Soubory: Sokol

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 191x
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1951
Působení: 191x, 192x, 193x, 194x, 195x

1919 hrál Sokol v přírodě Jana Výravu, nejúspěšnější představení. Nejoblíbenější přírodní svénou byla mýtinka v lese Na výravě, dále nádvoří historické tvrze, náves Na Rybníčku. Hry v přírodě byly hojně navštíveny i diváky z okolních vesnic.

192x Divadelní jeviště dodal Pepa Máca,Újezd u Brna
1922 DrO Sokola, Alois Jirásek: Lucerna.
Nejbohatší divadelní činnost měl v obci vyvíjel DrO Sokola.
Sokolské ochotníky zpočátku vedl Vilém Hanzlíček, ochotný režisér, dobrý herec, který často svou hrou na housle vytvářel hudební doprovod k představením.
Hanzlíček nastudoval řadu klasických a historických her, pro jeho představení byla charakteristická náročná výpravy - nákladné kostýmy a dekorace si půjčovali z Brna. V souboru dobří zpěváci a komici Albín Hanák, Stanislav Hrozek, Stanislav Hradský, Marie Holcová, Jan König, Matěj Jadrný. Velmi dobří herci pocházeli z rodiny Zahradníčkovy - František, Vladimír, Julius a vynikající představitelka ženských rolí Rozálie Zahradníčková.
Od poloviny 20. let začal v divadelním odboru pracovat uč. Karel Fišer, úspěšný herec, dobrý režisér a hudebník, který doprovázel představení hrou na klavír. Orientace na operetu a zpěvohru, uvedl také řadu soudobých her a začal využívat moderní, náznakovou scénu. Ochotníci si sami vytvářeli kostýmy.
Hereckou základnu rozšířili mladí, z nichž nejvíce vynikl učitel Vojtěch Hřib, učitelky Podsedníková a Valášková, dále František Černý, Jiří Křivan, Josef Vidlák, sestry Žofie, jenofefa a Libuše Červinkovy, Františka Zahradníčková.
V dalším období to byli Marie Überallová, Marie Hanzlíčková, Bernard Netopil, Vladimír Jakubec.
S výpravou ochotníkům pomáhali členové Sokola, zejména Jan Doležal. V tomto období režírovali i Vilém Hanzlíček a Julius Zahradník.
Pravidelná představení se školními dětmi, vlastní výprava.
1924 Mrštíkové: Maryša.

Po odchodu Fišera do zahraničí v polovině 30. let se vedení soubor ujal opět Vilém Hanzlíček, který režíroval až do okupace.
Sokol pokračoval do zákazu 1941. Vysoká návštěvnost.
Hráli i v okolních vesnicích - Borkovanech, Krumvíři, Dambořicích, Vel. Hostěrádkách, Lovčičkách ad.
Soubory od počátku hrály v obecním hostinci, výjimkou Orel (hrál v Katolickém domě). Skládací jeviště, stahovací malovaná opona.

Divadlo se hrávalo v obecním hostinci, před každým představením se jeviště stavělo, upevňovala se stahovací malovaná opona, při představeních se svítilo karbidem. Poč. 20. let jeviště elektrifikováno.
V letních měsících se hrálo v přírodě, Na Výravě, na nádvoří historické tvrze a Na rybníčku.
Přírodní prostředí doplněno kulisami, uplatnila se i živá zvířata, např. 1919 Jan Výrava.

1932 F. A. Šubert: Jan Výrava.
1933 Mrštíkové: Maryša.

Po 1945 úspěšně pokračoval DrO Sokola pod vedením učitelky Františky Zbořilové.
1946 postavena sokolovna se sálem, kde se hrálo divadlo.
1948 přešli ochotníci za Sokola i Orla do divadelního kroužku nově ustavené Osvětové besedy.

1951 Ladislav Stropežnický: Naši furianti.
Ondráš a Juráš.

Bibliografie:
Dílny moderních jevišť Pepa Máca. Nabídkový katalog. Újezd u Brna,vl.n.,s.a., s.55-57.

BOŠOVICE - dějiny. Ochotnické divadlo v Bošovicích. Bošovice 1985.

ŠIMANDL, Jaroslav: Čtyři dějství divadelního života v Bošovicích, Bošovice, 2017

Mapa působení souboru - Sokol

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.