byl výkon krále poněkud křečovitý a již od počátku příliš vypjatý. Rád bych představení viděl v jeho čtvrté, páté premiéře. Věřím totiž, že nadaná režisérka dokáže představení doladit.
Trdla Vyškov – Sektegah (tanec smrti), podle staré báje napsal Jáchym Topol. Bubny a pohyb. Rytmus a tanec. To jsou základní výrazové prostředky, se kterými soubor pracuje. Minimum slova. Ke kmenu přichází zlem postižená osoba. Zlo v ní roste a přechází na druhé. Kmen provádí očistu od zla a navrací život kmene k původnímu řádu. V představení logicky nechybí odkaz k rituálu a k základním archetypálním vztahům. Při jeho sledování jsem si chvílemi vzpomněl na vynikající Pražský komorní balet. Jakoby jazyk souboru směřoval k jeho vyjadřování. Těším se, až pohybově velmi nadaný soubor choreografii prolne s vlastním hlubokým vnitřním procítěním příběhu. Pak mi bude jezdit mráz po zádech.
Kiks Litoměřice – Sloužili jsme za… Soubor si „dovolil odvážně kritizovat“ šikanu. Pochopitelně, že šikanu let minulých, jak nám bylo v závěru agitky napovězeno. V zásadě to byla plakátová přehlídka různých druhů šikan, ponižování lidské důstojnosti a hloupých vojenských fórků. Říká se, že každý vtip má mít svojí pointu. Toto představení ji bohužel nemělo (nebo mělo a já jí nenalezl). Vojáci se ve scénce pohybovali přirozeně, zřejmě prostředí, které představovali, dobře znají.
DS Strakonice – Zkouška víry a důkaz. Režisér, nebo vedoucí souboru napsal text, o němž s jistotou nevím, je-li parodií, či vážně myšleným pokusem o detektivku. Duchovního osloví muž v bekovce a slovy ze syčících sykavek mu oznámí, že zabil svou ženu, a příští den se z toho přijde vyzpovídat. Duchovní dosud nevázán zpovědním tajemstvím spěchá za (sympatickým a přirozeným) komisařem, aby mu podezřelého práskl. Děj se zčásti odehrává před bílou stěnou, částečně, jako stínohra, za ní. Na scéně bylo tolik naivity a nelogičností, že mě to o přestávce vyhnalo z hlediště, do kterého jsem se již nevrátil.
To jsem ještě nevěděl, že lektoři odmítli o festivalu DIVADELNÍ BECHYNĚ do Amatérské scény napsat, a že po jeho skončení o to budu požádán. Činím tak s vědomím neucelenosti svého pohledu a nenáležitosti své osoby k tomuto činění.
Jisté ale je, že ani přátelé, kteří v hledišti vytrvali až do konce, nebyli z rozuzlení představení moudří.
DS Vltavan Týn n. Vltavou – A.P. Čechov Dobrý konec – jubileum. Poslední divadelní představení, které jsem na DIVADELNÍ BECHYNI viděl. Bylo na poslední chvíli vybráno náhradou za soutěžní představení brněnského souboru. Sympatický a velice aktivní soubor Vltavan vybral (z důvodu krátké přípravy před představením) již ze svého repertoáru odsunuté dvě Čechovovy aktovky. To odsunutí a nemožnost jejich „oprášení“ bylo na představení znát. Chyběl jak oblouk mezi začátkem a koncem, tak kulhal temporytmus představení. Právě při této inscenaci jsem si vzpomněl na informaci od zkušených hudebníků. Ti tvrdí, že staré hudební skladby se nyní hrají podstatně rychleji, než v době jejich vzniku. Možná, že to platí i u starých dobrých dramatiků, ke kterým se (chválabohu) dnešní nejen amatérští divadelníci často vracejí.
DS Strakonice – Mág od V. Nováka. Muzikálové představení. Jedná se o pohádkový příběh, ve kterém obyčejný hvězdář prahne po objevení vlastní hvězdy. Neváhá obětovat i kus sebe sama. Je vyslyšen a stává se z něho mág. (Opsáno z bulletinu.)
DS Rubikon Tábor Princezna Žofinka a Drak Dynamit. Názor poroty: V první řadě musím herce pochválit za to, že tak mladí hrají divadlo. Na druhé straně však v jejich výkonu byla celá řada nedostatků – od pohybu, přes mluvu, výslovnost, choreografii, zvuky atd. Hercům chybí větší kontakt s dětmi. Zdá se, že nebyly vůbec do představení zapojeny. Podařilo se je trochu zapojit do děje až v samém závěru. Potom ale herci zase nevěděli, jak s tím naložit. (Jaroslava Kočárová. Opsáno z bulletinu.)
DS Dráček Brno – Jak kašpárek učil čerty v pekle zpívat. Hrálo se v divadle v Týně nad Vltavou. Jediné, co o souboru vím, je, že letos slaví dvacet let své činnosti.

Výsledky hodnocení v kategorii divadelní hry:
1. místo, cena velitele sil územní obrany: DS TRDLA Domu kultury AČR Vyškov –
Sektegah. 2. místo, cena starosty města Bechyně: DS „G“ Domu kultury AČR Vyškov – Escorial. 3. místo, cena ředitele Centra kultury AČR: DS Na cucky Domu armády Olomouc –
Účtování v Domě božím. Cena náčelníka Generálního štábu AČR: DS KIKS VÚ 1031 Litoměřice – Sloužili jsme za… Cena Zdeňka Řehky za netradiční divadelní počin: DS TRDLA Domu kultury AČR Vyškov – Sektegah.

Výsledky hodnocení v kategorii umělecký přednes:
1. místo Dana Kachlíková, DK AČR Vyškov. 2. místo Lukáš Tvrďoch, DK AČR Vyškov. 3. místo Michaela Kopúnková, VÚ 4574 Přerov. Čestné uznání Marek Šmidrkal za interpretaci textu Stephena Leacocka
Josef Brůček